Forever & Always - 27. díl

18. října 2012 v 19:52 | Hipís |  Forever & Always

Ale ne. Pane Bože. Půjdu se zabít, protože tohle bude ještě dlouho bolet. "Je hodně hodin, takže bychom měli jít domů, abychom nenastydli. Hlavně ty, jsi promočená až na kost," usmál se a chytl mě za ruku.

Vyskočila jsem z lavičky a skočila mu kolem krku. Musela jsem ho políbit. "Já, já tě miluju," zašeptala jsem.
"Já tebe taky, a to už dost dlouho," pohladil mě po tváři.
A tak jsme se ruku v ruce vydali pryč z toho děsného parku. Konečně jsem zase létala na tom růžovém a nadýchaném obláčku. Ale tentokrát jsem tam nebyla sama. Byl tam se mnou i Liam. Byli jsme celí mokří, ale šťastní. Tak hloupoučce šťastní, jako tenkrát Ruth a Zack na jejich svatbě. I když tohle štěstí bylo špatný. Bylo to sakra špatný.

Ještě ten večer jsem volala Harrymu. Měla jsem výčitky svědomí a tak jsem se mu to prostě chystala říct. Zareagoval úplně v pohodě. Řekl, že to chápe a taky ať si nemyslím, že o našem úletu v parku s Liamem neví, jsou toho plný noviny. Nakonec mi sdělil, že bych chtěl zůstat kamarády, protože je se mnou sranda. Jo, vážně sranda. Haha!

"Liame?"zašeptala jsem, když jsem strčila hlavu do dveří od jeho ložnice.
Seděl na větvi stromu mezi našemi pokoji. Prudce se otočil. V ruce měl zase burákové máslo. Ani jsem se mu nedivila. Taky jsem ho večer jedla. Nemohla jsem spát, protože mě děsně trápilo, že Liam za týden odjíždí. Zůstane tu ještě na své narozeniny, ale pak zase zmizí. A taky mě děsilo to, že jsem se do něj zamilovala. Protože já a Liam znělo dobře, jen když se to vyslovilo kamarádsky.
"Ano?" chabě se usmál.
"Já, nemůžu spát," špitla jsem.
Liam poplácal na větev vedle něj.
Usmála jsem se a vylezla oknem k němu.
"Sluší ti to," poznamenal.
"To už znovu neříkej," zasmála jsem se.
"Proč ne?"
"Zní to divně," ušklíbla jsem se.
Liam mě chytl za bradu a políbil.
"Voníš jako buráky," odstrčila jsem ho a vytrhla mu sklenici z rukou.
"Hele!" protestoval.
Vyplázla jsem jazyk a zalovila prstem ve sklenici. Byla už skoro prázdná. Když jsem si ale chtěla prst olíznout, Liam mi chytl ruku a strčil si ho do pusy.
"Taková podpásovka!" snažila jsem se mu vykroutit ruku.
Liam se usmál, hrábl do sklenice a nabídl mi svůj prst.
"Připadám si padlá na hlavu," ušklíbla jsem se.
"Když nechceš," pokrčil rameny.
Bleskově jsem se mu pověsila na ruku a oba jsme se na stromě zakymáceli.

Pod lustrem hvězd a atmosféry jsme se už dobrou půlhodinu pohupovali na stromě a krmili se navzájem burákovým máslem. Bylo to prima, připadala jsem si s Liamem dvakrát tak šťastná, než jsem byla dřív. Akorát jsme tentokrát museli být víc potichu, jelikož na druhé straně koruny stromu se neskrýval prázdný pokoj Natalie Ramirezové, ale pokoj Natalie Ramirezové, v němž si spokojeně pochrupávali novomanželé Ruth a Zachary Ramirezovi.
"Řekni mi, že nejsem šílená a tohle se opravdu děje," zašeptala jsem a opřela si hlavu o Liamovo rameno.
"Řekl bych ti to rád, ale ty šílená jsi, takže bych lhal."
"Blbečku!" odstrčila od sebe Liama, postavila se a balancováním se snažila dojít zpět k oknu.
Liam mě dohonil, objal mě a políbil na krk.
"Spadneme," zasmála jsem se.
"Aspoň bychom umřeli spolu," zazubil se.
"Nemyslím, že je to dost vysoko. Spíš bychom si pěkně natloukli."
"Proč jdeme dovnitř?"
"Je mi zima," předstírala jsem klepání zuby.
"Já bych ti něco přinesl," usmál se.
"Jdeme dovnitř," táhla jsem ho za ruku oknem dovnitř.

Vpadl do pokoje jako hromotluk a povalil mě na postel.
"Promiň," zaculil se.
"Jsi nemotora, Liame," zakroutila jsem hlavou.
"Já ti dám nemotoru," ušklíbl se a začal mě lechtat.
"Ne-ne pro-rosím př-přes-přestaň!" snažila jsem se bránit.
Nakonec mi chytl ruce a dlouze mě políbil. Převalila jsem se na něj a sedla mu na klín.
"Miluju tě," zašeptal mi do ucha a začal mě líbat na krku. Zase od ucha až ke klíční kosti. Bože, ten to tak umí!

Leželi jsme vedle sebe skoro nazí a Liam mi přejížděl rukou po boku.
"Je to divný," řekla jsem po chvilce ticha.
"Proč?" zamumlal.
"Myslím, ležet tu s tebou v posteli. Vlastně, když jsme tu leželi naposled bylo mi třináct a opustil mě můj první kluk. Ale byli jsme oblečení. Prostě je to zvláštní."
"Jo, strašně jsi brečela."
"A tys ho potom zmlátil," vyprskla jsem smíchy.
"Už tehdy jsem do tebe byl blázen."
"Nevěřím ti!" otočila jsem se k němu obličejem. Doposud jsem k němu ležela zády.
"Vážně! Svěřil jsem se s tím Nicole. Zavolám jí, dosvědčí ti to!"
"Myslím, že když jí teď zavoláš, tak tě spíš seřve, co jsi za blbce, když jí voláš takhle pozdě v noci," usmála jsem se a něžně ho políbila.
Přitáhl si mě blíž a převalil se na mě.

Bylo to mnohem lepší, než s Harrym, protože to bylo nenucený. A taky proto, že každý pohled na Liama mi dělal z mozku pudink. Byl něžný a úžasný. A já celou dobu myslela jen na něj. Vnímala jsem každý jeho dotyk, každý jeho vzdech, každý polibek, byla jsem blahem bez sebe. Doufala jsem, že to nikdy neskončí.

"Cítím se jako ve filmu kamarád taky rád," vyprskla jsem smíchy.
"Ale já jsem hezčí, než Justin Timberlake."
"To samozřejmě," usmála jsem se a přitulila se k k Liamovi blíž.
Začal mě rukou hladit po vlasech a tou druhou mě pořád pevně svíral.
"Řekni, že tohle nikdy neskončí," špitla jsem.
Liam se jen usmál. Napadlo mě, že zrovna přemýšlí nad nikdy neříkej nikdy, ale on mi po chvíli opravdu zašeptal do ucha:
"Tohle nikdy neskončí, nikdy tě neopustím a vždycky tě budu potřebovat vedle sebe," a pak mi věnoval letmý polibek na holé rameno.
S úsměvem jsem si přitáhla deku k bradě a víc se zavrtala do jeho objetí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama