neštěstí na štěstí

14. ledna 2018 v 15:15 | Hipís |  storýčka
Naplánovala jsem si svůj velkolepej návrat na jednorožcovu oslavu narozenin s tím, že moje pomsta bude spočívat v tom, že na sebe strhnu pozornost. A dokonce nechtěně se mně to podařilo.

Během první kapely jsme do sebe s kamarádkou vyklopily tři vína, takže jsem byla nalitá jak prase, protože už neumim pít, že jo. A začalo se projevovat moje emo já. Jednorožec mě viděl, jak do sebe liju alkohol a jak se pomalu začínám dostávat do svýho opileckýho stavu. Nemohla jsem si nevšimnout, že mu to udělalo radost. Přišel za mnou, chytil mě za ruku a zatáhl do pogujícího davu. Už na to nejsem asi tolik stavěná, zaskákala jsem si a hned jsem se musela jít vydejchat.
Celou dobu jsem jeho holku hejtovala. A pak jsem si jí všimla, jak od začátku večera pořád jen sedí někde sama v koutě. V podstatě mně jí bylo líto a tak jsem se začala socializovat. A tím začal můj velkej comeback.

Lidi křičeli moje jméno z každýho koutu klubu, každejch deset minut jsem slyšela někoho s nadšením volat a to včetně lidí, který jsem neznala. Každej se se mnou chtěl seznámit, každej mi říkal, jak mi to sluší a jak jsem krásná. Ego by mně mělo vystoupat hrozně vysoko, ale nějak to nešlo. Ne s jednorožcovou přítelkyní v závěsu, která mně pořád říkala, jak je ráda, že mě vidí, že je hrozně ráda, že mě zná, starala se o mně, nosila mi vodu, hlídala mě, abych nešňupala a odháněla ode mě úchyly. A já chytla depresi z toho, že je tak moc hodná a já taková mrdka.

Nevím, jestli tenhle blog čte ještě někdo, kdo ví o objektu číslo tři. Potom, co jsem odjela do Anglie si našel holku, přičemž jsem zjistila, že jsem byla jednou z kandidátek, kterou si samozřejmě nevybral. Nemám mu to za zlý, psal mi před odjezdem, že se mu bude stejskat. Ale za zlý mu mám to, že co je s tou holkou, vůbec se se mnou nebaví a kdykoliv se někde vidíme, chová se divně. On po pár pivech, já po pár vínech, seděli jsme v backstagi na červeným gauči a kouřili.
"Strašně ti to sluší, jsi fakt... Fakt nádherná," řekl.
A mně se chtělo plakat. Sama nevím proč. Možná proto, že jsme se tak skvěle bavili a já celou dobu myslela jen na to, že bych mu chtěla dát pusu, ale nemůžu, protože má přítelkyni a takový věci já už dělat nechci.
"Hrozně moc bych se chtěl odstěhovat do Japonska."
"Jo, vždycky jsem jako malá koukala na Objektiv v neděli ráno a doufala, že budou prozkoumávat Asii. Japonsko bylo moje oblíbený, co se týče přírody. Strašně moc bych se tam chtěla podívat."
"Co kdybychom se na všechno vysrali, dostudovali a po škole se spolu odstěhovali do Japonska?"
Smála jsem se. Ale on to myslel vážně.
"Odstěhuj se se mnou do Japonska, budeme bydlet v Tokyu, jednou za čas pojedeme na vesnici, abychom si mohli dát brko, protože v Japonsku se to řeší víc než u nás. Budeš dělat hudební producentku nějaký japonský kapele a budeme si dělat domácí sushi."

Moje srdce mě bolí. Jednorožcova přítelkyně mi ho zlomila, objekt číslo tři mi ho zlomil a pak je tu ten prvák na koleji. Celý odpoledne jsme spolu koukali na televizi a já mluvila jenom o tom, jak se těším na tu párty.
V půl čvtrý ráno se ten člověk zvedl z postele, aby se mnou mohl jít na cígo. A já zase jen mluvila o jednorožcovi. Když odešel, holky se na mě tak podívaly a řekly:
"Máme tady hrozně zamilovanýho kluka. Do tebe."
Vnímala jsem to celou dobu, jen jsem si to nechtěla připustit, protože kdo by se zamiloval do tak hrozný osoby jako já.
"Však to bylo jasný už od začátku roku. Ty jsi vždycky dělala hrozný kokotiny a on jenom seděl a díval se na tebe. Pokaždý tu seděl tak dlouho, dokud jsi chtěla. A když jsme tu teď seděli a tys šla na záchod, začal se mě ptát, proč pořád pálíš za tím jednorožcem, když je to kokot. Řekl, že se mu líbíš, když jsi měla narozeniny a v půl čtvrtý ráno vylezl z postele, jen aby s tebou mohl jít na cígo."
Mělo mi to dojít, ještě když mi pořád píše. A to mi taky zlomilo srdce. Ten kluk musí mít strašně špatnej vkus.

Teď jsem si to uvědomila. Jaký to je bejt v pozici Božskýho nebo v pozici jednorožce. S tím rozdílem, že nejsem debilní kluk a nevyužila bych toho, že je do mě někdo zamilovanej jen proto, abych ho mohla vojet. Každopádně tady jsem znova, zdroj lidskýho neštěstí. Jednorožec to vystihl, když mi řekl, že ho se mnou baví bejt smutnej. I já jsem to vystihla, když jsem mu před odjezdem do Anglie řekla: "Ozvi se, až zase budeš chtít bejt smutnej."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nika nika | Web | 14. ledna 2018 v 16:42 | Reagovat

Nevím proč, ale prostě se mi hrozně líbí ten styl, kterým píšeš. Je v tom taková ta správná atmosféra klubu, lidí, zlomenejch srdcí a alkoholu. Ty lidský vztahy nikdy nebyly jednoduchý. A nikdy asi ani nebudou, ale lámou srdce. Někdy je možná horší bejt ta, do který je někdo zamilovanej. Protože přesně tim lámeme srdce, děláme to, co jsme nikdy dělat nechtěly.

2 stuprum stuprum | Web | 15. ledna 2018 v 0:52 | Reagovat

Víš, život je strašně křehký a působit smutek lidem, kterým na tobě záleží, je zavrženíhodné.

Neříkám, že jsi špatná, podle mě jseš celkem legenda, ale mohla bys být lepší. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama