The Statistical Probability Of Love At First Sight - 4. díl

12. prosince 2012 v 18:04 | Hipís |  The Statistical Probability Of Love At First Sight

Nevím, čím jsem si opatřila osobního nosiče, ale když jsme tam tak stáli, tvářil se tak osaměle, jako by to poslední, co si zrovna přál, bylo zůstat sám. Tomu rozumím. Někdy ten pocit taky mívám, a i když zrovna nemám náladu na cizí společnost, kývnu, protože je mi ho líto. Usmál se a následoval mě k bufetu.
"Myslel jsem, že potřebuješ na záchod," namítl.
"No, přišlo mi blbý říct, že chci pohlídat kufr, protože mám hlad."
Pokrčil rameny a zamířil za mnou.
"Mimochodem, jsem Liam," přidal do kroku a zpomalil až ve chvíli, kdy kráčel přímo vedle mě.
"Hm," broukla jsem s úsměvem ve tváři.
"Neřekneš mi své jméno?"
"Měla bych?"
"Rád bych ho znal."
"Meredith."
"A to ti mám říkat celým jménem?"
"Já tobě taky budu říkat celým jménem, ne? Nebo chceš nějak zkráceně? Třeba jako Li, nebo Em?"
"Bože, Em je přeci holčičí," zašklebil se.
"Vidíš."
"No, jo. Ale Liam je krátký, kdežto Meredtih…"
"Říkej mi, jak chceš," mávla jsem rukou a zdvihla hlavu k jídelním tabulím, na nichž byla pořád jedna a ta samá nabídka: K vánočnímu menu dostanete zdarma vykrajovátko na perníčky! Skvělé, kdybych pekla perníčky. Vážně nemám chuť na vánoční menu. Všeho okolo Vánoc už mám plné zuby, i když mám Vánoce ráda. Myslím, že brzy přestanu, díky téhle otřesné události. Nemohou se brát na Valentýna, jako to někteří lidé dělají. Nemohou se brát v létě, ne, to oni musí před Vánocemi, kdy je zima, sníh a navíc se to vůbec nehodí.
"Dám si hamburger s hranolky," objednala jsem si a tázavě se podívala na Liama. Mlčel. Čekala jsem, že si něco dá, ale jen na mě zíral. "A colu," dodala jsem a vytáhla z batůžku peněženku.
Jídlo jsem si odnesla ke stolu a pustila se do stírání majonézy z hamburgeru. Jak já jí nesnáším. Liam si sedl naproti mně a pořád koukal. Docela mě ten jeho pohled začínal štvát.
"Co je?" štěkla jsem.
"Nemáš ráda majonézu?" pobaveně se usmál.
"Nesnáším jí," zamračila jsem se a snažila se setřít její poslední zbytky. "Vím, že je to možná divný, ale když jí jím, mám pocit, že se mi žaludek obrací naruby."
"Ne, není to divný. Můj kámoš jí taky nejí," pokrčil rameny.
"Jaký kámoš?" zamrkala jsem. Ne, že by mě to zajímalo, ale proč se nezeptat, aspoň nebudeme mlčet.
"Proč se ptáš, stejně ho neznáš?"
Místo odpovědi jsem se hladově zakousla do hamburgeru a pokrčila jsem rameny. Znovu jsme mlčeli. Bylo to dost trapné. Alespoň pro mě, protože když jsem se otočila na Liama, trapné mu to nejspíš nepřišlo ani trochu. Zase na mě zíral, a když jsem zvedla hlavu, zadíval se mi do očí. Něco z toho pohledu mě nutilo začít se usmívat. Dokonce i on se usmál, ale pak se zvedl a s tím, že si jde pro pití a na chvilku zmizel. Ani jsem mu nestihla nabídnout svoje.
Pleskla jsem se po tváři, když jsem si uvědomila, jak pitomě se culím.
"Kam vůbec letíš?" sunul se zpět ke stolku s kelímkem kávy.
"Do Londýna," nakrčím nos při myšlence, proč tam letím.
"Hm," uznale kývne hlavou, jako by slyšel nějakou inteligentní myšlenku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vikdla♥Dlavik Vikdla♥Dlavik | Web | 13. prosince 2012 v 18:53 | Reagovat

Oh, no,  to se mi zrovna nechce číst, navíc mi unikli 3 kapitoly. Ale věřím, že je to dokonalé.

2 Suprmanka. Suprmanka. | Web | 13. prosince 2012 v 20:07 | Reagovat

Těším se na příští díl :3. je to úžasný jako všechny ty předešlé :)

3 AnnJay AnnJay | Web | 13. prosince 2012 v 20:58 | Reagovat

krásný:)
..
No tak klidně můžeš být muzikálová herečka a máš to:D:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama