The Way I Love You - 1. díl

21. března 2012 v 17:25 | Hipís |  The Way I Love You

začala jsem psát něco novýho :)) snad se bude líbit :)


Odemkla jsem dveře. Byla jsem strašně unavená, ale musela jsem to jít uklidit. Byla to moje brigáda. Každý týden jsem jednou chodila po škole vytírat chodbu Caroline Flack. Dělala jsem to z vlastní vůle. Kapesné mám docela vysoké, ale vždycky jsem si přivydělávala brigádou do doby, než se naši rozvedli. Ale ani se tátovi nedivím. Máma ho třikrát podvedla. Táta o tom třetím chlapovi neví a možná je to i dobře. Jen mi nejde do hlavy, proč mu dělá takový problém mě vzít na prázdniny k sobě. Bydlí v Paříži a já bych si strašně přála ho jet navštívit. Od té doby, co máma chodí s Theodorem se chová strašně. Jako všichni ti jeho snobští přátelé a můj snobský kluk. Nevím, jestli s ním je máma kvůli penězům a nebo jestli ho opravdu miluje.
Tento týden Caroline není doma. Ani příští. Včera totiž odletěla na dovolenou. Poprosila mě, abych tam uklízela i když bude pryč. Nevadilo mi to. Možná, že jí hodně lidí nenávidí, ale to mě může být jedno. Zaměstnává mě a beru osm liber za vytření jedné blbé chodby. Zabere mi to sotva půl hodiny. A navíc většina těch lidí jsou fanynky Harryho Stylese, které by daly život za to, aby mohly dělat mojí práci. Kdyby tedy věděly, že se tu Harry Styles objevuje pokaždé když vytírám. Dnešek není výjimkou. Jen by mě zajímalo, co tu dělá. Myslela jsem, že jeli spolu. Harry Styles mi byl celkem volný. Ano, přišlo mi hodně divný, že Caroline je přes třicet a jemu sotva osmnáct. Ale jestli se mají rádi, tak co s tím kdo zmůže? Harryho jsem vlastně ani neznala. Jen se na mě pokaždé usmál a zamířil rovnou ke dveřím. Tentokrát to vypadalo, že má docela na spěch. V ruce netrpělivě držel mobil a vypadalo, že se pokouší dovolat někomu, kdo o to nestojí.
Dnes se ani neusmál. Rovnou utíkal ke dveřím a začal jako šílenec zvonit. Chvíli jsem ho pozorovala. Bušil do dveří a zvonil. Pořád zvonil.
"Ehm, nechci tě rušit, ale nikdo není doma," chytla jsem ho za rameno. Harry se prudce otočil a v očích měl slzy. Docela mě rozesmívalo, že kluk jako on brečí. Ale radši jsem mlčela a snažila se nehnout ani brvou v obličeji.
"Nikdo?" zalapal po dechu.
"Ne, Caroline je na dovolené. Myslela jsem, že je s tebou, ale když tě tu tak vidím..."
"Ne není," odsekl a skácel se na mokrou podlahu.
"Můžu ti nějak pomoct?" opatrně jsem se zeptala.
"Ne, díky. A nebo..." změřil si mě pohledem. "Počkej," řekl. Sesunula jsem se k němu na zem.
"Neznám tě, ale jestli tohle někomu řekneš, tak asi spáchám sebevraždu," zakroutil očima. Nevím, jestli to myslel vážně, ale každopádně jsem jen horlivě kroutila hlavou.
Docela mě překvapil. Neznal mě a řekl mi toho celkem dost o něm a o Caroline. Věci, které mě ani nezajímali. Ale byla jsem ráda, že nemusím domů.
"Strašně mě zajímá proč i když tu odpověď znám," dodal na konci svého vyprávění.
"Tak třeba proto ti to neřekla. Ví, že tu odpověď znáš," pokrčila jsem rameny.
"To je fuk."
"Asi jsi z toho hodně v háji, když to vyprávíš uklízečce," zasmála jsem se.
"I uklízečka je normální člověk, tak nemám důvod, proč bych jí to nemohl říct," usmál se. "Nechceš někam zajít?"
"Když si umyješ obličej, tak potom možná," nakrčila jsem nos a vytáhla z kapsy zrcátko.
"A asi vodou z kýble ne?" pohodil rukama.
Vytáhla jsem z kabelky vlhčené ubrousky a podala je Harrymu Stylesovi.
"Díky," zahučel.
Nakonec jsme si jen koupili kafe a sedli si do parku. Harry byl strašně ukecaný. Pořád něco žvatlal. Radši jsem mlčela. Nechtěla jsem mu vyprávět o sobě. Jen jsem se usmívala a přikyvovala jsem hlavou. Občas jsem prohodila nějaké to 'aha' a 'no jo' a tak podobně.
V podvečer mě šel Harry vyprovodit domů. Vůbec se mi tam nechtělo. Bylo mi s Harrym celkem fajn. Tvářil se normálně a jeho první otázka nezněla 'máš kluka?'. Docela jsem se s ním i nasmála. Úplně jsem zapomněla, že se večer budu muset vrátit domů.
"Hele, proč chodíš na brigádu?" ukázal Harry na náš dům.
"To je jedno. Už musím jít," pípla jsem. Nechtěla jsem mluvit o rodině a o tom, jak mám děsnou mámu, děsnýho kluka a děsnýho otčíma.
"Tak fajn, doufám, že se ještě někdy uvidíme. Rád jsem tě poznal Amaryllis," usmál se.
"Jen Amy," zavrčela jsem.
"Promiň Amy."
"Tak se měj," otočila jsem se k bráně.
"Číslo mi nedáš?" namítl.
"Vlastně bych mohla. Dnešek nebyl až tak špatnej," zasmála jsem se a nadiktovala jsem mu svůj mobil.
"Tak zatím, Amy." Harry Styles se otočil a já ho chvilku pozorovala, jak mizí na konci uličky.
"Kdes byla Amaryllis?" hulákala máma z kuchyně.
"Uklízet," zavrčela jsem a zamířila jsem po schodech do pokoje. Mrskla jsem tašku do kouta a zamířila jsem do koupelny. Pustila jsem na sebe proud horké vody a přemýšlela nad dneškem. Harry Styles je celkem fajn. Ani nechápu, proč se s ním Caroline rozešla. Ale to mě může být jedno.
"Hoď sebou, přijde návštěva," zabouchala mi na dveře máma.
"Co děláš v mým pokoji?" zaječela jsem a vyběhla jsem z koupelny jen v ručníku.
"Šla jsem pro tvojí žákovskou. Už víc jak čtrnáct dní jsem jí neviděla," namítla a začala se mi hrabat v tašce.
"Ani žádný soukromí tu nemám!" třískla jsem dveřmi od koupelny a naštvaně jsem se na sebe dívala do zrcadla. Já jsem tak hodná dcera. Jiný děcka by s takovou rodinou, co mám já už fetovaly, ale já jsem takový zlatíčko. Odlíčila jsem se a mokré vlasy jsem si stočila na hlavě do ručníku. Vzala jsem si ty nejvytahanější tepláky a to nejsepranější tričko. Vsadila bych se, že přijde Eduard se snobskou rodinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Májuš Májuš | Web | 21. března 2012 v 18:28 | Reagovat

Hm, vypadá to moc zajímavě! :) Těším se na pokráčko. ;)

2 Dadusha Dulce Dadusha Dulce | Web | 22. března 2012 v 8:36 | Reagovat

Hneď ako som uvidela, že píšeš novú poviedku, musela som si ju prečítať :) Nesklamala! Ty vieš tie postavy tak dobre vystihnúť, že to sa hádam ani opísať nedá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama