A Perfectly Good Heart - 5. díl

1. února 2012 v 17:42 | Hipís |  A Perfectly Good Heart


Další den mě mamka s Charliem doprovodili na nádraží. Ještě mi zamávali a mě čekala dlouhá jízda vlakem. Dala jsem si do uší sluchátka a usnula. Probudila jsem se asi po hodině a půl. Docela jsem se nudila. Začala jsem sledovat cestující okolo mě. Jedna stará paní chovala na klíně jorkšíra. Vedle ní seděl kluk s velkými sluchátky a i přes to bylo slyšet, že poslouchá nějaké disko blafy. Naproti mně seděl pán. Měl klobouk do čela a asi spal. Vytáhla jsem si z kapsy mobil a připojila se k internetu. Otevřela jsem twitter. Měla jsem spoustu tweetů mířících k mému výstupu na pódiu s těmi kluky. Některé holky mě urážely. Psaly mi, že jsem ošklivá a podobné věci. Nějak jsem to neřešila a radši jsem mobil schovala do batohu. Sledovala jsem stromy z okna a přemýšlela jsem nad Shannon. Mrzelo mě, že se na mě zlobí. Mrzelo mě, že Sam se na mě vykašlala a odjela na dovolenou se svým klukem. A v podstatě mě toho mrzelo hodně. Do vlaku vstoupil kluk s velkým kufrem. Podíval se na mě a usmál se.
"Je tu volno?" ukázal na místo vedle mě.
"V podstatě..." zabručela jsem a smrskla jsem se, aby si mohl sednout. Padnul na sedadlo jako švestka ze stromu a vydechl si.
"Kam jedeš?" zeptal se se zájmem.
"Co já vím. Vystoupím, až uvidím tetu na nádraží. Nevím jak se to jmenuje." Mohlo mu být tak sedmnáct, možná i víc. Neznala jsem jméno toho města, kde mě tetka vyzvedne.
"Docela nebezpečný ne? Jet někam a nevědět kam. Mohlo by se ti stát, že to přejedeš." Pořád byl nabitý energií. Celou cestu měl spoustu otázek, až mě z něho začínala bolet hlava.
"Za celou dobu jsem se tě ani nezeptal, jak se jmenuješ?" prohodil, když jsme zastavili na zastávce, kde čekala moje teta.
"Valerie," řekla jsem s otráveným výrazem a začala se pakovat.
"No, tak já vystupuju, přeju hezký zbytek cesty." Podívala jsem se na něj s přivřenýma očima.
"Já taky. Ta ujetá bruneta je moje teta."
"Aha. Ukaž pomůžu ti." Vzal můj kufr. Jednou rukou táhl ten svůj a druhou můj. Vypadal celkem komicky. "Mimochodem, já jsem Jon." Pronesl.
"Jako J-O-H-N?" zeptala jsem se.
"Ne jen J-O-N. Jako Jonathan." Doufala jsem, že ho už nikdy v životě nepotkám.
Vylezli jsme z vlaku. Venku stáli čtyři lidé, včetně mojí tety.
"Hola, mi quierdo!" zavolala teta po španělsku.
"Ahoj teto Meg," přiskočila jsem k ní a objala jsem jí." Jon stále stál s kufry mezi kolejnicemi.
"Ahoj Jone," kývla teta Meg na Jona.
"Dobrý den,Meg," usmál se Jon na tetu.
"Vy se znáte?" vyvalila jsem na tetu oči.
"Ano, Jonův dědeček bydlí nad mým krámkem. Jon za ní jezdí docela často viď?" Jon kývl. Odfrkla jsem si. "Jone, dědečkovi dnes není dobře. Nabídla jsem se, že tě svezeme."
"Děkuju Meg," řekl Jon a táhl dva kufry směrem k autu. Skvělé, prázdniny strávené s ním budou fakt prima.
Cesta k tetě trvala zhruba půl hodiny. Poslouchala jsem Jonovo žvatlání, aby se neřeklo. Občas jsem se usmála. On se na mě smál pořád. Dojeli jsme k tety krámku a Jon vyskočil. Už bylo na čase. Ještě nám zamával a já, teta a její malý brouk jsme zamířili k pláži.
"Milý mladík, nemyslíš?" řekla teta s úsměvem. Ne je to otrava, co furt žvatlá hlouposti, které nikoho nezajímají. To jsem ale neřekla.
"Mmm..." zabručela jsem místo toho.
"Napadlo mě, že bychom ho dnes mohli pozvat na grilovačku. On i jeho děda jsou moc milí lidé."
"Jasně," pípla jsem i když jsem z té představy ve skutečnosti úpěla hrůzou. Zastavily jsme a já vylezla z auta. Nadechla jsem se toho mořského vzduchu a hned se mi udělalo líp. Venku bylo celkem pěkně. Sice svítilo sluníčko, ale foukal takový chladný vítr na jaký jsem v Londýně nebyla zvyklá. Popadla jsem kufr z auta a vyběhla po schodech na verandu. Skopla jsem z nohou tenisky a nazula jsem si bačkůrky, které mi teta uháčkovala minulý rok. Pár minut na to vešla dovnitř.
"Jako vždycky Val. Pokoj máš nahoře. Akorát jsem nestihla povlíknout, ale tak snad víš, kde je povlečení," usmála se. Táhla jsem kufr po rozvrzaných schodech do patra. V mém pokoji byl výhled na moře. Skočila jsem do nepovlečené postele. Byla velká. Dříve v ní spala teta se strejdou, ale když se rozvedli, teta se odstěhovala do kamrlíku naproti. S mrňavou postýlkou. Tenhle pokoj byl nádherný. Na zdech visely obrazy, které teta vlastnoručně malovala. Většinou byly modré. Celý pokoj byl laděný do modra. Na dřevěné podlaze pod postelí ležel malý modrý koberec. Na nepovlečené posteli leželo modré květinované povlečení. Závěsy byly modré. Jen nábytek byl dřevěný. Zvedla jsem se z postele a začala jsem vybalovat oblečení do skříně. Nakonec jsem povlékla postel a kufr strčila pod ní. Seběhla jsem vrzající schody a vběhla do kuchyně, kde jsem se svalila na židli s polštářkem. U nás doma jsme na židlích polštářky neměli. Mamka říkala, že by to musela pořád prát.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Májuš Májuš | Web | 2. února 2012 v 15:27 | Reagovat

moc pěkný díl! :) těším se na další, prosím přidej ho co nejdříve! :D :) fakt báječná povídka. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama