dopis pro Miki

Úterý v 19:12 | Hipís |  storýčka
Moje už ne tak milovaná Miki,

je spousta věcí, který bych ti za normálních okolností řekla. Bohužel, už nemáme tu možnost normálních okolností, protože ses začala chovat jako naprostá píča, takže se musím vyvztekat na svým blogu, abych se s tebou zbytečně nemusela hádat.

Co jsem odjela z Prahy, zdá se mi, že cokoliv dělám, je naprosto špatně. Aspoň v tvým měřítku. Nehledě na to, že můj pes je taky špatnej, protože nemá papíry a je to jen nějaká škaredá sprsklina, což svědčí o tom, že hned musí bejt špinavej a tak, že jo. Stejně jako moje instagramový účty, kde sdílim svoje nahatý fotky, protože ty máš na všechno svůj názor a jakmile mu něco neodpovídá, je to špatně.
Důvod, proč jsem s tebou nechtěla jet do Egypta byly právě peníze. Řekla jsem si, že z toho mám strach, že je to dost peněz. A tys mě uklidňovala, jak je to v pohodě, že když za mě zaplatíš tvojí dovolenou snů, můžu ti to dávat třeba po stovce. Když mi přišla první výplata, už tehdá jsem byla švorc, ale stejně jsem ti poslala, co jsem mohla. Víš, že nesnáším dlužit lidem peníze.

Bylas tu, když jsem měsíc otročila ve fabrice jen proto, abych ti mohla zaplatit odvoz na letiště a z letiště, obětovala jsem svojí letenku domů, prošvihla jsem první den ve škole svýho milovanýho bratra, protože jsem chtěla, aby sis to tu užila. Nechtěla jsem tě nechávat doma samotnou a tak jsem do práce nechodila jen proto, žes mě o to požádala.
Víš, s prací se to má tak, když tam chodíš, všechno je oukej, když tam chodit přestaneš, taky se ti může stát, že ti tu práci už ani nedají. Ale jak bys tohle mohla vědět, když jsi za celej svůj život nešla ani na posranou brigádu, protože za tebe vždycky platili ostatní.
Znalas všechny moje obavy, všechny moje dramata, lásky a nelásky, znalas mě líp než moje vlastní matka.

Když jsem se odstěhovala, začalo to tím psem. Miki ví všechno líp než já, samozřejmě, je přeci starší a já jsem úplně vylízaná a pošahaná, jako obvykle. Málem jsme do Egypta nejely. Jak jsi byla spokojená po naší dovolený, jak se ti nechtělo vracet domů, jak jsi mi děkovala, že to byla tvoje nejlepší dovolená v Egyptě za celou tu dobu, co tam jezdíš. Jak jsme plánovaly velkolepej návrat. No jo, všechno by to bylo skvělý, ale možná mi měla bliknout kontrolka, když jsi mě několikrát nazvala prostitutkou, lehkou holkou, štětkou a podobně.
Já netvrdím, že nejsem coura, jsem, ale to jsi i ty. A nikdy jsem o tomhle ani přemýšlet nechtěla, protože tak kamarádky nepřemýšlí, ale ty na mě doopravdy žárlíš. Kvůli něčemu tak stupidnímu, jako jsou kluci.
Vždycky jsem si myslela, že mě kluci chtěj víc jenom proto, že ze mě to courovství svým způsobem srší do všech stran. Nikdy mě nechtěli kluci na vážnou známost. Ale ne, Miki prostě potřebuje mít všechno. Potřebuje bejt ve všem lepší a ve všem chytřejší. Potřebuje mít ve všem navrch.

Slíbila jsem, že na to zapomenem, protože jsme byly pod vlivem drog a alkoholu. Jo, drogy, přesně na ty jsi to celou dobu sváděla. Ale jaká shoda náhod, že v den, kdy ti nějakej tvůj podělanej egyptskej jantar napíše, že bys měla bejt víc jako já, a v ten samej den, co ti já řeknu, že jsem se rok zpátky vyspala s tvým kámošem, se ty sebereš a jdeš za někým jako je Augustin, což je v podstatě Božskej číslo dva, protože jsem si ho taky vybrala. Je to můj anglickej Božskej. Celej rok jsem ti básnila o jeho modrejch očích a o jeho pevným objetí. Celej rok jsem brečínkovala o tom, jak miluje mojí sestru a ne mě.
Budeme vinit alkohol a drogy. Protože ty si to nepamatuješ, jak jinak. Ale já si to pamatuju moc dobře. Pamatuju si, jak si na něm ležela, jak jsi ho objímala a nebylo ti trapně. A pak úplně bezostyšně tvrdíš, že to bylo všechno z jeho iniciativy. No, upřímně, nejsi tak úplně jeho typ.
Nehledě na to, žes to uzavřela se slovy: "Aspoň víš, jaký to je."
Jaký je co? Když je tvoje kamarádka prohnilá potvora? Jo, to už vím. Já jsem vždycky stavěla přátelství nad vztahy, nad peníze, nad všechno. Nad všechno kromě rodiny. Protože kamarádi pro mě byli nejdůležitější. A tak jsem nějak věřila, že když už jsem našla někoho, s kým si tak moc rozumím, s kým toho mam tolik společnýho a koho miluju jako svojí sestru, ten člověk bude mít priority nastavený stejně.
Nikdy jsem z tebe nedostala důvod proč. Asi protože jezdí v audi, že jo, protože než jsi věděla o jeho autě, nebyl to tvůj typ.

Bylas tady, když mě okradli a já jsem zůstala na nule.
Vědělas všechno o tom, jak mě moje sestra sedřela z kůže a odmítala mi dávat moje výplaty. Jak mi zabavila většinu věcí a zametala se mnou podlahu. Jak mě vyhodila z domu.
Ale najednou s ní vlastně souhlasíš, když se s ní pohádám, protože mi slíbila odpolední směnu a napsala mě na ranní. Protože si přeci musím vybrat, buď práce nebo můj přítel.
Další problém. Našla jsem si přítele. Nevěnuju ti sto procent mojí pozornosti. Ono je fér, že ty toho přítele máš, stěžuješ si na něj mně, ale já si postěžovat nemůžu, protože ty ho nemáš ráda. Všem v Praze jsi ho hezky vybrarvila, i když ho vlastně vůbec neznáš, protože neumíš anglicky pomalu ani slovo, takže když přišel na návštěvu, aby věnoval čas poznání mých přátel, odešla jsi pryč, protože se s ním přece nebudeš bavit. A tak mi i lidi z Prahy píšou, ať ho nechám doma.
No, můj kluk možná nevydělává sta tisíce a nevěnoval mi jeho kreditku, abych mohla utrácet, kdy se mně zlíbí, ale když dojde na vážný situace, aspoň tu pro mě je jako morální podpora, což se o tobě už dávno říct nedá. Vlastně ve mně akorát vyvoláváš pocity úzkosti, děkuju.

A ty peníze. No jasně, peníze.
"Neber to jako útok, ale pošleš mi moje peníze, když si užíváš takovýhle srandy?"
Nechala jsem si píchnout piercing do jazyka, že jo. No, vážně si myslíš, že bych si to zaplatila sama, když jsem ti před týdnem psala, že jím jen suchej toust, protože nemám na jídlo? Že mi sestra přivezla z Čech jeden tabák, ze kterýho kroutim cíga už třetí tejden, protože vím, že kdybych si za ten den dala místo dvou cíg tři, tak už brzo nemám co kouřit? Myslíš, že sedím doma, cpu se sladkostma, jako to děláš ty a jenom si stěžuju na to, co všechno mě sere, ale vynakládám nijaký úsilí tohle všechno změnit?
Ne, protože já jsem narozdíl od tebe vyrazila do světa přebrat svůj osud do vlastních rukou. Snažím se něco udělat. Snažím se vydělat si peníze na školu, snažím se vydělat si ty peníze, který ti dlužím a tak tady den co den běhám po městě a obtěžuju všechny anglicky mluvící lidi s tím, že hledám práci. Snažím se postavit se na vlastní nohy a přiznávám, nejde mi to. Jsem v hovnech a pokazím snad úplně všechno, co se dá.
Ale zkus se aspoň na krátkej moment vcítit do mojí kůže.

Prvně si představ, že musíš do fabriky do práce, nevydržela bys hodinu, ale tak to víš i ty sama, to ti říkat nemusím.
Představ si, že prostě ze dne na den přestaneš kouřit trávu, protože si to nemůžeš dovolit.
Představ si, že se nemůžeš jít najíst do restaurace, ale dáš si ráno a večer krajíc toustu. (obě víme, že tohle by ztroskotalo dřív než tvoje proteinová dieta, kdy jsi měla jíst jen sáčky, no, možná proto ti nikdy nevyšlo shodit a možná, že tohle je ten hlavní důvod, proč se ke mně chováš jako závistivá čubka, protože jsi pořád tlustá, zatímco já mam za půl roku dole třicet kilo, ale víš proč? jasně, že to je proto, že nemam na jídlo, aha)
Představ si, že si nemůžeš zakouřit Camelku, ale musíš si ubalit cígo a počítat s tím, že si dáš jedno ráno a jedno večer.
Představ si, že nemůžeš ležet celej den v posteli a cpát se sladkostma, ale musíš vyrazit do města a mluvit s cizincema anglicky, protože bys s češtinou asi moc nepochodila, otravovat je s životopisem v ruce a snažit se udělat co je v tvých silách, protože bez peněz se žít nedá.

Jenom si na pár minut představ, jaký to je bejt mnou.
Myslím, že by sis po jednom dni přestala stěžovat na to, že ti nějakej tvůj Egypťan neposlal fotku péra, protože v životě jsou mnohem horší věci. Ale jak bys to mohla vědět, když pořád jen ležíš v posteli a hraješ simíky.
Snažila jsem se ti ukázat pozitiva tohodle edgy života, kterej vedu. Chápu, že to není pro každýho.
Ale bylas moje kamarádka.
'Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Důležitá je také vzájemná upřímnost, důvěra a schopnost empatie: přátelé se svým protějškům můžou svěřit se svými pocity a názory bez strachu, aniž by byli odsuzování."
Nevím, jestli ti tohle ještě něco říká, ale když jsem se stěhovala, napsalas mi tuhle větu do deníčku, kterej jste mi vyrobily na cestu. Díky tomu jsem nabyla dojmu že my dvě jsme opravdu kamarádky na život na smrt. Ale v podstatě kdykoliv jsem se ti s něčím svěřila, začalas mě soudit.
A jen a jen ty soudíš, že všechno, co dělám, je vlastně špatně.

Já husa jsem si málem myslela, že tohle všechno je moje chyba.
Ne, jsi hnusná, závistivá, sobecká, pozornostichtivá a prohnilá osoba, jejíž celej život budou řídit jenom peníze.

A jen abys věděla, Augustin mě pozval na pivo a do teďka se s Damiánem smějou tomu, kolik on v sobě musel mít promile. Kdybys byla pořád moje kamarádka, nechala bych si to pro sebe. Takhle to aspoň napíšu na svůj blog, protože se mi uleví.

Omlouvám se všem, kteří ztráceli čas čtením mých holčičích kydů.
Adios.
 

síla severu

4. října 2018 v 14:38 | Hipís |  storýčka
Většinu večerů pláču nad tím, jak se mně stýská po domově.

Dneska ráno mi máti poslala fotku mýho bratra z hokejovýho stadionu, jak se učí bruslit a pomáhá mu s tím moje dávná láska. Moje dávná láska Jukka. Přičemž tenhle finskej frajer má za kámoše mýho nejoblíbenějšího hokejistu Jesse Puljujärvi.

Jukka. Můj maturitní ročník.
Poprvý jsem ho viděla v našem maloměstským baru, když jsem se šla bavit s mojí partou kamarádek. Seděl u stolu s hokejistama a všimla jsem si ho okamžitě, protože prostě nevypadal jako typickej severskej maloměšťák. Usmál se, ale já šla domů dřív, bůhvíproč jsem tenkrát odcházela z párty první.
Začátkem prosince jsme vyrazily na diskotéku, všechny moje kamarádky byly zakoukaný do hokejistů, náš maturitní ročník to prostě letělo.
Jukka mluvil anglicky, už jen to bylo pro maloměstský zadky cool a tak když se mně představil, okamžitě jsem přepnula na angličtinu a chtěla jsem se bavit. Já, Bee, Jukka a jeden náš spolužák jsme si koupili flašku vína a sedli si do parku pod náš městskej vánoční stromek. Vykládali jsme si o rozdílech mezi naší zemí a Finskem. Jukka nás zval na jeho chatu za polárním kruhem a zpíval u toho finský vánoční koledy.
"A víš co?" otočila se na mě Bee, když jsme se chytsali vrátit zpátky do klubu. "Jukka má dlouhý vlasy. Hej, Jukka, ukaž vlasy!" zavelela generálka.
Jukka si sundal kulich a rozpustil culík. Pohodil hlavou a ve světle pouliční lampy pod tím obrovským vánočním stromkem, kdy ještě ke všemu padal sníh, vypadal jako z reklamy na šampón a mně se rozsvítila očka. Bee to věděla, proto mu řekla, aby mi ukázal svoje dlouhý vlasy. Usmál se a zaremcal něco v tý jejich hatlapatštině. Po téhle krátké scéně jsem se okamžitě chytla a už jsem se začala družit. Povídali jsme si a pak nás odchytil místní feťák, že mu někdo ukradl peněženku a že Jukka tam byl a jestli někoho neviděl. Snažila jsem se mu vysvětlit, že ten člověk neumí ani slovo česky, ale byl tak zfučenej, že to prostě nechápal.
Nasmáli jsme se. V klubu už bylo téměř prázdno, parket okupoval jeden pár tančící ploužák do rytmů písničky Shake it off od Taylor Swift a v rohu stála skupinka hokejistů s mýma kamarádkama a vysmívali se zamilovanýmu párečku. Jukka mě chytnul za ruku a zatáhl na parket a začali jsme napodobovat ty dva. Všichni se mohli strhat smíchy. A mně to akorát pomotalo hlavu.

Byla jsem okouzlená. Fakticky jo.
Těsně před Vánocema jsme se třídou vyrazili na večeři a z jednoho kluka vypadlo, že Jukka následující týden letí domů.
"To ho asi budeš muset vopíchat," zašklebil se Filip.
"To asi budu muset," zavrčela jsem. Srdce mi puklo a jen jsem doufala, že Jukka dneska zapíjí svůj odjezd, protože jsem ho nutně potřebovala vidět, než odjede.
Ve čtyři ráno, kdy už se náš jedinej městskej klub pomalu vyprazdňoval, poslední kamarádka, která byla ochotná se mnou ještě chvíli čekat, mi oznámila, že po následující písničce už chce jít taky domů.
Byla to Taylor Swift. A Jukka přišel. Přišla celá jejich parta hic. A on si to zamířil rovnou ke mně. Beze slov mě popadnul a dal mi pusu.
Byla jsem trochu v šoku, protože tehdá jsem ještě neměla takový ego, jaký mám v současnosti a byla jsem přesvědčená o tom, že feminismus je píčovina, protože jsem podřadnej druh. Protože jsem škaredá. A on byl kapitán fotbalovýho týmu v americkým filmu pro teenagery. Dejme tomu hokejovýho, no.
Všichni nás viděli. Všichni o tom věděli. Ale já jsem si užila ten nejlepší sex v mým dosavadním sexuálně neaktivním životě. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem nebo okouzlením, každopádně jsem další den nemohla vstát z postele. Měla jsem modřiny i na hlavě a upřímně doteď nevím, jak se mu to povedlo.

A pak odjel.
A já pár měsíců vzdychala nad tím, že už ho nikdy neuvidím.
Jednou za čas mu zkontroluju profil, jen abych viděla, že si pořád nezměnil místo pobytu a že se jednoho dne vrátí.
A ten den nastal a já jsem ve zpropadený Anglii a ještě k tomu jsem si nabrnkla boyfrienda, kterej chce samozřejmě jet do Čech se mnou. To je důvod, proč si říkám, že možná nejsem stavěná na vztah. Přemýšlím o souložení s jinýma lidma. A ne jako jednou za čas. V podstatě každej den se rozhlížím po okolí a říkám si, koho bych si dala a koho ne.
A pokud jde o Jukku, toho bych si dala klidně ještě desetkrát, i kdyby mě přitom měl umlátit k smrti, protože mě nikdy nikdo nevojel tak dobře jako tenhle Viking.


This subtle aggression won't ever decay
Stick that barrel into my mouth
Barrel of your AK

moji spolubydlící

3. října 2018 v 20:25 | Hipís |  storýčka
Můj spolubydlící Alex a Will si večer pozvaly kamarádku Izzy ze třetího patra. Slyšela jsem holčičí hlas a tak mi to nedalo, musela jsem se jít podívat, co se děje.
Kluci seděli v kuchyni s kupou marshmallows, čokoládových sušenek a svojí anglickou kamarádkou. Izzy byla silnější, bruneta se zeleným melírem, no, zkrátka chytrá holka. Všimla jsem si, že na lidi v Anglii perfektně sedí stereotypy amerických středoškolských filmů. Alex je typcikej tichej stydlín z knihovny, Will něco jako Sheldon Cooper. A Izzy je ta chytrá. Nebo aspoň se mi zdála chytrá, ale je to angličanka, takže když se sama ožrala z malé láhve vodky a přivedla si kamarádku Emily, jen jsem na obě vyděšeně zírala a občas se otočila na Alexe, který se tvářil podobně.

Izzy i Emily jsou nechutný. Nechtěla jsem bejt zlá, ale viděli jste Protivný Sprostý Holky? Soutěžící Kraftová! Špatně upravený obočí, nesedící brýle, suchá pleť se spoustou akné, prostě zanedbaný holky, který v životě nesáhly na make up. Myslela jsem si, že v Anglii nejsou holky, který v životě nesáhly na makeup. A jasně, jsou. Ale jsou to holky typu Izzy a Emily.
Izzy si po jedenácté hodině sundala boty, ve kterých byla na boso, takže celou kuchyň zavalil smrad zpocených nohou. Vlasy měla mastný, očividně si zapomněla vzít podprsenku a vlastně všechno na jejím zevnějšku bylo úplně špatně.
Zvedal se mi kufr z toho nohovýho smradu, ale viděla jsem Alexe, jak se na mě dívá.
A tak jsem si řekla, že na smrad v místnosti se dá zvyknout. Snažila jsem se moc nehýbat, abych nevířila vzduch.
Našla jsem svoje rozptýlení.
Will mi na začátku prvního týdne, když jsem se schovávala v pokoji a socializovala se úplně minimálně, odpověděl na větu: "Myslím si, že se mě Alex bojí, pokaždý, když na něj promluvím, kouká se jako vyplašená myš," větou: "Myslím, že se mu líbíš."
Zasmála jsem se a mávla jsem nad tím rukou, protože Alex je o tři roky mladší než já a navíc mám svýho milovanýho Dyllana, že jo.
Ale když jsem se včera přidala ke spolku chytrých lidí hrajících karty, všimla jsem si, žě se na mě dívá jako na svatej obrázek, zatímco já znechuceně pozoruju Izzy a běhám okolo stolu, sbírám odpadky ze země a snažím se udržet nechutnost naší kuchyně na minimální úrovni. Je rozkošnej, naprosto k sežrání. Už se těším, až se spolu opijeme.

Ale jak vznikají drby.
Na další den jsem ve dvě ráno seděla v pokoji a přemýšlela o mých strastech. V takových chvílích bych dala cokoliv za člověka, který by si chtěl promluvit. A tak jsem napsala svýmu černýmu kámošovi odvedle, protože ten si chce vždycky povídat uprostřed noci.
Pozvala jsem ho k sobě do pokoje, měla jsem pocit, že mu to dlužím. Posadil se na židli a nahlas si oddychl. Já jsem si předtím venku dala cígo, takže jsem okamžitě zamířila k umyvadlu a začala si vyplachovat pusu ústní vodou, protože můj piercing v jazyku přeci jen ještě není úplně zahojen. Většinou využívám čas, kdy mám ústní vodu v puse k dalším činnostem, takže jsem se vyplížila z pokoje a zamířila do kuchyně, když jsem na chodbě vrazila do Willa.
"Jsi v pořádku?" podíval se na mě.
Kývla jsem a ukázala jsem na pusu, jakože nemůžu mluvit. Jen jsem znovu zaslechla svýho černýho kámoše, jak si hlasitě oddychl. Viděla jsem výraz na Willově tváři a měla jsem chuť se začít smát a všechno mu vysvětlit, ale byl rozespalý a já ho nechtěla zatěžovat zbytečnýma informacema.

Ráno když jsem si v kuchyni vařila čaj, Alex i Will byli přehnaně ticho.
"Nevzbudila jsem tě včera?" usmála jsem se na Willa.
Nervózně přešlápl a obdařil mě takovým tím výrazem, který děláte na svoje spolupracovníky nebo spolužáky, který moc neznáte, ale nechcete bejt neslušný tím, že je budete ignorovat.
"Ne, všechno v pořádku. Jen mě překvapilo, že jsem u tebe v pokoji viděl kluka."
Jo, kdybys mě znal o pár let dýl, asi by tě to nepřekvapilo.
"Jen chci abys věděla, že nemám důvod, abych to někomu říkal, takže to zůstane mezi námi."
"Cože?" nechápavě jsem zkroutila obočí. "Povídali jsme si."
"A proto jsi vyběhla s plnou pusou a vypadalas, že budeš zvracet," uzemnil mě, zvedl se a šel do pokoje. "Neboj, nikomu to neřeknu."

Nejdřív jsem nechápala, o čem sakra mluví. A pak mně to došlo. Ústní voda. Měla jsem plnou pusu a v mým pokoji vzdychal týpek. Ve tři ráno.

Další články