The Chicken Changed My Life - 1. díl

20. února 2012 v 21:21 | Nicole |  The Chicken Changed My Life
Mám tu příběh od kamarádky :) Taky ho píše pro naší stránku, ale tvrdí, že ho nikdo nečte a nekometuje a nechce psát dál :// Já si myslím, že má dobrý nápady :D Snad se vám bude líbit tak jako mě :) A budu vám vděčná za každý koment, protože jí chci přesvědčit, aby pokračovala :)) Předem moc děkuju:***



"Veronico vstávej!Půjdeš nakoupit." Jako kdyby si pro to blbý kuře nemohla zaskočit sama. Po půl hodinovém poslouchání řvaní mojí mamky, jsem se odhodlala a vylezla jsem z postele. Šla jsem do koupelny udělat ze sebe člověka. Přišla jsem do kuchyně, kde stála moje nervozní mamka.
"Mami, snad se můžu aspoň nasnídat mám hlad," odfrkla jsem jí.
"Nemůžeš si cestou koupit nějaký muffin?" zkoušela udělat psí očka, ale nešlo jí to. Obrátila jsem oči v sloup a mumlala jsem si něco pro sebe. Pěkně mě štve, že moje máma ze mě dělá furt malou holčičku. Je mi už 17, no skoro 18, tak mi nemusí dávat peníze navíc, abych si koupila nějaký kokynko. Byl červenec, ale pršelo. Jak typické pro Londýn. Měla jsem Londýn ráda, ale vadili mi tady zdejší lidi. Nevím proč, ale moc oblíbená jsem nebyla. Mně to nevadilo, měla jsem pár kamarádů...Vzala jsem si deštník a vyrazila směr Tesco. Naštěstí není moc daleko, takže jsem se neunavila. Vešla jsem dovnitř, bylo tam hodně lidí, to nemám ráda. Tesco bylo veliký, takže než jsem našla to ''mamčino'' kuře docela to trvalo.
"Ha!Kuře!" řekla jsem si pro sebe. S úsměvem jsem šla rychlím krokem k mrazničce s kuřaty. No vlastně bylo poslední. Je to jasný to kuře čeká na mě. "Hej dávej si pozor!" vyhrkla jsem, když do moje vozíku někdo velkou silou vrazil. Než jsem se vzpamatovala kuře v mrazničce nebylo. Podívala jsem se tedy před sebe, kde jsem viděla kluka držící ''moje '' kuře. "Ehm... promiň to je ale moje," řekla jsem a usmála se na snědého kluka. Musím uznat byl docela pěknej. Jen nechápu, proč se všichni na nás otáčeli. Je snad na mě něco špatně?
"Promiň, ale já tady tvoje jméno na tom masu nevidím," zasmál se neznámý kluk. Naštvaně jsem se na něho podívala.
"Jenže já to kuře potřebuju, jinak mě moje mamka zabije a nedostanu najest a zase se musím spolehnout na pizzu kamarádku," usmála jsem se na něho a natáhla ruku, aby mi dal kuře. Ten se jenom zasmál a dal si kuře do košíku.
"To si říkáš gentleman, že ani nedáš holce kuře, co stejně viděla jako první?'' vzala jsem si kuře z jeho košíku, podíval se na mě nechápavým pohledem.
"Ale když mi to kuře dáš, tak se ti to vyplatí," řekl a podíval se na mě. Já se jenom zamyšleně podívala a dodala:
"A jak?"
"Budeš mít dobrej pocit, že si někomu něco dala," vyplázl na mě jazyk.
"Hele tak tohle ne! Ty neznáš moji máti, ona mě přizabije!" vykřikla jsem.
"Ona to nějak zvládne uvidíš," řekl a vzápětí mi vzal z košíku kuře. "Takže těšilo mě krásko, co jsi mi ukradla kuřátko," usmál se a vzápětí odešel. Stála jsem tam jak ukamenovaná. Co mám teďkon říct mamce? Ta zas bude vyvádět. Nechápu o co mu šlo. Vypadl zazobaně mohl jít kamkoliv jinam, ale neeee on si musel koupit kuře právě tam, kde jsem si ho chtěla koupit já. Bez kuřete jsem odešla z Tesca.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 15. března 2012 v 18:30 | Reagovat

Musím povedať, že keď som videla ten názov, trošku som sa bála, o čom to bude :D Ale, je to dokonalé! Na tomto blogu rozhodne nie som naposledy, keďže tu vidím dokonalé poviedky :D Idem si prečítať pokračovanie :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama