party favor

5. prosince 2018 v 2:48 | Hipís |  storýčka
Udělala jsem něco, co se nedělá.

Dyllan šel v sobotu na párty a já jsem se udobřila se sestrou, takže jsem chtěla zůstat doma a péct s ní perníčky. Když přišla dolů, svým veselým hláskem spustila:
"Nechci bejt píčus a dávat ti shit, ale nechala si v koupelně gumičku od vlasů, tak prosim!" zakňučela.
Přičemž se hned přihlásila spolubydlící, že to je její gumička. Nejhezčí na tom bylo, jak řekla, že mně nechce sekýrovat. Snažila se to podat mile, navíc mi udělala večeři a koupila hulení, protože jsme narazily na téma, jak jsme všechny začaly hubnout od tý doby, co požíváme marihuanu, i když žerem mnohem víc.
"Pamatuješ si loňský léto?" rozjela siostra. "Byla jsem jak proutek a to jsem každej večer hulila a cpala se vším možným. A je pravda, že co jsem kvůli Matthewovi přestala hulit, tak jen tloustnu."
"No a já? Vždyť já jsem na trávě vyrostla, od třinácti do jednadvaceti," spustila zase spolubydlící. Tohle je stejně divný. Proč začínali hulit takhle brzo, vždyť úplně cejtíš, jak ti odumíraj mozkovký buňky s každým dalším brkem.
Muusím hrdě prohlásit, že sice si občas dám, ale maximálně o víkendu, což je s mojí každodenní rutinou docela velkej pokrok a je pravda, že mi mozek začal líp pracovat. Čtyři měsice, no jo.
"Vždycky jsem byla jak párátko a podívej teď," dodala spolubydlící.
"Tady máš kartu a jdi pro hulení," seskočila sestra z kuchyňský linky a podala mi její kreditku. To je její gesto pro důvěru. Znám pin, když mi dá kartu, hodí na mě její sesterskej pohled a všechno je při starým.

Pekli jsme perníčky, zdobili, dali si pár drinků, dobrůtky a zhulili se, takže na párty se už chtělo jenom Dyllanovi a našemu teplýmu kámošovi Kylovi. Kyle je do Dyllana zamilovanej. A každej večer s ním je na palici, protože do mě rozjíždí jeho deprese o tom, jak těžko se mu na nás dívá, když si vyjadřujeme lásku, přičemž stráví celej večer nasíráním Dyllana vtípkama jako: "Právě mi řekla, že s Augustinem už dvakrát spala."
Proklatej Augustin. K tomu je marihuana taky dobrá, rozproudit mi mozek v oblasti mezilidských vztahů. S Augustinem nemluvím, ani s Damianem, ani s Koblížkem, nemluvím s nikým, protože jsem si uvědomila, že je Dyllan dobrej kluk a fakt pro mě dělal úplně všechno, když mě moje sestra vykopla na ulici (no jo, takový věci se nezapomínaj). Ale momentálně jsem seděla na lavičce před kolejí v mínus dvou jenom v teplákovce, poslouchala písničky a připomínala si léto, moje myšlenky se rozprskly do každý skulinky, kterou vlastní moje bejvalý lásky v malým koutku mojí hlavy.
Takže jsem odmítla a poslala svýho chlopáka do města samotnýho.

Přišel domů v pět ráno a ustlal si v koupelně. Ožralej do hoven, klasika. Já si vyčistila hlavu brčkem a procházkou k němu domů od mojí sestry ve dvě hodiny ráno. Od tý doby, co mi řekl, že má umělý zuby, protože ho zmlátilo šest Pákistánců s kladivem, občas mívám trochu schízy z toho, že na mě čekaj taky. Tyhle historky znám, slyšela jsem jich spoustu. ALe nikdy ne od nikoho, kdo by nějakou fakt prožil.
Vedle v ulici si angličan doma vyríbá bombu na Pákistáncký ghetto. Vedou tichou válku a pak to odnesou hodný lidi. I když vlastně k tomu jsem se chtěla dostat...

Nechal na posteli telefon.
Neznám pin, ale první věc, která mě napadla byla správně, takže jsem si říkala, jak moc dobře ho znám. S žádnou holkou si nepsal od našeho prvního rande a igrnoruje všechny, co mu píšou. Je to skvělej kluk, že jo.
Jenže to bych nebyla já, kdybych nešla dál. Potřebovala jsem najít špínu. Já nevím proč, něco mi na tom všem nesedí. A věděla jsem, koho potřebuju najít.
Bejvalka, co podváděla. Rozešli se před dvouma rokama. Spala mu s kámošem a pak ho prosila, aby se k ní vrátil, přičemž ho podvedla znova.
Jejcih spor začal v létě. Rozešli se. Ale v konverzaci prosil on jí, aby se vrátila, ona se zlobila, že jí pořád ve všem jenom lže a že není připravená se k němu vrátit. A celou konverzaci vedla větama typu: "Já jsem ti nikdy nic neudělala, tak proč jsi tak zlej? Nikdy jsem ti neublížila, bla bla bla."
A než jsem se stihla dostat dál, Dyllan se probral a rozhodl se vrátit do postele. Dozvěděla jsem se jen to, že se k sobě vrátili přes sex. A upřímně, chci dělat ty věci, co dělali spolu, protože jestli to dělali ve skutečnosti tak, jak si píšou na messengeru, cejtim se okradena o Dyllanovu nejzvrhlejší část.
Teď mě trápí otázka: Je můj přítel jenom tak srdečnej a dobrej a umí tolik odpouštět a miluje tak moc, že je vždycky schopnej snížit se pod svojí úroveň a prosit o návrat člověka, co mu neskutečně ublížil, nebo je to chronickej lhář?

Asi jsem objevila svojí novou schopnost. Hledat to dobrý v odporných lidech už umím, teď začínám rozvíjet to špatný v dobrých lidech.
Nebo je to prostě zmrd.
Operace bejvalka začíná. Bude to dlouhá operace, jo, mám v plánu s nim ještě nějakej pátek bejt, protože co bych si bez něj počala. A navíc ho beru domů. Ale buď se rozejdem proto, že já jsem šílená a on je ten dobrej, nebo proto, že mi lže a je to hajzl.
 

mam psací blok nebo tak něco

7. listopadu 2018 v 22:59 | Hipís |  storýčka
Už nějakej pátek se snažím něco napsat.
Nejen napsat. Snažím se složit muziku, snažím se kreslit, snažím se fotit, ale asi mám nějakej blok, protože všechno, co moje fantazie vyprodukuje je naprostej bullshit. Myslím, že zase ztrácím sebe samotnou.

Je toho moc. Nemám práci, nemám domov, nemám peníze, nemám jak zaplatit kolej, nebyla jsem v kanceláři, protože se bojím a mám úzkozsti z míst plných lidí. Občas se mi celý den točí svět a mám pocit, že omdlím, jindy usnu kolem oběda a proberu se uprostřed noci s milionem zmeškaných hovorů.
Nemám chuť jíst, jindy se přežírám.
Nemám chuť kouřit, jindy si tak podráždím krk, že zbytek týdne kašlu jako bych měla tuberu.
Nemám chuť na nic, ale občas na mě foukne nějakej pozitivní vánek a já jsem najednou plná motivace, běhám po městě a směju se na okolí.

Přemýšlím, zda se pořád jedná o dávku každoroční podzimní melancholie, či bych měla zajít alespoň za některým z učitelů a zeptat se, zda mi někdo nemůže pomoct.
Jenže já si myslím, že to musím zvládnout sama, to je to. Lpím na minulosti neskutečným způsobem a nějak si pořád myslím, že mi je čtrnáct. Dneska jsem na čele objevila svoji první vrásku a přišla na mě možná trochu depka, no.
Protože jsem student. Protože se mám starat o to, abych splnila domácí úkoly a uspěla u zkoušek a ne se psychicky hroutit, protože nemám z čeho žít. Nenávidím peníze. A nenávidím to, že celej tenhle svět se točí kolem peněz. A nenávidím to, že mě všichni opustili. Jasně, mám lidi, kteří tu pro mě jsou. Máma. Můj přítel.
Znala jsem tolik lidí, tolik lidí, kterým jsem důvěřovala. Tolik lidí, u kterých jsem si myslela, že jsme opravdoví přátelé. A nezůstal mi nikdo.

Lidi jsou nechutný.
Začala jsem sledovat poslední sérii American Horror Story a mohu se jedině postavit za tamní Satanisty, i když já zastávám názor, že po smrti si každý může vybrat. Bůh odpouští a je jen na nás, kterou cestou se vydáme.
Ale tenhle svět je nechutnej a prohnilej a lidi nejsou nic víc než pozemští červi, mor, chyba v evoluci. A ani já nejsem jiná. Sebevětší snaha o to být dobrým člověkem, je naprosto zbytečná, protože je to jen maska k zakrytí toho, jací doopravdy jsme. Největší monstra planety.

i dont know about you but i hate being 22

31. října 2018 v 19:37 | Hipís |  storýčka
Bude mi 22.
Zítra.


Budou to pravděpodobně moje nejsmutnější narozeniny v historii, protože narozeniny jsou pro mě nejdůležitější den v roce a já jsem tady. V Anglii. Sama. Nemám ani na chleba. Nemám kamarády. A nemám už ani sestru.
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak jsem jí odpustila automaticky a hned, protože je to moje sestra, jen jsem jí odřízla, abych s ní nemusela mluvit. Říkala jsem si, že jí přeci začnu chybět a ona si uvědomí, že se chová jako totální kráva.
No jo, jenže já jsem tu taky nebyla celou dobu.
A taky už se nám stalo, že jsme spolu přestaly mluvit na víc než rok.
A čím víc se o tom s lidmi bavím, čím víc přemýšlím o tom, jak svojí sestru miluju a stýská se mi po ní, tím víc mi začíná docházet, že je to nechutná mrcha a lidi jako jsou ona já ve svým životě nechci. Já vím, že se to urovná. Ale tohle byl strop.

Moje vlastní sestra, krev mojí krve, mě vyhodila na ulici, protože má v domě feťáka, kterej platí. Co feťáka. Feťáka a hnusnýho násilníka, člověka, kterej by mi nestál ani za plivanec do obličeje.
Jsem znechucená.
Jím, mojí sestrou.
Mnou...

Jsem znechucená sebou, protože jsem ty lidi měla na okamžik ráda. Protože jsem si myslela, že jsou fajn a že mají nastavený nějaký životní hodnoty. Ale co o nich vypovídá, když se nestydí rozvrátit sesterskej vztah, lhát, mlátit a po tom všem mi napsat o peníze.
Ještě, Georgieho přítelkyně věří v karmu a podobný píčoviny. Jsem pomstychtivej člověk, ale jsem moc líná na to se mstít. No, aspoň už víte, proč máte tak zasraný životy, protože jste zlí lidé. Ha ha ha.

Další články