A Perfectly Good Heart - 8. díl

9. února 2012 v 20:08 | Hipís |  A Perfectly Good Heart


Teta ještě pořád nebyla doma, tak jsem zahodila věci do kuchyně, vzala jsem si plavky pod oblečení a vyběhla směrem k moři. Oblečení jsem nechala válet v písku a skočila jsem do vln. Byl to úžasný pocit. Chvíli jsem se cachtala, ale pak jsem zaslechla smích. Otočila jsem se a viděla jsem jakési dva kluky prchajíc s mými věcmi. Bylo trošku obtížné dostat se z vody, ale snažila jsem se co nejrychleji dostat za nimi. Po několikaminutovém sprintování jsem se skácela do písku a zhluboka vydechovala. Bylo mi špatně. Zavřela jsem oči a nechala se hřát od sluníčka. Po chvíli mi někdo mojí opalovačku zkazil studeným stínem. Otevřela jsem oči. Nade mnou stál Harry Styles a ze široka se usmíval. To on mi odnesl věci. Nejdřív mě napadlo, co ještě ten tady chce. Jako bych jich po jejich krákoracím koncertu neměla dost.
"Kde je moje oblečení?!" hodila jsem po něm hrstku písku, ale zasáhla jsem možná tak svoje nohy.
"Zkus ho najít," zakřenil se.
"Počkej až vstanu," začala jsem se hrabat ze země. Harry Styles pokrčil nos a vyplázl jazyk.
"Počkám a doufám, že to bude ještě dneska." Pořád se tak protivně usmíval. Pak ke mně natáhl ruku, ale já do ní jen strčila a vyskočila jsem ze země.
"Kde mám oblečení?" zavrčela jsem. Trochu mu ztuhl úsměv na tváři, ale pak se podíval na toho kluka co tam byl s ním v červených tříčtvrťákách, kývl a řekl:
"Hledej!" vyplázl jazyk a začal utíkat i s tím druhým. Otočila jsem oči v sloup a lehla si znovu do písku. Měla jsem ho snad už i ve vlasech, ale oblečení se mi vážně hledat nechtělo. Vyběhla jsem kopeček, kde byli dřevěné bedny a na jednu z nich se usadila přímo proti sluníčku. Přivřenýma očima jsem sledovala moře a opalovala se. Najednou mi někdo položil ruce na oči.
"Hádej kdo je?" zapištěl změněným hlasem. Snažila jsem se mu strnout ruce z mého obličeje, ale jen tak se nedal. Pak mě ale pustil a šťouchl mě do boku.
"Kdes nechala oblečení?" usmál se Jon.
"Jonathane, jestli i tohle ještě někdy uděláš, uškrtím tě tkaničkou od bot," zavrčela jsem a posunula jsem se, aby si mohl sednout vedle mě.
"Kdybys věděla, co pro tebe mám, víc bys vážila slov."
"Teď bych si přála hlavně klid." Jon si povzdychl.
"Tak já tedy půjdu, když nechceš vědět co pro tebe mám." Zvedl se z bedny a chtěl odejít.
"Jone! Počkej!" Neposlouchal. "Jonathaníčíčku prosím tě, počkej já bych to viděla ráda," zaskučela jsem. Pohlédl na mě přes rameno.
"To už je jiná," řekl a položil na dřevěnou bednu uzlíček, kterého jsem si předtím ani nevšimla. Bylo to moje oblečení.
"Jé! Jone! Děkuju!" zavýskala jsem a vlepila jsem mu pusu na tvář. Pak jsem zrudla a sesunula jsem se z bedny na zem. Když jsem se podívala na Jona, taky koukal mimo.
"Já půjdu, musím dědovi pomoct něco připravit na tu večerní hostinu," pravil.
"Jo, já už taky budu muset jít," pípla jsem, natáhla jsem si přes sebe jen tílko a zamířila směrem k tetině chatce.
Bylo krátce po poledni. Teta připravovala nějaké jídlo a já se válela v houpací síti na terase. Na pláži se honili dva racci. Chvíli jsem je pozorovala. Byli vskutku směšní. Ale pak jsem si všimla tmavovlasého kluka, jak se jen tak prochází po pláži se skicákem a fixou. Ano, byl to Zayn. Málem jsem spadla ze sítě, když jsem se snažila zachytit pohled na něj, jak si sundal košili a máchal nohy ve vodě. Jen tak se tam procházel, tak jako jsem to obvykle dělala já.
"Jsi v pořádku?" uslyšela jsem tety hlas z kuchyně.
"Jo, nic mi není. Jen jsem tu síť trochu moc rozhoupala." Seskočila jsem dolů, nasadila jsem si na hlavu klobouk a hodila přes rameno plátěnou tašku. Místo tílka jsem si vzala kostičkouvanou košili.
"Jdu se jen trochu projít po pláži," houkla jsem, když jsem na sebe stříkla nepatrně parfému.
"Nějak vymóděná," usmála se teta.
"Vůbec, vždy nemám ani boty." Teta mě políbila na čelo, prohlédla si mě a konstatovala, že jsem hodně vyrostla. To musí každý z nás slyšet za život nejmíň milionkrát. Rozeběhla jsem se proti travnatému kopečku a na dřevěnou bednu jsem hodila tašku. Rozvalila jsem se na bednu a přivřela jsem oči. Zayn se pořád ne a ne otočit. Napadlo mě, že by mi mohl dát ruce na oči jako Jon, ale on zřejmě nic takového v plánu neměl. Ani si nevšiml, že tu sedím. Celou dobu se máchal v moři a já začínala ztrácet trpělivost. Pak jsem zahlédla kudrnatého Harryho Stylese jak mu sbírá věci z písku a utíká s nimi přímo ke mně. Zayn si toho vůbec nevšiml.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Májuš Májuš | Web | 9. února 2012 v 20:34 | Reagovat

Achjo, Harry Styles je trubka. :D Těším se na pokračování, fakt se mi tahle povídka moc líbí! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama