docela deníčkuju, lol

Neděle v 18:22 | Hipís |  Diary
Byla jsem na policii. V Praze mi řekli, že si mám ztrátu peněženky řešit v místě trvalýho pobytu, tak jsem vyrazila domů. A ten týpek mi řekl, že něco takovýho neexistuje a mám si to vyřešit v místě ztráty peněženky. Děkuju pěkně.
Nakonec jsem smířená, že zaplatím majlant za novou občanku poníženě zamířila na úřad, kde mně ve finále paní nechala zaplatit jen kilo, když jsem jí vylíčila můj příběh s policajty.

Koupila jsem si jednosměrnou letenku a jsem z toho trochu smutná. Odpoledne jsem trávila s Filipem (jak jinak), kterej úplně ignoroval moje oznámení, i když jsem se mu to snažila říct asi čtyřikrát. Nevím, jestli byl tak sjetej, že mě neslyšel, ale možná bych ocenila trochu nadšení a povzbuzení, abych se necítila tak divně.

Včera jsem celý den ležela na lehátku na zahradě a opalovala se. Přičemž jsem to možná trochu přehnala a večer jsem měla hlavu jak žárovku, ale potřebovala jsem vyřídit pár telefonátů a lehátko se zdálo jako skvělá možnost využít telefonování k opálení. Telefonovala jsem pět hodin. S kamarády, se sestrou...
Jakub se odstěhoval. První Declan je pijavice.
Budu se koupat před ním a dávat si do vany lžičku kokosovýho oleje, aby si pokaždý ve vaně rozbil hubu a třeba se odstěhuje, ha. Uznávám, že jsem ráda, že moje sestra není sama. Má kamaráda a dokud ji nebude chtít obtáhnout, asi jí jejich vztah prospívá.
Těším se na ni. Láska. Netěším se na anglický dramata. Protože teď už to nebude ahoj drama, za tejden jedu domů. Ovšem říkám si, že jsem přežila dva měsíce, proč bych nemohla přežít běžnej život. No, upřímně doufám, že můj pozitivní přístup k současnýmu životu mi nezničí posedlost Declanama, kterou jsem si už zvládla za těch pár anglických chvilek vytvořit.

Včera večer jsem s Filipem slavila narozeniny jednoho našeho kamaráda a večer jsem zakončila na grilovačce kamarádky Bee, kterou znám asi nejdýl ze všech svých kamarádek. Byly tam jen holky a sraly mě, protože kdykoliv jsem načala větu, někdo mi skočil do řeči a nikoho nikdy nezajímalo, co chci říct. Nejdřív jsem to chtěla vzdát, než se jedna přiznala, že nikdy neměla orgasmus při sexu.
Rozhodně jsem nikdy nevnímala muže nijak podřadně, nesnáším fanatický feministky a muži jsou svým způsobem nadřazeni, no, v některých kruzích. I ženský mají silný stránky, ale nemyslím si, že rovnoprávnost genderu by tohle vyřešila, whatever, sem se vůbec nechci dostávat. Jen mě tohle strašně vytočilo, protože jsem vždycky vnímala orgasmus mýho sexuálního partnera za jeho odměnu, že první udělal mě.
Začalo z nich padat, že jsou smutný, že nemají kluky, protože nechtěj bejt samy. Jak soudí lidi podle vzhledu a mrzí je to.
Sračky.
A tak jsem nějak přemýšlela o tom, že by se vlastně ani žádný drama s Declanama nemuselo posrat, protože v porovnání s mýma kamarádkama jsem asi příliš over the moon. Jejich vysvětlením mého postoje bylo, že dokážu oddělit fyzickej vztah od toho psychickýho, což ony nedokážou. Jo, protože neumíte bejt samy se sebou a okamžitě se přisajete na každýho kluka, kterej o vás projeví zájem.

Asi přestanu trávit čas s holkama, jenom mě to vždycky nasere.
 

tohle už je fakt sračka, protože jsem víc a víc emo

Sobota v 11:58 | Hipís |  Diary
Nejhorší part nakonec. Vzhledem k tomu, že tyhle hovna jsem rozepsala během svojí menstruace, tentokrát už nejsem tak přehnaně přecitlivělá. Ne, že by mě to ale netrápilo.

Můj kamarád Filip.
Vždycky nám všichni říkali, že holka a kluk prostě takhle dobří kamarádi, jako jsme my, být nemůžou. A my se jim vysmívali, zatímco jsme se snažili nacpat jeden druhýmu písek do pusy (naše vnitřní děti jsou stále dost mladé).
Byla jsem nasraná, když mi řekl, že mě chce, protože si vůbec neuvědomoval, jakej by to mělo dopad na náš aktuální vztah. Půl roku jsme se moc nevídali. Před mým odletem do Anglie dokonce vyměnil na párty mojí společnost za společnost místní coury, která od něj chtěla vyprovodit domů. No jasně, protože ho miluje a je to coura. (já vím, že jsem taky coura, ale ona je ten špatnej druh coury, co šuká kluky s dobrýma autama jen proto, aby si mohla vozit prdel v BMW - doufam, že to je dobrý auto, protože jestli se v něčem fakt nevyznám, jsou to auta)

Každopádně moje nasrání z toho, že mě chce, bylo dost debilní, protože aktuálně se spolu každej víkend válíme na loukách, zkuřujeme se a povídáme se. A vždycky to někdo zmíní. Vždycky někdo řekne, že jednou budeme spolu.
"To je v hajzlu, jak každej odjíždí do píči," řekl Filip, když jsme tuhle seděli u lesa. Díval se do sluníčka a mhouřil už tak malý oči. Dobré ráno Vietname.
Položila jsem mu ruku na rameno a on mě během několika vteřin dvěma chvaty úplně složil, což jsem v takovej moment absolutně nečekala, ale strhlo se to v bitku a i když to bylo minulý týden, pořád mám odřený kolínko.

Snažím se nějak dojít k tomu, co mě trápí, ale jakmile se k tomu přiznám veřejně, bude to tady a já budu vědět, že jsem na tohle jednou doopravdy myslela. Na druhou stranu, ahoj deníčku z osmý třídy, kde mně Filip říká, že mám nádherný oči a já mám radost z toho, že se někdo jako on baví s někým jako já.
Chci s ním mít sex. Já ani nevím proč. Jen bych chtěla vědět, jaký to je. Mám ho ráda a rozhodně bych nechtěla zničit náš skvělej sourozeneckej vztah, ale občas mě tyhle věci napadají, protože jedu pryč a... Co si budem, moje stěhování je konec. Občas si voláme po večerech, nebo si posíláme urážlivý gify, ale jsme oba absolutně neschopný komunikace na sociálních sítích. A možná proto bych tomu chtěla dát na závěr aspoň takovou třešničku. Když už přijdu o kamaráda, ať pro to máme aspoň nějakej důvod.

Nechci ho ztratit, ale vím, že to přijde a možná, že takhle by to nebyl úplně špatný způsob. Rozhodně by z toho bylo potěšení na obou stranách a můj deníček by zaznamenal všechny detaily pro pozdější vzpomínání na třídních srazech. Nechci ho ztratit ze zanedbání a ztráty zájmu.
Je to Filip...
A je důležité míti Filipa.

furt jenom hovna

18. dubna 2018 v 12:14 | Hipís |  Diary
Nevím, čím mám začít. Asi Declanem. Je to jednodušší, protože jsem si to k sobě přitáhla sama, sama jsem si dovolila vzít si ho domů a sama jsem mu dneska ráno poslala fotku svojí prdele, abych mu zlepšila den.
Mám kamarádku Caroline. Je z Peru, takže se moc nevídáme, ale je to takovej ten člověk, kterej je tady 24 hodin denně na všech sociálních sítích. Pro každou situaci, se vším si ví rady.
"Mám mu poslat svojí prdel?"
"Jo, ale nejdřív ji pošli mně, řeknu ti, jestli je to dost sexy nebo jestli bys to raději neměla smazat."
S požehnáním mojí kamarádky Caroline jsem si začala dělat fotky ve spodním prádle, protože druhej Declan je po mně vyžaduje několikrát denně a já ho většinou pošlu do hajzlu s tím, že nemám čas nebo že jsem mezi lidmi, což je v 90% pravda, ale já neposílám nahý fotky, nikdy jsem to nedělala a nikdy bych to neudělala. Už jen z principu. A navíc se mi nelíbí, jak se cítím, když se fotím. Nebo takhle, nelíbilo se mi to až donedávna. Ale zjistila jsem, že druhej Declan je schopnej se udělat nad fotkou mýho lokte, takže je vlastně úplně jedno, jestli jsem oblečená nebo ne.
Nejsem fanouškem sextingu, nebo jsem aspoň doposud nebyla. Ani Božský nemá mojí nahou fotku a tím pádem můžou jít ostatní do hajzlu. Ale poslední dobou jsem se zamilovala sama do sebe a nemůžu si pomoct, mám plnej mobil mých polonahých fotek a upřímně jsem z nich tak unešená, že bych si nejradši založila tumblr, kde bych je všechny anonymně postovala. Ale dobře, nebudu arogantní, jen jsem zhubla pár kilo a moje břicho je fakt hezký.

Minulý týden jsem druhýmu Declanovi řekla, že mi může zavolat o víkendu, ale když jsem přijela domů, nešel nám internet a já jsem byla schopná vyčerpat deset giga dat za dva týdny, takže se kočičák naštval, protože si myslel, že mu zase lžu.
Já nevím, myslela jsem, že spolu jen souložíme, takže mu můžu lhát jak chci, aspoň on sám mi řekl: "You're sexy babe, let's just fuck."
Jenže já si na něj zvykám. Zvykám si, že mi třikrát denně chodí videa a fotky jeho penisu a zvykám si na to, že mi pořád píše. Volá. Je tady.

Změnil si bio na Tinderu, z fuckboye zpátky na kočičku, který jsem já dala lajk. Jenže si tam napsal, že hledá holku a já jsem začala váhat nad tím, proč, když má mě.
Chtěla bych s ním procestovat svět, chtěla bych s ním žít ten edgy lajf, kterej má a chtěla bych mu třeba i jenom uvařit jídlo, protože jeho největším kulinářským uměním je toust se sýrem. Chtěla bych s ním být i teď. Chtěla bych se vedle něj probudit a dát si blunta, protože bude víkend a nebudeme muset nic dělat, chtěla bych si pustit film a proležet celej den v posteli.
Caroline mi radí, abych mu to řekla. No, to já bych mu řekla ráda, kdyby nebyl přes tisíc mil daleko. Nechci tohle řešit přes telefon. A tak nějak začínám mít strach, že si najde holku, než se vrátím. A už jen to, že mě tahle představa štve, je špatně. Proč mi na tom záleží? A proč se k němu hlavně nechovám hezky, když mi na něm záleží?
Je hloupej, ale bere moje vtipy. Vidím v něm ten potenciál, není to přeci úplná nicka. A jo, here we go again, jdeme zachraňovat smažky s dobrým pérem, protože jsme duševní masochisti, jupí.

Jsem v tý fázi, kdy nevím, zda jsem si už zvládla v mojí hlavě vytvořit ten růžovej oblak, kterej mi pak při našem dalším shledání úplně zasere mozek a já se zamiluju. Doufám, že ne, protože na jednu stranu se zamilovat fakticky nechci, už toho mám plný zuby, jsem tak hrozně posedlá klukama, že je mi z toho dost na blití, ale možná jsou to menstruační nevolnosti. Stejně jako by celý tohle moje zmatený přemejšlení mohlo bejt jen dalším příznakem menstruace. Vždycky jsem hrozně emo, ale zvyknout se na to nedá.

Další články