je ze mě smutnej zoufalec

15. června 2018 v 13:50 | Hipís |  Diary
Myslela jsem si, že jsem v pohodě. Že to zvládám na jedničku.

Declan si včera aktualizoval profilový obrázek, aniž bych se dočkala odpovědi na moje zprávy. Chodí s ní týden a už si spolu fotí fotky používajíc snapchatové filtry. Wow.
Jsem ublížená. Jsem hodně ublížená, protože jsem věřila všem těm kecům o tom, jak mě v budoucnu vezme na přehradu a uvaří mi curry. Věřila jsem, že když mi tvrdí, že jsem u něj kdykoliv vítaná, myslí to vážně.
A pak jsem se chtěla mstít, než mi došlo, že to fakticky bolí.
Protože jsem to nečekala.

Vždycky jsem měla tendenci si vybírat kluky bez potenciálu, protože se od nich dalo čekat, že se mnou vymrdaj a tak jsem to taky pak zvládla zkousnout, když pomineme jednorožce, ale přežila jsem. Ale tohle...
Co dokáže jedna fotka, že jo.

Dokáže probudit Satana. No, aspoň bude sranda.
Svěřila jsem se sestře a doufala v nějakou podporu, nedočkala jsem se žádný, moje sestra je zatracená coura, která si vůbec neváží toho, jak jsem k ní vzhlížela a obdivovala ji. A hlavně si neváží toho, že má mě. Radši, než aby jeden večer obětovala k utěšování svojí mladší ublížený sestry, sebrala se, nalila sobě a svýmu osobnímu trenérovi a zamířila do ložnice si zapíchat. No, karma je děvka, takže si moje sestra akorát tak sedla do jahod. A ještě měla tu drzost na mě řvát, jestli nemám nějaký hulení.
Pro jejího osobního trenéra? Prosím?
Ne, že bych toho kluka nesnášela, vlastně ho mám docela ráda, protože je hodnej, ale hnusí se mi. A hnusí se mi i ten fakt, že ho moje sestra chce vopíchat jen proto, že neumí bejt sama. Neustále jsem poslouchala kritiku na to, s jakými idioty se scházím já, no, řekněme, že aspoň byli vtipní. Osobní trenér mojí sestry je bačkora, nehledě na to, že s námi hulí už třetí tejden a když jsem ho jednou požádala o slože, řekl, že tu naší trávu hulit nechce, přičemž se mě pak s psíma očima ptal, jestli si může dát prda. Wow.

A tak jsem se ožrala s Nikou. A našla jsem kamarádku.
Nestačí to, pořád to bolí jak čert a nevim, jestli si mam vzít třeba ibalgin, protože spousta lidí tvrdí, že to pomůže, haha. No, já to vidím spíš na nějakej xanax.
Každopádně jdeme na to, Satan už se nemůže dočkat, až dostane prostor a mě už nebaví se hlídat.
Mám ráda drogy, mám ráda alkohol (kterej nemůžu pít, ale třeba mi trénink zase pomůže bejt ta super párty holka, jakou jsem bývala, haha), mám ráda sex.
A mám ráda svýho vnitřního Satana.
Je to kurva, ale je super.

Ale kurvadoprdele tohle mě fakt bolí, co s tim mam jako dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. června 2018 v 3:17 | Reagovat

Se mnou bys měla jako se soulmate krásné večery, vařil bych ti, koukali bychom na blbosti na youtube a obdivovali noční oblohu. :D

2 Hipís Hipís | Web | 17. června 2018 v 16:23 | Reagovat

[1]: Haha, to je všechno, co jsem kdy chtěla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama