doháňka V.

8. dubna 2017 v 17:27 | Hipís
Osudný večer s Cecílií nás nějakým způsobem spojil. Další den mi volala, že se mně omlouvá a jestli z toho nemám moc velké trauma. Uvědomila jsem si, že mě vlastně vůbec nezná, protože pořád mluví především ona a já poslouchám. Ale náš vztah se prohloubil. Občas jsem s ní zašla do baru, ona pak zašla se mnou na koncert.

Její současnej přítel je nejhodnější člověk na planetě a hrává v jedný snobský hospodě pro turisty český hospodský písničky. Jednoho večera jsem tam s Cecílií šla a zakoukal se do mě šedesátiletej pan kapelník. Ještě štěstí, že byl tak moc ožralej, že už s námi nemohl pokračovat dál do baru. Pomalu jsem usrkávala vínko a rozhlížela se všude kolem sebe. Basbaryton nikde, v podstatě jsem neviděla nikoho, koho bych mohla označit za objekt mého zájmu onoho večera.
Přišel objekt číslo dva
Slyšela jsem o něm. Slyšela jsem o osobě, jehož každý druhý slovo je vulgární a myslela jsem si, že mu bude minimálně padesát. A on si stoupl vedle mě. Mladej, blonďatej, s dlouhýma vlasama a pohledem piráta. Plácl dlaní do baru a místo toho, aby slušně požádal o pivo, řekl jen: "Pivo píčo."
"Píčo pivo?" zasmála se servírka.
Cecílie mi oznámila, že to je ta vulgární osoba, o který mi vykládala a já jsem se platonicky zamilovala. Měl sametový sako a hezky voněl. Sedl si na druhej konec baru a celej večer na mě zíral. Jenomže já mám od toho kluka, mě kdysi líbal v baru a pak mi řekl, že nejsem jeho typ, nějakej blok, kdy se neodvažuju odhadovat, jestli se objektu líbím nebo ne.

Celý večer jsme se na sebe jen dívali a ve čtyři hodiny ráno mi od něj přišla žádost o přátelství. Sice jsem neměla páru o tom, jak mě našel, když ani nevěděl, jak se jmenuju a v tom baru mě nikdo neznal. Ale byl tam.
Párkrát jsme se ještě potkávali, ale nikdy jsme spolu nemluvili, vždycky jsme se na sebe jen dívali a usmívali se. A on občas mrknul.
Pak jsem šla do baru s Maki a s dalšíma kamarádkama, neměla jsem páru o tom, že se tam O.2 objeví. Holky mě tam nechaly a Evička mně zašeptala na rozloučenou: "Bež za ním, však se na tebe celou dobu dívá."
A už jsem měla hladinku, tak jsem prostě šla. Povídali jsme si hodiny a hodiny, dokud nás z baru nevyhodili.
"Ještě pivo?"
"Já asi pojedu domů s Cecílií," oznámila jsem mu.
"Tak to já půjdu ještě na pivo, ale kam bych mohl jít, kde mají otevřeno."
"Vagon nebo Vzorkovna."
"No vidíš to, ve Vzorkovně jsem už dlouho nebyl, tak tam já asi zajdu."
"Já jsem tam taky dlouho nebyla, tak možná nakonec přeci jen půjdu s tebou a dám si modrou ZONku."
Málem jsem přišla o tak skvělou příležitost, no jo.

Ještě nutno podotknout, že O.2 má přítelkyni, kterou by podle Cecílie a jejího přítele nejradši vyměnil. Čímž si zase nejsem až tak úplně jistá, ale bylo nutné to zmínit.

"Modrou co?"
"Takovou tu limonádu z Vysočiny, když jí vypiješ hodně, obarví se ti jazyk na modro," snažila jsem se vypadat co nejvíc dětinsky to šlo, protože jsem do něj už pár minut šila kvůli jeho věku. Objekt číslo 2 má téměř třicet jedna let a sestru, která je stejně stará jako já.
"Takže jsi stará jako moje sestra, kterou jsem vozíval v kočárku, ježišmarja."
"Ne, starej seš ty, já jsem mladá."
Šíleně pršelo a moje vlasy byly ohavně mokrý, můj obličej rozteklej a moje oblečení by se dalo ždímat. Seděli jsme ve Vzorkovně až do zavíračky a on mě pak šel vyprovodit na Národní s tím, že má někde za rohem auto a pojede domů autem, protože když prší, policajti nikde stát nebudou.
"Já mám doma ještě flašku vína, nechceš jít ke mně?"

Proč se mi někdy stává, že úplně ignoruju všechny náznaky toho, že by mě nejradši vohnul hned tady za rohem, to nemám páru, možná jsem debilní. Říkala jsem si, zda si budeme jen čistě vykládat, nebo na to vlítnem. Vykládali jsme si. Vykládali jsme si do pěti do rána, než se odvážil mi vůbec položit ruku na předloktí.
Povídal o tom, co dělá jeho přítelkyně a že nikdy neměl holku, která by byla mladší než on.
"Vlastně mi to zas tak nevadí, když si ze mě děláš srandu, že jsem starej. Vždycky bejvám všude nejmladší."

V pět ráno jsme se konečně dostali k tomu, proč jsem tam šla. Souložili jsme čtyři hodiny, myslela jsem, že moje pohlavní orgány už odumřely, ale byl to nejlepší sex mýho života. Ono na té šikovnosti hudebníků něco bude. O.2 hraje snad na všechno, co má struny. Jeho ložnice je trochu jako překážková dráha. Kytara sem, kontrabas tam, banjo vlevo, akordeon vpravo (no jo, hraje i na akordeon).
Normálně bejvá hrozně nabručenej, ale těsně předtím, než se udělal z něj vypadlo, že se na mě hrozně těšil, že to Cecílie řekla, že se uvidíme v baru a já byla jedinej důvod, proč on ten večer přišel.
"Líbila ses mně od toho prvního večera," pokrčil rameny, když jsem do toho začala šťourat. Chtěla jsem ho rozmluvit. Vadí mi, jak pořád žvatlá o věcech, co mě nezajímaj, ale na tomhle jsem si krásně honila ego.

A to je tak trochu problém s objektem číslo dva. Je užvaněnej, což o to, ale věci, o kterých mluví, jsou naprosto zbytečný pro můj život. Když pak jde o to, co bych slyšet chtěla, má problém s vyjadřováním se. Nic neřekne narovinu. A proto se pokaždý trmácíme do Vzorkovny na jednu modrou ZONku a pivo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama