doháňka III.

5. dubna 2017 v 13:33 | Hipís
No a pak se to konečně přehouplo v lepší dny, když přišel konec října a já jsem slavila dvacátý narozeniny. Halloweenská párty. Já a šlechtic jsme se bavili celej večer, zpívali jsme písničky z Karlíka a továrny na čokoládu, pili panáky a byli hrozně moc opilí. Patlali jsme na sebe rtěnky a třpytky a já byla úplně hotová. Ale snad každou hodinu nám naší párty narušovala moje jediná vysokoškolská kamarádka.
"Je tady kluk, co má stejnej kostým jako ty a taky je z tý prdele, odkud jsi ty."
MĚLA JSEM ŠLECHTICE, NEZAJÍMAL MĚ NIKDO JINEJ.
Jenomže jsem si stejně kolem druhý ráno šla pro bundu a vrazila do člověka ve stejným kostýmu.
"Ty jsi ten od nás, že jo?" Dobře, takhle hezky jsem tu větu neřekla. Bylo to spíš jako: "T-tyyy... Ty seš od nás, nejsi od nás?" (opileckej přívzuk, byla jsem na sračku, slavila jsem)
Bavili jsme se tam dvě minuty, než mě začal líbat.

Vlastně jsem se mu celej listopad vysmívala. Arogantní vůl, pořád mluvil jen o sobě, psal mně skoro každej den, kdy mám čas a to prokládal historkama o tom, jak na jeho oslavě narozenin bylo 450 lidí.
Rézinka, moje jediná kamarádka z vejšky, mně řekla, že se na něj mám vysrat, že s ním budou problémy. Vážně, tomu klukovi to z toho xichtu vyzařuje.
Ale já potřebovala drama. Potřebovala jsem něco, co mě shodí na úplný dno. Nevěděla jsem, že existuje ještě něco pod tím úplným dnem a že se tam někdy budu schopná dostat, no jo. Byla jsem hloupá.
Pomlouvala jsem ho se šlechticem na obědě a pak jsem zjistila, že toho kluka vlastně skoro každej v Praze zná. A o víkendu, kdy v Praze hrála Melanie Martinez, jsem si s ním domluvila na neděli rande, jenomže mi spadl telefon do záchoda a on se mi nedovolal. Jejda.
Zavrhla jsem ho, řekla jsem si, že to je stejně kretén a nemá to cenu.
A pak mně po měsíci znova napsal, proč mu neodpovídám na telefonu. Jenomže z jeho zpráv, jestli mám čas a doma spolubydlící, se stalo: "Můžem zajít na pivo." Což mně připadalo divný, takže hned na další akci, kde jsme se viděli, jsem se ho na to zeptala. Odpověděl mi, že má holku a že jí fakt miluje a už by to nikdy znovu neudělal. Jo, přesně tohle řekl a ten samej večer šel spát ke mně.

A v tenhle moment se převrátily moje vékávéčka uplně naruby, protože mě přestali zajímat ostatní lidi. Dokonce i na Božskýho jsem vůbec nemyslela. Byla jsem zničená.
Začali jsme se potkávat na různých akcích v lednu. Od naší poslední přespávačky jsme se viděli až po měsíci v Rock Café, kdy vypadal hrozně vyděšeně, že mě vidí. Tak jsem se snažila to hrát cool, budeme kamarádi. Jenomže po půl hodině za mnou přišel a začal mě objímat s tím, že je hrozně sjetej. A já si řekla, že nebudu mrcha a odstrčila jsem ho s větou: "Já to myslela vážně, že budeme jenom kamarádi."
Od tý doby to bylo celý špatně. Seznámila jsem se se spoustou jeho kamarádů. Všichni jsou skvělí. Seznámila jsem se s tolika lidma. Seznámila jsem se s klukem, kterej mě fakt dostává do kolen, jenom se na mě usměje. Ale není to on. Pojmenovala jsem je objekty. Právě mluvím o objektu číslo jedna, protože se vyskytl jako první. Na šlechtice už jsem zapomněla, ten už mým objektem dávno není. Hlavně se mně zhnusil, když jsem zjistila, že spí s holkou, co je do něj strašně zamilovaná, ale je to šíleně tajný. Možná proto, že vím, jak se ta holka cejtí.

Na narozeninový oslavě O.1 jsem potkala O.3. Jmenuje se stejně jako já, ale v mužský verzi jména a je to punker tělem i duší. A dokonce nebere drogy. Má rád stejný anime jako já, má rád stejnou muziku jako já, rád fotí a je naprosto perfektní. Jediná jeho chyba je, že se stydí. Nikdy za mnou nepřijde, když jsem s kamarádkama. A nikdy nic neřekne na rovinu. Posílá mi zprávy typu: "Nevím, jestli to víno zvládnu vypít sám." Nebo: "Přemýšlel jsem, že bych na to zašel do kina, tak se koukni taky, třeba jsou ještě lístky." Když jsem pak byla na vystoupení O.3, zmizel bez rozloučení a dvě minuty po odchodu mně napsal, že ho mrzí, že se nestihl rozloučit. Ne, že nestihl, stál dvacet minut venku a čekal na autobus, dva metry od místa, kde jsem v tu chvíli telefonovala. A taky je hrozně horkokrevnej.

Arogantní O.1 vlastně není zase tak arogantní, jak působí na první dojem. Je hlavně docela ztracenej v tomhle světě. Možná díky tomu jsem si k němu utvořila sympatie. Čím víc ho poznávám, tím víc ho mám ráda a tím víc jsem z toho všeho v prdeli. Na jeho narozeninový oslavě jsem byla tak ožralá, že jsem vylila víno a pak si do něj sedla se skupinkou jeho kamarádů, kteří mě lákali na hru, kdo najde O.1.
"Nemrdá na záchodech nějakou random holku?" otráveně jsem jim předhodila návrh.
A zrovna když jsem upíjela z vína, basák z kapely O.1 řekl: "Ne, od tý doby, co má Káju, tak se chová slušně. On ji fakt miluje a nikdy by ji nepodvedl."
Vyprskla jsem víno na zem, zvedla se a omluvila se, že si musím odskočit. Kongratulíren tu mí za to, jak jsem nenápadná. A čirou náhodou jsem měla tu čest se s Kájou seznámit. Na první pohled hrozně blbá kráva. Dobře, možná jsem ji jen neměla ráda proto, že ona měla všechno, co já jsem chtěla. Objekt číslo jedna.
Potkávali jsme se týden co týden a on ze mě nikdy nemohl spustit oči, až do toho krásnýho okamžiku, kdy měla naše společná kamarádka koncert a on na něj přišel úplně sám. A podvedl ji znova.
Není to tak dávno, jsou to tři týdny a já jsem pořád nejistá. Miluje ji nebo ji nemiluje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama