A Perfectly Good Heart - 15. díl

27. února 2012 v 16:21 | Hipís |  A Perfectly Good Heart


Ráno mě probudila teta.
"Valinko! Máš tu snídani," usmívala se.
"Mmmf..."
"Co říkáš?" Protáhla jsem se a otočila jsem se na místo, kde večer ležela kočka. Potom jsem se ohlédla do kuchyně. Miska od mléka pořád ležela na zemi, takže to nebyl jen výplod mé fantazie.
"Teto, ty máš kočku?"
"Kočku? Já? Ne, proč?"
"V noci tu nějaká byla. Taková rezavá a tlustá."
"Jo, tahle," začala teta. "Ta sem občas chodí. Je to kocour a říkám mu Zmetek." Ušklíbla jsem se. Nevypadal jako zmetek, ale proč ne. Teta musela být vždycky originální. "Byl tu?"
"Ano, dala jsem mu mléko a on pak se mnou usnul a teď se..."
"Ztratil?" řekla teta.
"Jo," sklopila jsem oči k zemi.
"To dělá obvykle. Většinou chodí tak dvakrát do týdne," usmála se a uklidila misku od mléka. Najedla jsem se a po snídani jsem se vydala k Danielle. Kráčela jsem si bosa po pláži směrem k té vile. Trochu jsem přemýšlela. Je to docela vtipný. Moje sestra tu skupinu žere a já je nenávidím, ale stejně se s nimi bavím já a ona je vůbec nezná.
"Val! Val počkej!" zakřičel někdo. Prudce jsem se otočila. Byl to Jon. Rychle jsem se zase otočila zpátky a zrychlila jsem. "Val prosím! Nech mě to vysvětlit!"
"A co? Prostě mi je šestnáct Jonathane! Nemyslíš si, že jsem na tvoje zvrácené hříčky trošku mladá?"
"Počkej Val já..."
"Jo, máš náhradu. Tak si to s ní užij," vyprskla jsem a pokračovala jsem v cestě.
"Ale Val! Já se ti chtěl omluvit!" zakňučel Jon. Trošku jsem se zamyslela. To bylo to, co jsem si ve skutečnosti přála. Aby se mi Jon omluvil a vrátil se ke mně. Ale co když to dopadne stejně?
"Omluvit?"
"Jo, já jsem pitomec, vím to. Vím, že po mě Chloe jede, ale já miluju tebe!" nevěděla jsem, jestli mu mám věřit. Však jsme spolu zas tak dlouho nechodili. Ale já jsem ho prostě žrala. Vím, ze začátku byl otravný a všechno, ale ten den co mě políbil se všechno změnilo.
"Vážně?" podívala jsem se mu do očí a doufala, že nebude lhát.
"Vážně," pohladil mě po tváři a políbil mě. Nemohla jsem mu odolat byl tak, tak sladký a tak úžasný. "Mohli bychom někam zajet ne?" usmál se pak. Jen jsem kývla na souhlas. Jon mě objal kolem ramen a vedl mě zpátky.
"Počkej Jone, já chtěla jsem jít za Danielle," řekla jsem.
"Jestli s ní nejsi domluvená, tak nechceš radši strávit den se mnou zlato?" mrkl. Zamyslela jsem se nad tím. Ale v jeho přítomnosti se přemýšlet nedalo. Zase jsem akorát kývla.
Večer jsem se vrátila domů.
"Kdes byla celý den?" zarazila mě teta.
"Víš teti, on Jon se mi přišel omluvit, byla jsem s ním."
"To je od něj pěkné, ale nemyslím si, že se nebude chovat jako blbec znovu," podotkla teta.
"Pozval mě na oběd."
"Na nudle?"
"Jo," zasmála jsem se. Nic jiného tady totiž nebylo. Pak jen restaurace u rybníka kousek od hřbitova, ale tam se nám nechtělo.
"No, mohlas aspoň zavolat."
"Promiň," udělala jsem psí oči. Teta se usmála a pohladila mě po vlasech.
"Máme mrkvovou polévku," usmála se.
"Ty jsi ta nejlepší teta na světě!" objala jsem jí a utíkala do kuchyně. Moc lidí mrkvovou polévku rádo nemá, ale já jo. Je skvělá a má pěknou barvu.
Večer jsem se s tetou dívala na televizi. Teda, já jsem se dívala a teta pletla.
"Bude se ti to líbit beruško?" řekla teta a ukázala na vzor na svetříku, který držela v rukách.
"Je perfektní," mrkla jsem. Stejně jsem pořád nemohla dostat z hlavy Jona. Dneska jsem ho milovala, jako nikdy předtím. Byl tak milý. Stejně to bylo to, co jsem celou dobu chtěla. Omluvu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Májuš Májuš | Web | 27. února 2012 v 18:13 | Reagovat

honem další! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama