A Perfectly Good Heart - 10. díl

15. února 2012 v 9:40 | Hipís |  A Perfectly Good Heart


Chloe a Jon se ani nepohnuli za tu dobu, co jsem byla pryč. Pořád si povídali o hovadinách, co mě nezajímali. Sledovala jsem je ještě z dálky. Pak se Chloe přišoupla k Jonovi a nechala si od něj půjčit mikinu. Jon se tvářil znuděně. Aspoň, že on nejeví takový zájem jako Chloe.
"Konečně jsi tady," vrhl na mě přátelský úsměv, když jsem se přiblížila. Chloe jen pokrčila nos a zabalila se ještě víc do Jonovy mikiny.
"Děcka?" zvolal najednou Jonův děda. Všichni jsme se otočili. Držel v ruce starý magnetofon. "Co trocha hudby?" Pustil tam nějakou starou kazetu amerického country zpěváka a začal se lehce pohupovat ze strany na stranu. Byla to docela sranda se na něj dívat jak 'trsá'. Za pár minut se všichni dospělí zvedli a vydali se do tetiny plážové chatičky. My tři jsme tam zůstali sami.
"Můžu si o tebe opřít hlavu Jone?" hodila Chloe na Jona sladký úsměv. On nic neříkal. Poslouchal tu hudbu, co nám pustil jeho děda. Já se zvedla a přepnula jsem pomalý ploužák na něco rychlejšího. Jon se usmál, vyskočil na nohy a začal hopsat kolem ohně jako lidoop. Chloe se k němu přidala, takže mě nezbývalo nic jiného. Skákali jsme jak malí a strašně jsme se smáli. Nakonec mi Chloe přestala připadat, tak strašná, když na chvíli taky spustila z obličeje ten svůj kyselý výraz. V jedenáct přišli její rodiče, že už by měli jít. Jonův děda přišel taky, ale řekl mu, že tu ještě chvíli může zůstat, ale pak alou domů. Já byla šťastná. Sama s Jonem a bez Chloe. Ona moc šťastná nebyla. Vrátil se jí na obličej její původní výraz a poslušně odcupitala za rodiči. Já se svalila na bednu a hodila pohled k moři. A pak bylo ticho. Najednou začala hrát znovu ta pomalá písnička.
"Smím prosit?" chytl mě Jon za ruku. Přikývla jsem a pustila jsem se s ním do tance. Jen tak jsme se v objetí pohupovali ze strany na stranu. Zavřela jsem oči a položila Jonovi hlavu na rameno. Sevřel mě ještě pevněji a já se nechala unášet tou úchvatnou atmosférou. Pak jsem se z ničeho nic začala sama pro sebe smát.
"Pojďme se koupat," pískla jsem se smíchem.
"Teď? Val, je krátce před půlnocí."
"No právě!" Chytla jsem ho za ruku a táhla směrem k moři. Nebránil se. Skočila jsem do vln v oblečení a Jon mě následoval. Jen tak jsme se nechali unášet vlnami. Drželi jsme se za ruku a dováděli jako děti. Po chvíli jsme toho měli dost a tak jsme se vyvalili na pláž a v mokrém oblečení skáceli do písku. Cítila jsem, jak se na mě lepí. Pozorovala jsem hvězdy. Nádherná noc. Pak mě Jon chytl za ruku a leželi jsme tam tak vedle sebe. Nic neříkajíc jsme se zvedli a rozeběhli se zpátky do vln. Tentokrát už jsme tolik neblbli. Jon stál pár metrů ode mě a díval se mi do očí. Usmíval se. Pak přišel blíž ke mně, přitáhl si mě a pohladil mě rukama po vlasech. Pohlédla jsem na něj.
"Jsi krásná," řekl po chvíli a nepřestával se mi dívat do očí. Já mu na to neměla co říct. Přála jsem si aby mě políbil a on to v několika minutách udělal.
Ráno jsem vstala hodně pozdě. Celý den jsem se usmívala. Odpoledne jsem zajela na druhou stranu pláže a usadila jsem se na zábradlí jako naposledy.
"Nový objev jo?" zapištělo mi něco ohavného u ucha. Nadskočila jsem a položila jsem si ruku na hrudník.
"Co ti je do toho?" odsekla jsem, když jsem spatřila kudrnatého Harryho Stylese.
"Jen jsem se zeptal." Opřel se o zábradlí a chvíli mi něco žvatlal. Neposlouchala jsem ho a radši jsem si v hlavě přehrávala včerejší večer. Najednou se se mnou celé zábradlí otřáslo a já skončila v náručí Harryho Stylese.
"Teda povím ti, jsi pěkně těžká," řekl Harry a shodil mě na zem.
"Tak mě nemáš shazovat," vyplázla jsem jazyk. Posbírala jsem si věci, skočila jsem na kolo a zamířila k domu, kde bydlel Jonův děda. Zacinkala jsem na domovní zvonek a z okna vykoukl rozčepýřený Jon.
"Dobré ráno," zaskřehotal.
"Spíš odpoledne," zasmála jsem se.
"Jestli tolik prahneš touhou mě vidět zblízka budeš se sem muset vyšplhat, protože zlý čaroděj jménem můj děda mi tu zapomněl nechat klíče." Usmála jsem se nad jeho poznámkou a vylovila jsem klíč z podkvětináče, kam ho schovávala teta.
"Nebudu," mrkla jsem a zalezla jsem do domu.
"Co kdybychom se šli někam projet?" řekl Jon, když jsme spolu seděli v obýváku na gauči. Držel mě za ruku a usmíval se. Na chvíli jsem se zamyslela a pak jen lehce kývla hlavou. Jon vyskočil vytáhl mě za sebou a odvlekl mě z domu.
Seděla jsem na rámu a projížděli jsme ulicemi. Důchodci se na nás mile usmívali.
"Jone?"
"Ano drahá?" řekl veselým tónem Jon.
"Můžeme se vyhnout domu, kde bydlí Chloe?"
"S radostí," zasmál se Jon a zabočil do uličky, abychom nejeli špatnou cestou. Jeli jsme kolem hřbitova a dál a dál. Svítilo sluníčko, takže mi ani nebyla zima. Zastavili jsme se před lesem.
"Vystupovat!" křikl Jon. Seskočila jsem z rámu a začala utíkat směrem do lesa. Jon uzamkl kolo k větvi a běžel za mnou. Doběhli jsme na mýtinku, kde jsme se udýchaně svalili do trávy. Opřela jsem se o pařez a zhluboka se nadechovala. Jon si přisedl ke mně, objal mě a políbil na tvář. Usmál se. Chvíli jsme si tak povídali a smáli se. Ani nás nenapadlo, že je oběd. Když se začalo zatahovat, zvedli jsme se a zamířili ven z lesa.
"Pojedu s tebou, stavím se za tetou v krámku," řekla jsem a naskočila jsem na kolo s Jonem. Rozjeli jsme se zpátky kolem hřbitova a kličkovali uličkami. Zastavili jsme před krámkem, Jon mě ještě políbil a vběhl do domu. Já jsem chvilku ještě stála venku a čekala až se podívá z okna. Poslal mi vzdušný polibek a nakrčil nos. Stál v okně a vyprávěl mi o Manchesteru odkud byl. Pak začaly padat první dešťové kapky, on zavřel okno a já vběhla k tetě do krámku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama