nejlepší noc v mým životě

17. června 2017 v 19:56 | Hipís |  Diary
O 24 hodin později je všechno v hajzlu.

Uvědomila jsem si, že včera mam poslední možnost vidět jedničku, než odjedu. Totálně na sračku jsem v jednu ráno přišla do jeho oblíbenýho baru a nějak doufala, že tam bude. Byl tam. S přítelkyní.
"Můžeme si promluvit?" přišel za mnou venku.
Kývla jsem a následovala ho na druhou stranu ulice, aby nás nikdo neslyšel.
"Obejmi mě," řekl a já ho poslechla. "Strašně moc bych se ti chtěl omluvit."
"Za co?"
"Nech mě mluvit. Chtěl bych se ti omluvit za všechno, co jsem ti udělal. Jsem kretén, prostě mě to všechno hrozně mrzí, nepřemejšlel jsem, vím, že to ode mě všechno bylo strašně sobecký, já jsem si vůbec neuvědomoval, že tímhle někomu můžu ublížit. Jsi fakt skvělá, jsi strašně nádherná a chytrá a je s tebou sranda, jsi prostě úžasná a to něco, co cejtim... Já nevim, co to je, hrozně moc bych tě chtěl, fakt jo, posledních čtrnáct dní jsem jenom myslel na to, kdy tě znova uvidim, protože jsem ti tohle všechno potřeboval říct. Jsem kretén, i tohle jednání je sobecký, říkám to, aby se ulevilo mně, protože mně je mizerně a nechci, aby bylo mizerně i tobě a hrozně moc doufám, že mě teď nepošleš do hajzlu, já tě nechci ztratit, jsi fakticky skvělá holka, ale já Káju miluju."
Zasmála jsem se. Moje srdce se v ten moment rozskočilo na milion kusů, proč to ti kluci musí dělat tak komplikovaný. Nemohl prostě jednoduše říct: "Chci bejt s Kájou, končíme." On k tomu musel přidat půlhodinovej proslov, jak jsem úžasná.
"Mně se hrozně líbí, jak s Kájou vycházíte, prostě když jsme takhle někde my tři v jedný místnosti a je to všechno v pohodě. A já už to nezvládám."
"Já vím, všimla jsem si, když jsem tě viděla posledně. Bylo mi jasný, že už to pro tebe není snesitelný. Vyhejbala jsem se ti, protože jsem ti chtěla dát prostor, aby sis to ujasnil."
"Můžeme to všechno smazat? Můžeme prostě dělat, jakože se to nestalo a bejt kamarádi? Já tě mám děsně rád a nechci o tebe přijít. A když jsi mně teď řekla, že odjíždíš, prostě jsem to nemohl nechat na jindy, to bys mně pak taky mohla odjet bez rozloučení..."
"Ne, šla jsem sem cíleně za tebou, chtěla jsem tě vidět, než odjedu."
"Můžu ti jenom něco říct? Nikdy jsem s nikým neměl lepší sex, asi bych to říkat neměl, ale když jsem byl s tebou, bylo to jak jiná dimenze, jak kdybych byl sjetej."
"Vždyť jsi skoro vždycky sjetej byl."
"Nech toho," zasmál se a objal mě.
Zadržovala jsem v sobě ten panickej záchvat breku. Cítila jsem, jak chce ven. Ale nemohla jsem brečet před ním, nemohla jsem mu ukázat, jak moc mně ublížil, protože by to ublížilo i jemu. V krku jsem měla knedlík. Chtěla jsem mu to všechno vytmavit, ale nedokázala jsem říct už nic. Rozbrečela bych se. Sesypala jsem se na záchodě v kabince. Zrovna jsem koukala na jeden díl Orange is the new black a přemejšlela o tom, proč vždycky, když je někdo v seriálu nebo filmu smutnej, opře se zádama o zeď a sjede na zem. Říkala jsem si, jestli tohle někdo vůbec dělá. A jo, dělá, já jsem to udělala. Podlomily se mně kolena a zhroutila jsem se k zemi. Brečela jsem. Šíleně moc jsem brečela a zvracela a bylo mně příšerně.

Seděli jsme u stolu, já pletla jednomu klukovi copánek a tančila jsem, jednička hrál na kytaru a zpíval, jeho holka se ze mě snažila vytáhnout, proč pořád pláču a kamarád mě učil balit cigarety.
A pak mi začal zvonit telefon a na displeji se objevilo jméno dvojky.
"Jsem na Karláku a čekám na tebe," řekl.
Oznámila jsem mu svoji polohu a odložila telefon, přičemž do dvou minut mně zablikala smska, že stojí před barem. Složila jsem se mu kolem krku, potřebovala jsem ho. Dal si malý pivo a celou dobu se mě snažil osahávat, zatímco jednička po něm házela ošklivý pohledy a mně vyprávěla vtipy, abych přestala brečet. Tvrdila jsem, že jsem smutná, že odjíždím, ten blb mně to snad i sežral.
Dvojka ne. Odvezl mě k němu domů a hladil po vlasech, říkal mi, jak jsem nádherná holka, že pro každýho kluka je výhra bejt se mnou. Jsem chytrá a zábavná. Kde že už jsem to slyšela?
"Kluk, kterej s tebou bejt nechce, je prostě čůrák."
"Ty mě taky nechceš," odsekla jsem.
"Já tě chci, jenom to ještě řeším tak, aby to všechno fungovalo i s mojí přítelkyní, to je prostě něco jinýho."
"To je kurva uplně to samý. On mně neřekl, že mě nechce, v podstatě mi řekl, že mě hrozně chce, ale miluje svojí přítelkyni. A některý lidi prostě nezvládaj sedět jednou prdelí na dvou židlích."
Díval se na mě a nevěděl, co říct.

Možná bych ho poslala do hajzlu, kdybych byla střízlivá a věci se vyvíjely jinak...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luce Luce | Web | 28. června 2017 v 19:44 | Reagovat

Ahoj, omlouvám se, že nekomentuji k tématu článku, za chvíli mažu do práce, každopádně, nevím jestli si na mě pamatuješ, nebo na můj blog, každopádně jsem si všimla teď komentáře z roku 2014, kde mě prosíš abych se vrátila na blog. :D

Nuže... asi mám překvapení, někdy v lednu jsem se ozvala, že jsem zpátky, teď přidávám věci méně frekventovaně (resp. jednou za měsíc, dva, když je inspirace, kterou chci najít trochu tím, že znovu zkontaktuji staré přátele), ale jsem ráda, že jsem našla ještě někoho pozůstalého, kterému blog ještě funguje, takže se tu určitě objevím a příště už okomentuji k tématu :)

Zatím se měj krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama