mise kleopatra, sedmá část

10. srpna 2018 v 11:41 | Hipís |  mise kleopatra
Následujícího dne jsem už i já pochopila, proč dávat přednost bazénu před pláží. Písek mi rozhodně nevadil, ale u bazénu seděli naši egyptští kámoši.
Dvacet minut jsem ráno aranžovala prsa v bikinách. Promenádovala jsem se kolem lehátek a koutkem oka pozorovala, co se děje na druhé straně bazénu. Bakr ležel na lehátku a koukal na mě. Po pár minutách dorazil zbytek, všichni kromě Hazema.
"Myslíš, že jsem ho včera tak ožrala, že mu je špatně?" starala jsem se. Ne, že bych vyhledávala jeho společnost, předchozí večer jsem se ho v podstatě nemohla zbavit, ale tak nějak jsem chtěla vědět, jestli už nenahání jiný turistky, když jsme ho poslaly do hajzlu obě.
Objevil se kolem oběda. Všimla jsem si, že chodí shrbenej jak ježibaba z Mrazíka, ale zato měl fakt pěknej zadek. Jakmile přišel k bazénu, okamžitě ho Mustafa shodil do vody a to rovnou v oblečení. A všichni se smáli a začali se předvádět. Upravila jsem si bikini a posadila se na lehátku, abych mohla celou tu show pozorovat. Otáčeli se. Věděli, že se dívám.
Jakmile se Miki zvedla, že už to sluníčko nedává, předchozího dne se spálila do podoby pana Krabse, zvedl se i Hazem. Odešla na pokoj a Hazem šel na promenádu. Procházel se po kraji bazénu, pak zamířil na most a já jsem pořád nechápala, kam to jako jde, než si sedl na lehátko vedle mě.
"Čau," řekla jsem mu česky.
"Achoj," on na to.
Pobavil mě.
"Co děláš?" zeptal se jako by to nebylo očividný.
"Opaluju se."
"Aha, opaluješ, haha, večer disko?"
Zvedla jsem se z lehátka a posadila se naproti němu. "Možná," usmála jsem se.
"Jo nebo ne?"
"Možná."
Jestli Egypťani něco nesnáší, je to odpověď možná. Nevím, zda to není proto, že tomu slovu nerozumí, každopádně jsem otázku "ano nebo ne?" slyšela za svůj pobyt snad častěji než někoho křičet: "Hey Mahmoud!"
"A nemohla bys mi přinýst vodku?"
"Teď?" sundala jsem si sluneční brýle a zamžourala na Hazema.
Kývl. "Blease," dodal.
Mlčky jsem se zvedla, ukázala jsem na něj dva prsty, začal řvát na Mustafu, který na mě taky kývl. Cítila jsem se jako pašerák drog, nosím muslimům alkohol. Haha.
Second daddy mě z ničeho nepodezíral, jen si myslel, že chceme začít pít, jakmile jsme se dostaly ze sračky, takže tak smutně zakroutil hlavou a ukázal na břicho. Pak po mně začal lít sodovku.
"Hazem, kouříš hašiš?" vrazila jsem mu do rukou dva poháry, jakmile jsem se vrátila.
"Hašiš?" rozsvítily se mu očka.
"Tak já tě zavolám k nám na pokoj, oukej?"
"Oukej, oukej, oukej," kýval nadšeně hlavou a já měla pocit, že vůbec neví, co říkám.
Znovu jsem se vykydla na lehátko, on mě pohladil po břiše, zvedl se a odešel.
Nevím, proč jsem měla celou dovolenou pocit, že jsme s Miki nenápadné, že přeci nikdo nemůže vědět, že s Egypťanama kouříme na pokoji hašiš a kupujem jim alkohol, že už by to někdo řešil. Když jsme ale dojeli domů, Miki začal psát další Mohamed, kterej bydlel na hotelu vedle, že prý zaslechl o tom, jak v sousedním hotelu bydlí dvě Evropanky, které se s Egypťany zkuřují na pokoji a chtěl se za námi vydat, ale zjistil, že naše hotely odděluje plot. Co mi nejde do hlavy je to, jak se tahle informace dostala až do vedlejšího hotelu?

Miki mi předchozího večera po naší hádce řekla, že si je mám nechat všechny, když jsme s nimi seděli v lobby, na ní Zajda vyplazoval jazyk a hrál si s jejím telefonem, Hazem po mně vřískal, že chce další vodku a do toho plakal, Bakr si větral koule a Kazim, solidní týpek, se se mnou snažil komunikovat i přes to, že já jsem neprojevovala absolutně žádnej zájem. Líbil se Miki. On a Mustafa.
"Nech si je všechny, kromě solidního Kazima a Mustafy."
Mustafa měl knír jako sňatkovej podvodník, ale něco na něm bylo sexy. No, něco. Vlastně jsem si ho moc nevšímala do doby, než jsem mu koupila vodku u bazénu. Když mu jí Hazem přinesl, Mustafa se postavil na kraj bazénu a díval se na mě. Sundala jsem si sluneční brýle, aby pochopil, že ho vidím a on se jen usmál a zdvihl sklenici. Usmála jsem se zpátky a zdvihla svoji. A tak jsem ho začala pozorovat. Byl velký, svalnatý a očividně dost silný, když Hazema každou volnou chvilku shazoval do vody jednou rukou.
A tak jsem jen těkala očima. Hazem. Mustafa. Hazem. Mustafa. No a do toho všeho tam začal pobíhat nasranej Maník, že jo. Na toho jsem ale upřímně v ten den už téměř zapomněla. Mustafa byl pěknej kluk. Ale to byl i Hazem. Fascinovalo mě, jak Hazema vůbec nesere, že si z něj všichni dělaj akorát dobrý den a s radostí se předváděl a bavil celej bazén. Já už se jen modlila, ať už je konečně večer a my se na diskotéce můžeme bavit.
V pozdních odpoledních hodinách, těsně před večeří, jsem mávla na Hazema.
Kývl a tak jsem zatáhla a pustila se do balení jointa. A ten idiot stál před naším pokojem a začal telefonovat.
"Hazem!" zařvala jsem na něj.
"Už jdu, otevři dveře," zařval na mě zpátky.
Otevřely jsme dveře a ten idiot stejně přišel přes balkón. Možná právě díky němu se celý hotel dozvěděl o tom, jak si tam všechny taháme.
Seděla jsem tam jen v plavkách a on si sedl ke mně na postel.
Pořád do mě jenom hučel něco o selfíčkách a tak jsme ho radši nechaly, aby pouštěl muziku, protože jeho angličtina byla tak na hovno, že se s ním nedalo bavit vůbec o ničem.
Když jsme pak dohulili brko, řekla jsem mu, ať sbalí další a najednou začal někdo bušit na dveře.
"Kdo to je?" vyděšeně jsem se zvedla.
"To bude uklízeč," mávla rukou Miki.
Hazem vystřelil z postele a začal se schovávat za závěsem.
Otevřela jsem dveře a za nimi stál starej polonahej pupkatej Arab.
"Hazem!" křičel. "Hazem!" a pořád to opakoval. Jo jo, Hazem, kalhotky mi spadly na zem.
Mlčela jsem, usmála se na Hazemova tatíka a ani jsem ho nemusela pouštět dovnitř, on prostě šel. Hazem tedy vylezl zpoza závěsu a tatík na něj začal chrchlat. Posadil se vedle mě, během sekundy se ale zvednul a posadil se k Miki. Jeho tatík odhrnul prostěradlo, sedl si a začal si mým prostěradlem čistit brýle.
"Pivo, jdi pro pivo," řekl Hazem Miki.
"Proč?"
"Můj táta chce pivo."
"Tak ať si pro něj dojde," začala se smát.
Nabídla jsem mu cigaretu a radši jsem držela hubu. Mě pro pivo neposílal. Dokonce mi chtěl dát masáž. A pak Hazem povídá:
"Můj táta říká, že jsi hezká, můj táta by tě chtěl."
Vyvalila jsem na něj oči a sevřela v klíně polštář.
Nebylo to jako poslat do hajzlu mladýho nadrženýho černýho lojzu, kterej se klepe jenom z mojí přítomnosti. Hazemův tatík byl majitelem káhirskýho bordelu, měl dvě manželky a spoustu peněz. Proč, protože v bordelu pral peníze z prodeje drog, no jasně.
Mafie.
Začala jsem chápat, proč hotelovej personál nechce, abychom se s nimi bavili. Bakrův tatík chodil po hotelu s ruličkou peněz a rozdával personálu po stovkách, dvoustovkách, jen aby ukázal, že na to má. "Dýs men, mafije," říkal nám Sýdý.
Hazem se svým tatíkem si chrchali u nás na postelích a já jsem polykala na prázdno každou minutu, co se na mě Hazemův táta usmál. Měla jsem z něho strach. Ne, že bych se bála, že mi něco udělá, na druhou stranu jsem věděla, že může.
Nakonec sebral Hazema, že jdou na večeři, poplácal mě po stehni a odešli. Hazem balkónem, jeho táta dveřma. Náš pokoj smrděl jako hašišový doupě a my jeho tátovi tvrdili, že nic takového nemáme. No jo.
 

mise kleopatra, šestá část

8. srpna 2018 v 19:31 | Hipís |  mise kleopatra
Jenže jsem měla ty kraťasy.

Přijeli Egypťani, podle Miki začala sranda. U bazénu se pouštěla arabská muzika a dokonce jsme se poprvé dokopaly k návštěvě animační show.
"Podívej se na ně, zkurvenci, jak se to v nich probouzí," remcala kámoška, když jsme seděly ve fejkovým hotelovým divadle a Hazem se začal kroutit jako břišní tanečnice.
Seděla jsem, usrkávala vodku a doufala, že se co nejdřív ožeru, abychom už konečně mohli na tu arabskou diskotéku.
A pak jsem to trochu přepískla. Tak nějak mlžím.
Chodila jsem okolo Hazema naschvál, viděla jsem, jak si mě sjel pohledem, když jsem se postavila vedle Miki a tak mi došlo, že mu asi nebude dělat velkej problém se odmilovat. Promenádovala jsem se po lobby ve svých krátkých kraťasech s prdelí venku a usmívala se i na Hazemova tatíka.
Byla to našich českých přátel poslední noc na hotelu, takže jsme se na diskotéku těšili všichni.
Objevila jsem v sobě svůj skrytej talent na to jejich arabský vrtění.
Miki Egypťanům nosila alkohol, tak jsem se tedy taky zvedla a zeptala se, zda někdo nechce. Hazem ke mně okamžitě přiběhl, chytl mě kolem ramen a začal mi do ucha šeptat objednávku. Ukazováček jsem zahákla o jeho růžovej náramek a zasmála se.
"Blease," řekl.

Maník na baru už byl nasranej, protože jsem byla opilá a on neměl rád alkohol, jasně, muslim. Ale dal mi dvě vodky s fantou a nechal mě jít.
Ten arabskej rytmus se mně dostal do žil a já chtěla tančit. Než jsem si ale stačila sednout, už se ke mně vlnil Hazem s rozpřáhnutýma rukama, ladně se houpal v bocích a sakra, já nestačila žasnout. Rozhlížela jsem se kolem sebe, zatímco jsem pomalu zaslibovala mojí vagínu káhirský opici.
Smála jsem se, jak si zpívá arabský texty a chrchlá na mě a kroutila jsem se kolem něj jak striptérka. Vlastně se ani nedivím, že následovalo, co následovalo.
Diskotéka skončila, Hazem mě tahal na pláž a mně Miki říkala o tom, jak on tam moc rád chodí. Ale já nechtěla hned v první večer vojet někoho, komu ještě k tomu moje kámoška loni podržela, že jo. A tak jsme si sedly v lobby.
"Jak by se líbilo tobě, kdybych se tady plazila po Maníkovi?" začala se vztekat.
"Tys mně řekla, že ho nechceš a ať si ho nechám?" nechápavě jsem rozhodila rukama.
"Ty jsi uplně vylízaná píča, co nechápeš na tom, že tady prostě nemůžeš sedět jednou prdelí na dvou židlích?"
"Však jsem s ním jen tancovala, o co ti jde, řekla jsem ti, že se mi líbí, několikrát, tak proč neřekneš hned, že ho chceš?" prskala jsem.
A ona pořád jen opakovala, že jsem prostitutka a že jí přebírám Egypťany. No, upřímně, bylo jich tam jak nasráno, já jsem pořád nechápala, co má za problém, mně je vcelku jedno, jestli budu souložit s Mahmudem nebo Mohamedem, že jo.
Sebrala jsem se a šla jsem na pláž. Jasně, že jsem tam šla v naději, že potkám toho malýho zkurvence. Ale byla jsem tak ožralá, že jsem si sedla na lehátko a usnula jsem.
Vzbudila jsem se ve dvě hodiny ráno. Posadila jsem se a cítila se poněkud zmateně, protože jsem se vyspala z naprosto ožralýho stavu a nechápala jsem, co na té pláži dělám. Zvedla jsem se a uslyšela pískání.
Zastavila jsem se, usmála a otočila. Jasně, opice káhirská, Hazem, kalhotky mi spadly na zem. Dobře, nespadly, držela jsem si je pevně. Hazem uměl líbat a já jsem se cítila špatně. Taky jsem o týhle malý události nikomu neřekla. Tvrdila jsem, že jsem usnula, vzbudila se a šla zpátky do lobby.
Hazem si chtěl údajně povídat, ale jakmile jsme si sedli na lehátko, vypadla z něj ta stará známá věta: "Kiss me."
A já jsem tentokrát ani nic nenamítala, prostě jsem to udělala.
Připadal mi neuvěřitelně sexy, ovšem jen do doby, než mi řekl, že mě miluje. Zvedla jsem se z lehátka.
"Hazem, nemiluješ," zavrtěla jsem hlavou a odešla jsem.
"Počkej," rozeběhl se za mnou.
"Ne, nepočkám, čeká na mě Míša, musím jít," cukla jsem loktem, za který mě držel a prchala zpátky do lobby baru.
Na Maníka jsem se nedokázala v ten moment ani podívat, na kamarádku taky ne. Tiše jsem si sedla ke stolu a usrkla sodu. Vedle u stolu seděl zbytek Hazemovo party.
Všichni naši hádku s Duchnou slyšeli, úplně všichni. A když se ona zvedla a odešla, přisedla si opice.
"Miluju tě," začal znovu.
"Ne, nemiluješ," odstrčila jsem ho a šla k baru.
Kazim, jediný z idiotů, který uměl jakž takž anglicky. Přisedl si první, když na něj Hazem začal arabsky něco hulákat, protože mi nerozuměl. Pořád chtěl, abych s ním šla na pláž, že si se mnou chce povídat. Kazim se tedy zvedl a posadil se k našemu stolu.
A tak se zvedli všichni. Mohamed, Mohamed, Ahmed, Mahmoud,… Jeden byl Zajda, dost otravnej, dost slizkej, pořád vyplazoval jazyk a já jsem tak nějak nechápala, proč to dělá, každopádně mi to nepřišlo přitažlivý, nevím proč? Další byl Islam, ten většinou mlčel a díval se na mě, jednou snad řekl, že mě má rád, když jsme seděli u východu Slunce, ale to taky vím jen proto, že mi to Kazim přeložil. Islamův bratr Mohamed, tady to začíná. Bakr. Pseudocelebrita Bakr.
Vysmála jsem se mu, že jeho jméno je Mohamed. Nesnášela jsem ho od prvního pohledu, ale líbil se mi, měl krásný oči. Posadil se vedle mě a Hazem se začal vztekat.
"Můj bratránek tě má rád," řekl Bakr a začal si obličej ovívat táckem pod pivo.
"To je hezký," usmála jsem se a ignorovala ten fakt, že mi všichni nutí soulož s Hazemem.
"Jak se jmenuješ ty?" otočila jsem se na vysokýho Egypťana s knírkem, kterej vypadal jako sňatkovej podvodník.
"Mustafa," podal mi ruku.
Mustafa mlčel. Když se pak vrátila Miki, celá veselá a s omluvou, řekl jen něco o jeho bratranci Ahmedovi, který zrovna nepřijel (jejda, o jednoho Ahmeda míň, jaká škoda), což Miki strašně vytočilo, takže si od něj odsedla a začala flirtovat se Zajdou, kterej na ní vyplazoval jazyk.
"Hej ty prostitutko," ječela na mě, když jsem byla u baru. "Vem ještě dvě vodky s fantou a pojď zpátky, mistr světa omeleta Bakr si tě vyžádal, asi se mu líbíš," zašklebila se.
Otočila jsem se na Bakra a usmála se. A on mrkl. Ugh, ještě teď mi z toho nabíhá žíla na čele, jak moc mi ten člověk pije krev.
"Proč se s nimi bavíš?" zničeho nic na mě vyplivnul Maník.
"Protože je s nimi sranda," pokrčila jsem rameny.
"Já žárlím," on na to.
"Tak si zvykej," já na to, zasmála jsem se a podala Hazemovi sklenku s vodkou.
Ožrala jsem ho. Dokonce jsem ho i rozbrečela. Chodil tam s hlavou v dlaních a vztekal se. Pak si odsedl a začal depkařit. Nechápala jsem, co se děje, první se zvedl Bakr a najednou se všichni museli postarat o Hazema.
"Proč ho nechceš?" řekl mi Bakr později venku.
"Proč on nechce Míšu?" pokrčila jsem rameny.
Bakr mě zastavil tím, že si přede mě stoupl. Otráveně jsem zvedla hlavu a podívala se na něj. Stál tam, sám velkej Mohamed s jeho kudrnatou svatozáří a lišáckým úsměvem. A mně se rozklepaly kolena, ale zároveň mi ten jeho samolibej úsměv tak neuvěřitelně lezl krkem, že jsem bojovala s veškerou náklonností, kterou jsem k tomuhle člověku cítila, jen abych ho mohla poslat do hajzlu. Ale tak nějak mi bylo jasný, že ví, že se mi líbí. Ví, že se líbí všem Evropankám, protože v podstatě nevypadá jako Egypťan.
Nedávno jsem ho doma stalkovala přes facebook a tak nějak mně došlo, že to je ještě horší. On totiž vypadá jako Božský. Přes kopírák. Ani Božskýho bratr není Božskýmu tak podobnej. Tohle byl ten stejnej charakter, k tomu stejnej xicht a moje drahá Lee to popsala perfektně, Božský s parukou. Jenže to mi došlo až doma, takže tam jsem bojovala proti všem přírodním zákonům a odmítala si připustit, že by se mně takový hovado ještě někdy mohlo líbit.
"Je to můj bratranec a má tě rád," řekl znovu Bakr.
"Je to moje kamarádka a má ho ráda," zasmála jsem se já.
I když už Miki dávno tvrdila, že nechce nikoho z nich a ať si je necham všechny. Omluvila se mi za projev svýho opilýho alterega, ale já ji využívala jako výmluvu, proč Hazema nechci.
Bakr u mě stál tak blízko, že jsem detailně viděla strukturu tkaniny na jeho triku, protože jsem mu zírala do hrudi, nemohla jsem se mu dívat do očí, byla jsem ožralá a zabíjelo mě to.
Naposledy jsem zvedla hlavu, abych mu řekla dobrou noc, on se zasmál a štípl mě do tváře a já si jen vzpomněla na scénu z mean girls. Bylo to tak úžasné? A bylo? Ne, cítila jsem se jako děcko a tak jsem se prostě rozeběhla a štípla ho zpátky.

Bakr, jak já bych ho ráda profackovala a pak s ním celou noc souložila.

mise kleopatra, pátá část

7. srpna 2018 v 19:04 | Hipís |  mise kleopatra
Autobusáci nám slíbili zastávku na jointa, zastavili zase někde v poušti, kde mě trefil do hlavy igelitovej sáček, děkuju Egypte, děkuju za to, že jsi tak špinavá díra.
Byla jsem unavená a byli jsme ještě tři hodiny od hotelu.
V poušti běhali pouštní psi a nebe bylo obrovský. Zase jsem to cítila, zase se mi chtělo brečet. Nebe z pouště je nekonečný. A tmavě modrý. Ne černý, tmavě modrý.
Po příjezdu na hotel jsem utíkala do sprchy. Před odjezdem jsme uklízely a dávaly si na dvěře cedulku, že chceme uklidit. Někdo nám ale cedulku pouze otočil a taky nám ten pokoj nikdo neuklidil. Vztekle jsem ze země zvedla složenej ručník, tohle mi vážně zvedlo tlak.
A když jsem mířila si udobřit svojí lásku do lobby baru, vzala jsem si nové kraťase. Moc krátké kraťase, očividně. Dobře, uznávám, lezla mi z nich půlka prdele, ale stejně v noci na baru nikdo nebyl a já se chtěla líbit Maníkovi.
Nebyl uraženej, ale moc se mnou nechtěl mluvit. Vztekle jsem si sedla do křesla, vybil se mi telefon a tak jsem si začala malovat do notýsku.

"Pojď," drcl do mě a zamířil do naší šmajchlovací chodbičky k záchodkům.
Zvedla jsem se, rozhlédla se, abych tomu dodala ten správný dramatický efekt, zakázaná láska, a šla jsem za ním.
Trochu se to zvrhlo. Hodně se mi líbil a hodně jsem ho chtěla a už mě štvalo, jak se pořád vyhejbá sexuální aktivitě a tak jsem mu prostě strčila ruku do kalhot. Velikosti jsem se trochu lekla, ale pak jsem si řekla, že jestli jsem přežila Declana, ani černý kluci už mi asi nemůžou ublížit.
Jenže jsem přišla na to, že můj milovanej Maník nemá páru, jak se to dělá (a dělat se to má). Skončili jsme zase u líbání, i když jsem měla rozepnutý kraťasy a vyhrnutý triko, protože do chodbičky vešel uklízeč. Myslela jsem, že se hanbou propadnu. Zaplula jsem na záchod a seděla deset minut na míse, než jsem se z toho vzpamatovala.

A pak jsem v baru potkala Ukrajince. No, Maník mě poslal spát po třech vodkách, řekl mi, že jestli nepůjdu spát, nedostanu pusu na dobrou noc a moje ožralý a znavený já o takovou srandu nechtělo přijít.
Dal mi fakt jen pusu. Žádná pozdní šmajchlovačka, ne, dal mi pusu a poslal mě do postele jako malý děcko.

Ráno jsme pily kávu a vykládaly naše historky z Káhiry našim českým přátelům v lobby baru. A já se snažila udobřit si Maníka, protože se ten lojza bůhvíproč zase nasral, takže jsem mu řekla, že s ním půjdu ven. Mimo hotel.
"No doprdele, to si kurva děláte piču," zařvala Miki na celý lobby.
"Co je? Přijel Bolt?" vyhrkla jsem a téměř jsem na ní vylila sodu, kterou jsem byla objednat, abych si udobřila Maníka.
"Já jsem si myslela, že tuhle píču už nikdy v životě neuvidim," zakňučela.
Otočila jsem se a celé lobby bylo zaplněné egyptskými rodinami.
"Kterej?" hledala jsem člověka, kterýho bych na ni nejvíc tipla.
Ukázala na opici. Pojmenovali jsme tenhle druh jako opice káhirská. Hazem. Kalhotky mi spadly na zem.

Nebyl to její typ. Rozhodně to nebyl její typ, od prvního momentu bylo jasný, že to byl můj typ. Ale mně nebylo jasný proč. Líbil se mi, to jo, řekla jsem jí několikrát, že se mi líbí. Ale nelíbil se mi až tak. Líbil se mi baskeťák Bakr, ale už z toho jeho xichtu bylo vidět, že s ním to nebude tak jednoduchý a přeci jenom, jsem na dovolený, nechci žádný drama.
Bylo jich dost. Doteď si pořádně nepamatuju jejich jména. Proto jsme je opřezdívkovaly.
"Týpek se mi líbí," řekla jsem u bazénu, když tam seděl a mrkal na Miki.
"Týpek se po čtyřech sekundách udělal mně do pusy, zvedl se a beze slova odešel."
"Týpek se mi líbí," řekla jsem znovu.
"Tak si ho vem, já ho nechcu," zakňučela znovu, když spojil ruce a ukazoval na ní srdíčko.
"Ale on tebe očividně jo," poplácala jsem ji po spálených zádech a pak jsem se zvedla a zamířila ven z hotelu s Maníkem na kafe.
"Vem si dlouhý oblečení," řekl mi do telefonu.
"Proč?"
"Nechci, abys chodila v kraťasech, ty cos měla včera byly moc krátký, nechci, aby se na tebe lidi dívali."
"Není to jedno, že se na mě dívají? Já bych si toho ani nevšimla," zalhala jsem.
Nakonec jsem si stejně vzala kraťasy. Když mě viděl, zamračil se a pak se beze slova otočil a šel. Rozeběhla jsem se za ním a už jsem se začala vztekat.
Já chápu, že mě nemůže vzít za ruku, obejmout, že nemůže nic. Ale přesně kvůli tomu jsem chtěla pryč z hotelu, abych se na něj mohla nalepit a neodlepit se tak dlouho, dokud nebudeme zpátky v hotelu. Prošla jsem dvěma kontrolami, než jsem byla venku.
Bylo horko. Pot ze mě lil a tak mi Maník řekl, že kvůli vodě na mém obličeji si myslí, že je lepší jít do kavárny než na pláž, takže jsme vyrazili na shishu.
Povídali jsme si, ukazovali fotky rodin, smáli se a bylo nám hezky. Vypila jsem jahodovej koktejl a snědla půlku pěkně hnusný pizzy a pak se mazlila s kočkou, zatímco mi on vyprávěl o tom, jak nemá rád psy. Achjo.
"Až si tě vezmu, budeš nosit hidžáb," řekl.
"Až si mě vezmeš, budu slavná hudební producentka a ty budeš doma s dětma," zasmála jsem se.
V ten den jsem ho doopravdy poznala.

Nechtěl sex. Nechtěl zelenou kartu. Chtěl mě.
Mohamed přezdívanej Maník pocházel z chudý arabský rodiny; chudý rodiny to maj tak, jediný, co mají, je jejich víra, takže jsou hodně ortodoxní muslimové. Mohamed si mě chtěl vzít. Neměl rád alkohol, neměl rád hašiš, neměl rád téměř nic, neměl rád ani svůj život, ale měl rád mě. Neměl rád sex, protože ten je přeci jen k tomu, aby se dělali děti, jinak je to nečistý a špatný. Nehledě na to, že samozřejmě, sex bude až po svatbě.
"A nechtěl bys?" drcla jsem do něj loktem na cestě na hotel.
"Ty bys chtěla?" podíval se na mě vážně.
"Jasně, že jo."
"No, možná bychom mohli, mám tě rád," řekl.
"Přesně tak, já tebe taky, tak co je na tom, jestli jsme manželé nebo ne?"
Co je na tom? No, Maník by mohl jít na tři roky do vězení nebo by ho taky mohli odstřelit, ale to já samozřejmě nevěděla. Už jsem si na večer plánovala, jak ho propašuju do svojí postele.
A pak mi Miki vylíčila všechny historky od jejích egyptských kamarádů a mně došlo, že tohle tomu klukovi udělat nemůžu. Nehledě na to, že kvůli mně už několikrát málem přišel o práci. Tohle byl jinej level, mohla bych ho poslat do vězení za něco, co on ani udělat nechtěl.

Jenže jsem měla ty kraťasy.

Další články