nic

30. srpna 2017 v 14:28 | Hipís |  Diary
Ponížili mě.

Moje důstojnost odtekla s pivem, který mně vylili na hlavu.
Začínám být paranoidní. Nechodím ven. Zamykám se v pokoji, protože se bojím. Bojím se, že můj divnej spolubydlící Eryk je stejnej. Bojím se, když tu není moje sestra. Bojím se, i když tu je.

Od neděle jsem se pořádně nevyspala.
Nemůžu jíst.
Většinu času sedím ve vaně.

Hadi to mají fajn. Můžou se svlíknout z kůže. Nikdo si ani neumí představit, jak moc bych chtěla odříznout ty jejich nechtěný dotyky.
 

so so sorry, no speak english

19. srpna 2017 v 17:22 | Hipís |  Diary
Jsem neaktivní, proč.

Můj den vypadá tak, že vstanu v 5:30, nazuju safety boots a letím na autobus. Do tří jsem v práci, takže se domů dostanu vždycky až někdy před čtvrtou.
Hodím si sprchu, prokleju safety boots, zachumlám se do svetru a sednu si k televizi. Obvykle přijde D. přinese mně blunta, zjaráme se jak hovada a smějeme se videím s Connorem McGregorem, kterýmu ruply nervy.
Taky se odněkud zjeví jeden ze milionu pochybných přátel D. a tak se balí blunty dokud neusnu.

Můj život v Anglii je hodně strohej, nedělám nic zábavnýho, nemám vysněný prázdniny, jenom se občas podívám na nějaký úžasný místo. Ale většinu svýho času trávím spaním, hulením a nic neděláním.

Nemám o čem psát. Nevím, jestli mi marihuana zabíjí mozkový buňky a proto nemám žádný kreativní nápady. Přestala jsem malovat, přestala jsem psát písničky, dokonce jsem od příjezdu sem vytáhla svůj deník jenom jednou. Buď mi schází múza, nebo budu muset přestat hulit.

Učím se polsky.
A už druhej Angličan mně řekl, že si myslel, že jsem Angličanka. Děkuji, děkuji, děkuji. Cítím se jako hvězda, když tohle slyším. D. neustále uráží mojí angličtinu. Pšonek zasranej.

melancholie a tak

17. července 2017 v 3:04 | Hipís |  Diary
Pročítám si starý články na blogu, pouštím si starý písničky a smutním si.

Stýská se mi.
Stýská se mi po Praze, po nočním životě, po muzice v klubech, po předraženým, ale dobrým pivu, po Náplavce, po Indigu a Komedii a jejich skvělýmu vínu, po Vzorkovně, na kterou se nevztahuje zákaz kouření v hospodách.
Stýská se mi po kamarádech. A nejen těch pražskejch. Vlastně se mně strašně stejská po mým středoškolským lajfu. A to díky mým starým článkům.
A nejvíc se mně stýská po objektu číslo jedna.

Líbí se mi, jak se články typu "nepiju alkohol" dostaly skrz "strašně jsem se opila" až sem. No, řekněme, že jsem si v sobotu dala emko. Britský emko, který prostě nějakým záhadným způsobem vůbec nefungovalo. Takže jsem seděla v přeplněným a hnusným anglickým klubu, srkala Desperados, protože žádný pivo se tady nedá pít, a sledovala ostatní, jak se baví a tančí.
Chybí mi moje nevinný já. Chybí mi ta osoba, co věřila v pravou lásku a doufala, že se kvůli ní Božský změní. Já tedy pořád věřím na pravou lásku, jenom už vidím, že to není tak jednoduchý. Teda pro mě je, já jsem ochotná milovat. Ale špatný lidi, no jo, těžkej život.
Dívala jsem se na fotky. Sice jsem nebyla úplně šťastná a vlastně se mnou puberta docela mlátila, ovšem všechno bylo jednodušší. Měla jsem maminku. Měla jsem domov. Měla jsem všechno, jen jsem byla smutná a osamělá. A taky jsem měla zlomený srdce.

Co jsem přijela, hledám si nějaký spřízněný duše na Tinderu, přičemž jsem po každým spliffu otevřená všemožným možnostem. Včera jsem možná byla trochu sjetá, jen ne tak, jak jsem doufala, že budu. Uvědomila jsem si, že ač se mi tu nabízí spoustu pohledných angličanů, i přes to, jakou mám chuť na sex, je všechny odmítám. Necítím se osaměle, jen mi chybí můj oblíbenej jednorožec. Žije si v klídku dál, občas mně komentuje fotky a já žiju z jeho facebookových příspěvků v naději, že až se vrátím, celou tu věc s tím, jak miluje svou přítelkyni, si rozmyslí.
Vlastně to není jen pocit naděje, to je fakt, kterej se stane.
Já a jednička máme nějaký divný duševní spojení, jaký jsem nikdy s nikým neměla. Všechno se mění, když jsme spolu. I když je v sexu vážně příšernej, nikdy jsem lepší sex nezažila. Já vím, zní to trochu zmateně, ale myslím to tak, že sex s někým, koho máte rádi, je skvělej, i když je na hovno.

Občas, když mám shitty den, nastane něco fajnovýho, jako dnešek. Šli jsme odpoledne do parku. Spálili jsme se jak papriky a grilovali. Přišel i můj oblíbenej dealer. Moc hezky voní. Jestli tady s někým budu souložit, bude to jedině tenhle mladej capart. Možná jeho nejlepší kamarád, kterej je ke mně nějak divně přítulnej a je o hlavu menší, než já. Dělám si srandu.
Večer jsme si s mojí sestrou pustily Dokonalý svět a D. usnul na gauči, sladké. Jsem šťastná, opravdu jsem.

Další články