jak bejt Carrie Bradshaw, aneb sami si vyvolejte milostný drama, protože lyfe iz short

18. února 2018 v 16:40 | Hipís |  Diary
You ever love somebody so much, you can barely breathe when you're with them.
You meet and neither one of you even know what hit 'em.

Můj kamarád Filip má problém. S holkou.
Včera jsem s kamarádkou byla u ní doma na brku, pak jsme vyráběly nějaký papírový čísla z barevných papírů na oslavu, kam nejsem pozvaná. Sypala jsem všude třpytky jako blázen a pak přišla její máti a dostaly jsme hejta za marihuanovej zápach v její ložnici. No jo, tak jsme špatně vyvětraly. Do toho mě nakonec ještě sprdla za to, že musí kámošce pomáhat s výrobou papírových čísel místo mě, protože já odcházím. Mám ji ráda, je super.
Po cestě domů jsem narazila na místní putyku s partičkou lidí před vchodem.
"Tady smrdí skéro," řekl neznámej blonďák v trapným tričku.
"Čégo," praštil mě Filip do ramene a já se mu to chtěla aspoň pokusit vrátit, ale vrhnul se na mě další známej obličej. Ze všech stran na mě lítaly pozdravy opilých kluků a já se cítila úplně mimo jejich sféru. Všichni byli přítulní a já nejsem moc kontaktní osoba, dokud se nenapiju. A pít jsem nechtěla.
Filip mi začal osahávat nohu, když jsem vztekle vytáhla drtičku, protože všichni ostatní byli sračky (nemam páru, jaký i/y má bejt ve slově být, protože prostě ostatní byli nebo sračky byly?) a nechtěli balit.
"Já to pro tebe sbalim," zašeptal mi do ucha a objal mě. Setřásla jsem ho a postavila se. Ostatní mě většinou jen chytali kolem ramen, což jsem zvládla přežít.

Na druhý brko přišel týpek, plešatej, v teplákách a kšiltovce, pohled psychopata. Vztekal se. Pochopila jsem, že se jedná o spor mezi ním a nějakým kamarádem jeho přítelkyně, na něhož si ona neustále stěžuje a jeho vytáčí, že se s ním pak ve společnosti stejně baví. Přičemž prý spor vznikl zničeho nic, že se spolu před požitím alkoholu kluci spolu kamarádili. Zvláštní.
On se vztekal, křičel a hulil brko půl hodiny, protože pořád mluvil a nezavřel hubu a nehulil.
Štval mě, protože byl hloupej. Měla jsem u sebe dost trávy na zhulení celýho autobusu a k putyce přijeli policajti.
"Mně nikdo z nich nezajímá!" křičel. "Já vezmu to brko a plivnu jim ho do huby, sleduj."
"Mě to ale zajímá," postavila jsem se a naštvaně jsem na něj zírala.
Chvilku předtím mluvil o tom, že jestli s ním má někdo problém, ať mu to řekne, ale ať ho nesere nebo ho tady na trávníku pokouše. Wow. Asi jsem to chtěla otestovat. A hlavně mi to doopvrady jedno nebylo. Zjistila jsem, že moje kámoška je drbna, její matka ještě větší a tak si teď rodiče mezi sebou šeptaj o tý dceři místní hračkářky, co strašně moc hulí a šňupe kokain. Fak of, doopravdy. Každopádně jsem se taky dozvěděla o policejní činnosti týkající se marihuany v mém městě a není to úplně v pohodě, jak jsme si doteď všichni mysleli. Každopádně někde moje jméno nebo obličej ve spojitosti s marihuanou určitě mají.
"Jo, jí to zajímá, vyser se na to a buď zticha," okřikl ho Loki.
"A píču vole, nikdo mě nezajímá, já tady nikoho z těch lidí nepotřebuju, chápeš to? Já za těma zmrdama půjdu a rozbiju jim auto," hulákal. "Vyhulim si s nima to brko, sleduj."
"Říkala jsem, že mě to ale zajímá, to brko, co máš v ruce už tak dvacet minut je z mojí marihuany a já nepotřebuju mít žádný problémy s policajtama. Nehledě na to, že u sebe dost tý trávy mám, takže buď se uklidni aspoň než odjedou, nebo přestaň už mluvit o tom, jak tady na všechny sereš a jdeš domů a zmiz," zasyčela jsem a on otráveně podal brko Filipovi.
Cítila jsem se mocně. Cítím se v jejich společnosti mocně. Kdo by si dovolil na holku mezi deseti klukama.

Ale k problému mého kamaráda Filipa.
Miluje jednu holku, ona je zákeřná manipulátorka, co mu pořád jenom ubližuje, ale on si to na jednu stranu pořád dokola nechá líbit. Seděla tam s jejíma perfektníma vlasama a sladkým obličejíčkem. Mrkala na ostatní a usmívala se jako vždycky. Vypadala jako socha. Pořád ten stejný výraz. Panenka.
Sedl si k ní, ona si s ním chvíli povídala a pak se otočila zády. Když odešel na bar, zvedla se, následovala ho, zastavila se metr před ním, zamrkala, usmála se, odešla za někým jiným.
Myslela jsem si, že jsem jen zaujatá a nedělá to, ale Filip mi dosvědčil, že to doopravdy dělá. Nechápavě jsem je pozorovala, přišlo mi to dost zábavný. Což by asi nemělo, každopádně jeho mučednický pohledy byly vskutku kouzelný.
Mám kamarádku, která Filipa miluje tak jako já Božskýho. A Filip má taky holku, kterou takhle miluje. Jednou mi řekl, že by si tu mojí kamarádku chtěl vzít. Ale že je na to mladej. Možná už jsem to tu i zmiňovala, nejsem si tím ale jistá.

Přemýšlím o tom, kolikrát o mně kdy Božský řekl něco pěknýho, když jsem u toho nebyla. Jestli vůbec.
Říkám si, že z toho vyrostu, ale s každým hártbrejkem mi přijde, že se do něj akorát víc zamilovávám. A na jednu stranu mám strach, že ten hártbrejk přijde brzo, protože už to budou dva roky od posledního. Říkala jsem si, že by to ale mělo znamenat, že ho znovu uvidím, což je pozitivum, protože za to by mně to zlomený srdce snad i stálo. Jenže pak mě napadlo, co se mnou dokázal udělat jeden dvouhodinovej telefonát ve pět ráno. Bojím se, že až mi přijde email o přijetí na univerzitu (jestli vůbec), překonám se a budu ho chtít vidět. A on mě odmítne. Přičemž dobře ví, jak ubližovat. Had.

Jsem smutná z Filipa, jsem smutná ze mě. A na jednu stranu říkám, že jsem si zase musela najít cestu zpátky k někomu, protože mi chybí milostný dramata v mým životě. Teď se pokusim soustředit na práci a třeba to bude dobrý. Mám problém s marihuanou a s nehynoucí láskou. NAPÍČU.


Párty dopadla v pohodě. Debilní týpek se uklidnil, já se nechala ukecat na cígo. Bylo skvělý sedět, pozorovat situaci a do toho si vykládat s Lokim a Zbyškem a ostatníma. Poznala jsem pár nových lidí, většina z nich byli kluci. Možná, že jsem jako malá vyhledávala špatnou společnost, když jsem se snažila zapadnout mezi normální holky. Nezapadám ani mezi klukama, ale o to je to lepší, protože jejich reakce na mojí přítomnost jsou jedna z nejhezčích věcí, kterou v současným životě mám.
Zjistila jsem, že opačná strana sporu byl člověk, kterýho znám. Kuky. Kuky je hodně mladej, drzej fotbalista. Ale nějak mi sedl, líbí se mi, jak se do sebe navážíme, ale s úctou. A taky se mi líbí, jak se na mě vždycky snaží udělat dojem. Nevím proč, ten kluk je tak o hlavu menší než já, včera se mi opíral o kozy, když jsem mu psala do telefonu odkaz na můj instagram. Ale možná jen chce bejt v mojí přízni a včera byl opilej a stejně jako všichni opilí kluci z týhle party, chtěl by je vidět. Podle toho, kdo z nich mi kdy pokládá otázku, zda mu ukážu prsa, se dá dobře určit i jejich opilecká hladinka. U Zbyška je to pivo a brko, u Filipa je to stav, kdy už by měl jít domů a spát, protože přestává racionálně uvažovat.
Donutili mě pózovat na fotkách, i když jsem vypadala jako barbecue taťka.
Domů jsem došla v půl dvanáctý a krásně se mi spinkalo. Alkohol jsem nepožila a večer jsem si skvěle užila.
Nevím, co bez těch mejch kluků ušatejch budu dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. února 2018 v 23:09 | Reagovat

Vyfoť je a ukaž. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama