trabl in peredajs

7. března 2019 v 2:13 | Hipís |  storýčka
Po sluníčkovým týdnu přišel deštivej víkend. A od toho víkendu prší.

Nikdy mě počací tak moc nesralo, dokud jsem se nepřestěhovala do Anglie, kde je slunnej den v zimě jako zlatej grál. Neexistuje. Ale teď už není zima, začalo falešný jaro, takže se všem plašej hormony. Můj sluníčkovej tejden byl skvělej. V úterý jsem vyrazila do parku, kde jsem si našla odlehlej lesík co nejdál od všech parkových povalčeů, abych mohla bejt sama a věnovat se mojí tvorbě. No, vydrželo to tak deset minut, než přišel Pákistánec s otázkou, zda si může přisednout. Nechtěla jsem být neslušná a tak jsem se rozhodla mu dát šanci a poslechnout si, co má na srdci. Po půl hodině mi řekl, abych se rozešla se svým přítelem, že jdeme na kafe, tak jsem ho taktně poslala do hajzlu.
Ve středu jsem pak vyrazila do města, protože haleluja gloria, hurá, mám práci. Jenže moje práce zahrnuje obsluhu lidí a nošení trapnejch číšnickejch hadrů. A můj šatník zrovna nepřekypuje bílejma košilema a společenskejma kalhotama. Vlastně mam jen jedny boty, protože už rok nemam prachy na to, abych si mohla dovolit jíst, takže oblečení jde tak nějak stranou.
Před Primarkem mě zastavil pouliční raper z Nigérie, co se mi nejprve snažil prodat svoje CDčko a když jsem mu řekla, že už půl roku jím jenom suchej chleba, omluvil se a dodal, že můj úsměv by stál miliony. (jo, tak naval pls)
Vždycky jsem si myslela, že takovým tím divným tónem hlasu za použitích neobvyklých slov mluví jen lidi jako Snoop Dogg, ale tenhle týpek do mě spustil, že mám fakt pěknou prdelku a že si mě umí představit, jak s ní kroutím v jeho videoklipu. Chvíli se mě snažil balit a nakonec se mě zeptal, jestli někoho mám.
"No jo, mám kluka."
"Tak mu řekni, že je to šťastnej chlap, protože může šukat tu tvojí krásnou prdelku."

Jsem alergická na slovo prdelka. Ve všech jazycích. Vždycky, když to někdo řekne, slyším v hlavě Božskýho a jeho špatný R. Jo, na toho taky přišly roupy. Už zase začal pít a po nocích mi píše divný zprávy nebo si se mnou chce zahrát online člověče nezlob se.
A pak je tu můj Koblížek, kterej mi nevědomky rve srdce, aniž by o tom věděl. Ale já mám Dylana. Měla bych bejt šťastná.

No jo, přišel deštivej vejkend a můj návrat domů. Nevydržela jsem to ani půl hodiny, aniž bych po něm nevystartovala. Přes tejden jsem milující holka, stýská se mi a smutním, ale jakmile přijedu domů, mám chuť mu urvat hlavu.
Začalo to návratem z Čech (jasně, že jo). Koupila jsem si letenku na Velikonoce, kdy jsem ho požádala, zda bych mohla letět sama (já teda nevim, proč bych se měla dovolovat, jestli můžu letět domů, ale oukej). Samozřejmě se cejtil ublíženě a hodil po mně pohled typu: "Já vim, že se chceš rozejít, ale neni kam spěchat."
A tak se v tom plácáme už třetí měsíc. Hádáme se o blbostech. Nebo takhle, on má pocit, že se hádáme o blbostech, já už jen nevím, kde začít.
Stěžuje si, že s ním jednám jak s dítětem, ale po záchodě si neumyje ruce. Vlastně si skoro nikdy nemyje ruce a já ho musím posílat do koupelny, aby si umyl ruce.
To samý zuby, kolik holek musí svým klukům každej den opakovat: "Běž si vyčistit zuby"?
Neumí držet příbor. (a kdykoliv k tomu mám připomínku, nazve mě snobem)
Nadává. Sprostě. - A teď nejde jen o to, že řve na svojí matku, na svýho synovce, neteř... On řve i na mě a já nejsem nějaká anglická nána, co si nechá líbit slovní spojení typu "fuck off" nebo "shut the fuck up". Dá se to říct i slušně.

A ten deštivěj víkend, no jasně.
Nedávno ze mě vypadlo, že bych s ním na léto chtěla bydlet. Jeho máti mu účtovala neskutečně vysokej nájem a já si myslela, že by nám oběma prospělo si najít něco jen pro nás dva. On by se trochu osamostatnil a já potřebuju víceméně to samý.
Všichni z toho dělaj hrozně důležitej krok v našem vztahu, já upřímně si nemyslím, že je to něco velkýho. Bydlela jsem na sdíleným pokoji se třema dalšíma lidma, na sharehousu pro čtyři lidi v devíti a přespávám u něj čtyři noci v týdnu.
Domluvili jsme se, že to tedy nějak provedem (i přes pár drobných neshod, kdy jsem se tedy konečně zhluboka nadechla a byla připravena mít důležitý rozhovor a společném živobytí a milostpán si nasadil sluchátka a zapnul Call of Duty, ještě než jsem stačila doříct první větu).
Rozhodli jsme se, že si buď najdeme vlastní řadovej domeček nebo se nastěhujeme k mojí sestře, což bych já osobně preferovala, protože miluju mojí sestru a důvod, proč jsem se stěhovala do Anglie je, že chci bejt s ní, ale dokázala bych to oželet a chodit k ní jen na každodenní návštěvu.
Každopádně jakmile jsem tedy přijela domů a už po té půlhodině jsem se mu chystala ukousnout hlavu, k tomu všemu, čím mě za tu chvilku dokázal nasrat dodal, že jeho máti už po něm nechce tolik peněz a že to je skvělý, že tam může zůstat.
"No jo, ale když ty nevezmeš ten pokoj u mojí sestry, tak já nebudu mít v létě kde bydlet."
"Vždyť můžeš bydlet u mě," řekl.

Rozhovor samozřejmě pokračoval, ale mně jde o to: bydlet u něj s jeho mámou. To neznamená bydlet u něj, znamená to bydlet u jeho matky. A já jeho mámu miluju, je skvělá, sice nesouhlasím s jejíma výchovnýma technikama a myslím si, že je fakt na hovno matka (jakože ve svejch ani ne čtyřiceti maká jen šestnáct hodin tejdně a zbytek času se válí v posteli a hraje videohry, okáčko, no), ale bydlet s jeho matkou je jako bydlet s horší verzí mojí psychopatický sestry. Sprcha po devátý večer? Ani náhodou. Všechno maso je vysušený, hlavně bez česneku a cibule, protože ona to přeci nebude jíst. Já v tom domě nerada trávím čas tak jako tak a představa, že bych se tam měla nastěhovat mě děsí, chce se mi z toho blejt.
"Takže mi chceš říct, že buď se odstěhuju od mámy nebo se se mnou rozejdeš?" vypadlo z něj během našich dohadů.
Jo. Ovšem nahlas jsem řekla, že ne.
Dylan dostal výplatu, ale ne! On ji všechnu utratil už v neděli. Babička přijede, dá mu peníze za to, že si uklidil pokoj.
Ve 23 letech.
Na tohle já prostě nemam.

A při sexu prostě nemůžu vypnout, takže celej sex stojí za hovno, i když jemu to tak samozřejmě nepřijde, protože jediná věc, co mě poslední dobou vzrušuje, je blowjobárna. Takže jo, podle něj máme skvělej sex, protože si nejdřív užije orální sex a potom na něj hupsnu, abych to měla rychle za sebou, takže on vlastně nemusí dělat vůbec nic, stačí mu, že nehybně leží na zádech.
Cejtim se jak čtyřicátnice před rozvodem.
Zasraný mezilidský vztahy. Jestli se s tím ťulpasem někdy zvládnu rozejít, už nikdy nikoho nechci. Chci souložit a brečet nad tím, jak mi všichni lámou srdce. I to jsou menší nervy, než učit dvacetiletýho kluka, jak se drží příbor.
 

kámoš Karel

10. února 2019 v 23:26 | Hipís |  storýčka
Po dlouhý době jsme si se sestrou chtěly udělat hezkej večer. Vykopala jsem Dylana za kamarádama a sama jsem si plánovala vínko, večeři a jointa. No, jako bych svou sestru neznala, dostala jsem sice vínko, ale ten její se připotácel v půl desátý domů z fotbalu a oba zamířili spát.

George přišel z kulečníku s kolegou z práce a začal rozlejvat vodku, tak jsem se při pomyšlení na ty zvěrstva, co dělá můj přítel u jeho kamarádů, rozhodla taky jednu dát.
Jenže Georgův kamarád Sam je Angličan. Co dělají Angličani o víkendech. Šňupou Karla.
Po třech čárách koksu jsem lítala a milovala celej svět, všichni jsme se náramě bavili a mně Dylan začal volat, ať přijdu, že mě jeho kamarádi chtějí vidět. Taky jsem je chtěla vidět, Shauna si pamatuju z léta.

V létě mě totiž Dylan pozval na oslavu narozenin asi dva týdny po tom, co jsme spolu začali randit, ale večer před oslavou mi napsal, že táta jeho kamaráda chce v domě jenom blízký rodinný přátele a tak jsem se nechtěla vnucovat, protože náš vztah byl přeci jen dost čerstvej. Nakonec mě tam druhej den vzal a já jsem se nestačila divit.
Mamka s taťkou mají zhruba šest dětí, každej pátek nakoupí tuny alkoholu a tuny drog a celá šťastná rodina se sjede a kalí až do nedělního večera, kdy přichází čas na přípravu do práce. Domácnost vypadá asi jako ty polosquaty našich českých cikánů, ale všichni jsou moc milí a vstřícní. (jasně, protože na drogách každej miluje celej vesmír)
Každopádně se mi Shaun líbí, je tak škaredej, až je to roztomilý, ale má holku, se kterou má dvouletýho syna a ještě ten den jsme s Dylanem mluvili o tom, jak je strašně zamilovanej, no...
Shaun mě objímal, líbal na tvář a vyčítal, že mě tak dlouho neviděl a že jsem se posledně vůbec neusmívala. Očkem jsem pozorovala Dylana, kterej měl co dělat, aby mu jednu nefláknul a opatrně odstrkoval jeho ruku z mých ramen.
"Uklidni se," řekla jsem, když už mi to jeho chování vážně začalo připadat trapný. "Shaun je tvůj kamarád a já jsem tvoje holka..." Pak jsem se zarazila, protože Dylana bejvalka ho taky podvedla s jeho nejlepším kamarádem, ale Shaun není Scott a já nejsem Becky, takže nevidím problém s přátelským tulení. Navíc má Shaun asi dva metry a je strašně příjemný objímat chlapa, co je aspoň o něco vyšší než já.

V domě byl neskutečnej bordel, přesně jako jsem čekala. Co mě zarazilo nejvíc bylo dvouletý děcko v pyžamu chodící po kuchyni s telefonem v ruce, hned vedle pultíku, kde si osazenstvo dávalo do nosu. A pozor, v obýváku hned vedle spalo měsíční miminko. Maminka samozřejmě sjetá, muzika na plný pecky.
Doufala jsem, že k tomuhle nikdy nedojde, ale Shaun mě chce vošukat a mně v tom brání jen myšlenka, že bych Dylanovi ublížila, na což ho mám moc ráda, ale drogy se mnou dělaj divy, nikdy nebývám tak přítelská jako po čáře Karla.
Naštěstí je moje láska občas až příliš velkej žárlivec, takže se ode mě nehnul ani na krok, i když jsme byli v přítomnosti jeho kamarádů a všimla jsem si jak jeden z nich (ten aktiálně nejlepší) na mě neustále prozíravě civí, takže mi pravděpodobně nedůvěřuje, protože ta poslední byla štětka. No, aspoň se teď můžu zaměřit na prokazování se Francovi, radši než na svůj chtíč vojet Shauna.
Každopádně jsme ještě vyrazili na chvilku do města, kde jsem potkala svýho spolubydlícího Alexe.
"Nechceš něco k pití?" zeptal se nervózně. Ovšem znovu, díky drogám v krvi jsem byla přehnaně veselá, takže jsem si s ním chtěla povídat a dokonce i tančit.
"Můj kamarád se ptá, jestli někoho máš?" řekl po chvilce Alex a ukázal na malýho blonďáčka v batikovaným tričku.
"No, jo, mám," zasmála jsem se. Alex se nervózně usmál a kopnul do sebe celej drink. Za pět minut jsem si pak všimla, jak jeho kámoš, co se údajně ptal na můj vztah, líbá nějakýho kluka, tak nevím, buď vypadám jako kluk nebo jsem si celou dobu myslela správně, že mě Alex tajně miluje.
"Víš, lidi z bytu číslo dva tě nemají rádi, ale já se jim vždycky snažím vysvětlit, jak jsi super," vykládal mi pak na kuřárně. "A kdybys cokoliv potřebovala, stačí zaklepat nebo napsat, já tam jsem a pomůžu když můžu." Na rozloučenou jsem toho chudáčka objala a dala mu pusu na tvář, však on ani neví, po čem touží. A překvapivě to není jen moje vagína, takže mám takovej pocit, že si o mně vytvořil ve svojí hlavě představu, která není tak úplně pravda. Vždyť to mimino si samo ani neuvaří.

Měla jsem skvělej večer. Zase mně dodal trochu šťastnosti do života a necejtim se jako vyhořelá troska (což možná stejně budu, ale aspoň jsem si uvědomila, že vážně stojí za to nevzdávat hledání práce, protože drogy jsou drahý a moje feťácký já se občas zdrogovat potřebuje). Dokonce jsem na ranním dojezdu dokončila dvě seminárky a prezentaci o mém krátkém filmu. Bohužel si nepamatuju, o čem ten film měl bejt.
Trochu mě zase sere, že mám přítele, na druhou stranu tyhle mrkačky a lehký flirty si můžu dovolit kdykoliv on není v mojí blízkosti. A jeho kámoše můžu objímat jak chci a on neudělá ani prd, protože je má rád a mě taky.
A ve finále pak chci stejně ten penis, kterej znám.
Zjistila jsem, že mít stálýho sexuálního partnera je opravdu mnohem lepší než střídání postelí náhodných muzikantů. Ví, co mám ráda a když se neudělám, vždycky se na něj můžu nasrat.

all the best people are crazy

7. ledna 2019 v 12:27 | Hipís |  storýčka
Poslední dobou mám problém s rozpoznáváním reality.

Jsem doma. Domov je skutečnej. Co by mohlo bejt skutečnějšího, než domov, že jo. Jenže už i ten domov začíná bejt neskutečnej. Zjistila jsem, že mezilidský vztahy vážně nedržej navěky a že bych potřebovala lekci v životních ztrátách, protože jsem se pořád nenaučila, jak přijmout ztrátu člověka. Neustále se snažím udržet si všechny blízko jako dřív, což by díky sociálním sítím mělo být v dnešní době jednodušší.
Odjet do ciziny je podle každýho odvážnej krok. Jo, už chápu, proč mě všichni měli za dobrodruha. Je to tam pěkně na hovno.

A teď mám jet zpátky a přijde mi to neskutečný, jako bych byla ve špatným snu, pořád čekám, kdy se probudím, bude mi deset a máti sedící na kraji mojí postele mě pohladí po vlasech a ujistí mě, že to byl jen zlej sen, že mam ještě druhej pokus.
Celej můj život do mě všichni vkládaj naděje.
Jsem to inteligentní dítě, co je všechny jednou spasí. Co bude žít dokonalej život. Jenže se mě nikdy nikdo nezeptal, jestli vůbec snim o dokonalým životě a spáse mojí milovaný rodiny.

Já si ani neumím uspořádat myšlenky, mám pocit, že začínám bláznit.
Moje láska mou teorii radostně podporuje a směje se mým paranoiám, záchvatům vzteku i emocionálním zhroucením. Já se tomu vlastně taky směju, ale občas přijde moment, kdy se zamyslím nad tím, zda doopravdy neblázním.

Domov je reálnej. Protože neexistuje nic reálnějšího, než moje máma. Můj život v Anglii je taky reálnej, protože kdyby ne, byla bych tu sama a mojí postel by neokupoval hubenej a téměř plešatej Angličan. Celou dobu jsem se zabývala tím, zda jsem neudělala chybu, že jsem ho sem přivezla. Místo toho jsem spíš svou pozornost měla zaměřit na moji pomatenou mysl.
Moje největší zjištění za rok dvatisíceosmnáct: Lidi jsou kundy a u většiny platí rčení "sejde z očí, sejde z mysli". Každej by tě chtěl kousek pro sebe, když jsi pryč, ale když jsi přítomen, nikoho nezajímáš. Dospělí nemají čas, protože utíká moc rychle. A je záviděníhodný, že chlapi dospívaj pozdějc, protože čím jsi starší, tím víc snů ti umře, a pak ti zbude jenom každodenní rutina a cíga. Jo, cíga vždycky zůstanou.

Mám pocit, že jsem nonstop ožralá. A to jsem přestala hulit trávu. Sakra.

Další články