Diary

špatný témata, blíží se mi to a já jsem začala vzpomínat, ha

25. dubna 2018 v 18:58 | Hipís
Jsem blázen. Dobrovolně opouštím svojí matku.
Už rok se mi dělá divná věc, svědí mě kůže, jen tak, nic na ní není. Prostě svědí. A já se škrábu jako cvok, občas bývám celá od krve. A za celej ten rok jsem s tím nic neudělala, protože máma chce, abych se k doktorce objednala sama.
To samý s kadeřnicí. Nehledě na to, že kdyby mi máma nezaplatila dluh na zdravotním, asi už by mi naskočilo hezký penále.

Zjistila jsem, že mám alergii na alkohol. Nebo aspoň to tvrdí doktorka. Mýmu tělu prej chybí nějakej enzym. A přesně to je moje svědění kůže. Po posledních pár opíjecích večerech jsem totiž zašla aspoň k obvoďákovi, protože jsem si všimla, že dokud nepožívám alkohol, tak mě nic nesvědí. Nehledě na to, že jsem si posledně dala dvě skleničky vína a stejně jsem blila jak doga.
Trochu mě to štve. Mám ráda opilej stav. Čistě opilej stav, kdy jsem veselá, kamarádská a bavím se. Na druhou stranu si říkám, že teď mám aspoň dobrou výmluvu, proč se mi s ostatníma nechce chodit pít. Z ještě před pár týdny: "Sorry, jsem unavená z práce," jsem se dostala k: "Já nemůžu pít."

Seděly jsme s kolejníma sestrama na dvorku a povídaly si. "Nestalo se vám někdy, že jste někoho neznaly a pak jste ho jednou potkaly a od tý doby jste ho potkávaly furt?" řekla občasná alkoholička.
V hlavě mi bliklo světýlko s nápisem jednorožec.
Ve čtvrtek bych mohla jít na akci, kde bude. Chtěla bych mu říct, že jedu pryč a že už se asi neuvidíme. Byl u nás na vesnici, v sobotu. Nenapsal. Možná proto bych se na něj měla vysrat. Jsem jen další postava z fotky, kterou ukáže další hloupý mindě při jeho chvástáním se vlastními sexuálními úspěchy. I když já bych si asi neměla stěžovat, on pro mě byl jen další přestupní stanicí na cestě pryč od Božskýho a to jsem věděla hned ze začátku, ještě než jsem se s ním poprvý vyspala.
Nejhorší na tom všem je, že pořád myslím i na ty dobrý chvilky a svým způsobem ho mám ráda. Byl by skvělej kluk, kdyby se zbavil mindráků a drogový závislosti. A kdyby nebyl pózér. Vlastně ne, nikdy by z něj asi nemohl bejt dobrej kluk, ale vzhledem k tomu, že jsem bývala zamilovaná jako blázen, pořád na některý momenty vzpomínám v rúžový mlze.
Byl první člověk, kvůli kterýmu jsem si provětrala rypák a myslím, že už bych to znova neudělala. Ne, že by byl tak privilegovanej, ale uvědomuju si, co jsem byla za píču.
Měl mě rád pod vlivem čehokoliv kromě trávy. Na hulení se vždycky xichtil a když jsem na jeho oslavě narozenin byla jediná schopná balička brk, ani si nepřisedl mezi jeho vlastní kamarády. Měl mě rád na sračky, protože jsem byla neschopná a povolná, jasně. Jsem dost nekontaktní tvor, ale po pár vínech se hned začnu objímat a tulit.
A teď nemůžu pít a nic už z toho nebude. A kdybych zítra doopravdy šla, byl by z toho jen jeden z dalších nudných rozhovorů, kdy se on tváří kysele a téměř mě neposlouchá, ale předstírá, že jo, protože mě stáhl o dvě cigarety, který si ani neubalil sám, a o třicet korun na pivo.

Těším se za sestrou. Jen mám obavy z odloučení s matkou. Miluju jí. Stejně jako bratra a celou moji rodinu. A mám starou krysu, která pravděpodobně brzo umře a já u toho nebudu. Pan Edgar, kde jsou ty časy, kdy jsem ho nosila v kapse od trička, protože nebyl větší než laboratorní myš.
Jsem hodně nostalgická, pouštím si videa, kde je bratrovi rok, vzpomínám na všechny ty skvělý zážitky, všechno, co jsem tady prožila a pořád jen váhám, zda jsem se nerozhodla špatně. Ale co mě tady čeká, že jo. S alergií na alkohol nic, protože všechny moje skvělý historky se děly v době, kdy jsem byla permanentně pod vlivem. Ne, že bych teď nebyla skoro celej den zkouřená, ale na ten stav už jsem si tak zvykla, že dokážu fungovat úplně normálně, jen jsem hloupější. Což je možná špatně, protože by se mohlo jednat o drogovou závislot. Ovšem cigarety jsou taky droga, že jo a kuřáci smrdí. (fuj)

Zítra už mi budou zbývat jen dva týdny. Jak s nimi naložit...

docela deníčkuju, lol

22. dubna 2018 v 18:22 | Hipís
Byla jsem na policii. V Praze mi řekli, že si mám ztrátu peněženky řešit v místě trvalýho pobytu, tak jsem vyrazila domů. A ten týpek mi řekl, že něco takovýho neexistuje a mám si to vyřešit v místě ztráty peněženky. Děkuju pěkně.
Nakonec jsem smířená, že zaplatím majlant za novou občanku poníženě zamířila na úřad, kde mně ve finále paní nechala zaplatit jen kilo, když jsem jí vylíčila můj příběh s policajty.

Koupila jsem si jednosměrnou letenku a jsem z toho trochu smutná. Odpoledne jsem trávila s Filipem (jak jinak), kterej úplně ignoroval moje oznámení, i když jsem se mu to snažila říct asi čtyřikrát. Nevím, jestli byl tak sjetej, že mě neslyšel, ale možná bych ocenila trochu nadšení a povzbuzení, abych se necítila tak divně.

Včera jsem celý den ležela na lehátku na zahradě a opalovala se. Přičemž jsem to možná trochu přehnala a večer jsem měla hlavu jak žárovku, ale potřebovala jsem vyřídit pár telefonátů a lehátko se zdálo jako skvělá možnost využít telefonování k opálení. Telefonovala jsem pět hodin. S kamarády, se sestrou...
Jakub se odstěhoval. První Declan je pijavice.
Budu se koupat před ním a dávat si do vany lžičku kokosovýho oleje, aby si pokaždý ve vaně rozbil hubu a třeba se odstěhuje, ha. Uznávám, že jsem ráda, že moje sestra není sama. Má kamaráda a dokud ji nebude chtít obtáhnout, asi jí jejich vztah prospívá.
Těším se na ni. Láska. Netěším se na anglický dramata. Protože teď už to nebude ahoj drama, za tejden jedu domů. Ovšem říkám si, že jsem přežila dva měsíce, proč bych nemohla přežít běžnej život. No, upřímně doufám, že můj pozitivní přístup k současnýmu životu mi nezničí posedlost Declanama, kterou jsem si už zvládla za těch pár anglických chvilek vytvořit.

Včera večer jsem s Filipem slavila narozeniny jednoho našeho kamaráda a večer jsem zakončila na grilovačce kamarádky Bee, kterou znám asi nejdýl ze všech svých kamarádek. Byly tam jen holky a sraly mě, protože kdykoliv jsem načala větu, někdo mi skočil do řeči a nikoho nikdy nezajímalo, co chci říct. Nejdřív jsem to chtěla vzdát, než se jedna přiznala, že nikdy neměla orgasmus při sexu.
Rozhodně jsem nikdy nevnímala muže nijak podřadně, nesnáším fanatický feministky a muži jsou svým způsobem nadřazeni, no, v některých kruzích. I ženský mají silný stránky, ale nemyslím si, že rovnoprávnost genderu by tohle vyřešila, whatever, sem se vůbec nechci dostávat. Jen mě tohle strašně vytočilo, protože jsem vždycky vnímala orgasmus mýho sexuálního partnera za jeho odměnu, že první udělal mě.
Začalo z nich padat, že jsou smutný, že nemají kluky, protože nechtěj bejt samy. Jak soudí lidi podle vzhledu a mrzí je to.
Sračky.
A tak jsem nějak přemýšlela o tom, že by se vlastně ani žádný drama s Declanama nemuselo posrat, protože v porovnání s mýma kamarádkama jsem asi příliš over the moon. Jejich vysvětlením mého postoje bylo, že dokážu oddělit fyzickej vztah od toho psychickýho, což ony nedokážou. Jo, protože neumíte bejt samy se sebou a okamžitě se přisajete na každýho kluka, kterej o vás projeví zájem.

Asi přestanu trávit čas s holkama, jenom mě to vždycky nasere.

tohle už je fakt sračka, protože jsem víc a víc emo

21. dubna 2018 v 11:58 | Hipís
Nejhorší part nakonec. Vzhledem k tomu, že tyhle hovna jsem rozepsala během svojí menstruace, tentokrát už nejsem tak přehnaně přecitlivělá. Ne, že by mě to ale netrápilo.

Můj kamarád Filip.
Vždycky nám všichni říkali, že holka a kluk prostě takhle dobří kamarádi, jako jsme my, být nemůžou. A my se jim vysmívali, zatímco jsme se snažili nacpat jeden druhýmu písek do pusy (naše vnitřní děti jsou stále dost mladé).
Byla jsem nasraná, když mi řekl, že mě chce, protože si vůbec neuvědomoval, jakej by to mělo dopad na náš aktuální vztah. Půl roku jsme se moc nevídali. Před mým odletem do Anglie dokonce vyměnil na párty mojí společnost za společnost místní coury, která od něj chtěla vyprovodit domů. No jasně, protože ho miluje a je to coura. (já vím, že jsem taky coura, ale ona je ten špatnej druh coury, co šuká kluky s dobrýma autama jen proto, aby si mohla vozit prdel v BMW - doufam, že to je dobrý auto, protože jestli se v něčem fakt nevyznám, jsou to auta)

Každopádně moje nasrání z toho, že mě chce, bylo dost debilní, protože aktuálně se spolu každej víkend válíme na loukách, zkuřujeme se a povídáme se. A vždycky to někdo zmíní. Vždycky někdo řekne, že jednou budeme spolu.
"To je v hajzlu, jak každej odjíždí do píči," řekl Filip, když jsme tuhle seděli u lesa. Díval se do sluníčka a mhouřil už tak malý oči. Dobré ráno Vietname.
Položila jsem mu ruku na rameno a on mě během několika vteřin dvěma chvaty úplně složil, což jsem v takovej moment absolutně nečekala, ale strhlo se to v bitku a i když to bylo minulý týden, pořád mám odřený kolínko.

Snažím se nějak dojít k tomu, co mě trápí, ale jakmile se k tomu přiznám veřejně, bude to tady a já budu vědět, že jsem na tohle jednou doopravdy myslela. Na druhou stranu, ahoj deníčku z osmý třídy, kde mně Filip říká, že mám nádherný oči a já mám radost z toho, že se někdo jako on baví s někým jako já.
Chci s ním mít sex. Já ani nevím proč. Jen bych chtěla vědět, jaký to je. Mám ho ráda a rozhodně bych nechtěla zničit náš skvělej sourozeneckej vztah, ale občas mě tyhle věci napadají, protože jedu pryč a... Co si budem, moje stěhování je konec. Občas si voláme po večerech, nebo si posíláme urážlivý gify, ale jsme oba absolutně neschopný komunikace na sociálních sítích. A možná proto bych tomu chtěla dát na závěr aspoň takovou třešničku. Když už přijdu o kamaráda, ať pro to máme aspoň nějakej důvod.

Nechci ho ztratit, ale vím, že to přijde a možná, že takhle by to nebyl úplně špatný způsob. Rozhodně by z toho bylo potěšení na obou stranách a můj deníček by zaznamenal všechny detaily pro pozdější vzpomínání na třídních srazech. Nechci ho ztratit ze zanedbání a ztráty zájmu.
Je to Filip...
A je důležité míti Filipa.

furt jenom hovna

18. dubna 2018 v 12:14 | Hipís
Nevím, čím mám začít. Asi Declanem. Je to jednodušší, protože jsem si to k sobě přitáhla sama, sama jsem si dovolila vzít si ho domů a sama jsem mu dneska ráno poslala fotku svojí prdele, abych mu zlepšila den.
Mám kamarádku Caroline. Je z Peru, takže se moc nevídáme, ale je to takovej ten člověk, kterej je tady 24 hodin denně na všech sociálních sítích. Pro každou situaci, se vším si ví rady.
"Mám mu poslat svojí prdel?"
"Jo, ale nejdřív ji pošli mně, řeknu ti, jestli je to dost sexy nebo jestli bys to raději neměla smazat."
S požehnáním mojí kamarádky Caroline jsem si začala dělat fotky ve spodním prádle, protože druhej Declan je po mně vyžaduje několikrát denně a já ho většinou pošlu do hajzlu s tím, že nemám čas nebo že jsem mezi lidmi, což je v 90% pravda, ale já neposílám nahý fotky, nikdy jsem to nedělala a nikdy bych to neudělala. Už jen z principu. A navíc se mi nelíbí, jak se cítím, když se fotím. Nebo takhle, nelíbilo se mi to až donedávna. Ale zjistila jsem, že druhej Declan je schopnej se udělat nad fotkou mýho lokte, takže je vlastně úplně jedno, jestli jsem oblečená nebo ne.
Nejsem fanouškem sextingu, nebo jsem aspoň doposud nebyla. Ani Božský nemá mojí nahou fotku a tím pádem můžou jít ostatní do hajzlu. Ale poslední dobou jsem se zamilovala sama do sebe a nemůžu si pomoct, mám plnej mobil mých polonahých fotek a upřímně jsem z nich tak unešená, že bych si nejradši založila tumblr, kde bych je všechny anonymně postovala. Ale dobře, nebudu arogantní, jen jsem zhubla pár kilo a moje břicho je fakt hezký.

Minulý týden jsem druhýmu Declanovi řekla, že mi může zavolat o víkendu, ale když jsem přijela domů, nešel nám internet a já jsem byla schopná vyčerpat deset giga dat za dva týdny, takže se kočičák naštval, protože si myslel, že mu zase lžu.
Já nevím, myslela jsem, že spolu jen souložíme, takže mu můžu lhát jak chci, aspoň on sám mi řekl: "You're sexy babe, let's just fuck."
Jenže já si na něj zvykám. Zvykám si, že mi třikrát denně chodí videa a fotky jeho penisu a zvykám si na to, že mi pořád píše. Volá. Je tady.

Změnil si bio na Tinderu, z fuckboye zpátky na kočičku, který jsem já dala lajk. Jenže si tam napsal, že hledá holku a já jsem začala váhat nad tím, proč, když má mě.
Chtěla bych s ním procestovat svět, chtěla bych s ním žít ten edgy lajf, kterej má a chtěla bych mu třeba i jenom uvařit jídlo, protože jeho největším kulinářským uměním je toust se sýrem. Chtěla bych s ním být i teď. Chtěla bych se vedle něj probudit a dát si blunta, protože bude víkend a nebudeme muset nic dělat, chtěla bych si pustit film a proležet celej den v posteli.
Caroline mi radí, abych mu to řekla. No, to já bych mu řekla ráda, kdyby nebyl přes tisíc mil daleko. Nechci tohle řešit přes telefon. A tak nějak začínám mít strach, že si najde holku, než se vrátím. A už jen to, že mě tahle představa štve, je špatně. Proč mi na tom záleží? A proč se k němu hlavně nechovám hezky, když mi na něm záleží?
Je hloupej, ale bere moje vtipy. Vidím v něm ten potenciál, není to přeci úplná nicka. A jo, here we go again, jdeme zachraňovat smažky s dobrým pérem, protože jsme duševní masochisti, jupí.

Jsem v tý fázi, kdy nevím, zda jsem si už zvládla v mojí hlavě vytvořit ten růžovej oblak, kterej mi pak při našem dalším shledání úplně zasere mozek a já se zamiluju. Doufám, že ne, protože na jednu stranu se zamilovat fakticky nechci, už toho mám plný zuby, jsem tak hrozně posedlá klukama, že je mi z toho dost na blití, ale možná jsou to menstruační nevolnosti. Stejně jako by celý tohle moje zmatený přemejšlení mohlo bejt jen dalším příznakem menstruace. Vždycky jsem hrozně emo, ale zvyknout se na to nedá.

další hovna

16. dubna 2018 v 13:14 | Hipís
Věci se dějou.

Nic nestíhám. Už jsem říkala, že mam špatnej den už tak tři měsíce? No, jde to čím dál tím líp. Ztratila jsem peněženku s doklady, nemám ani floka, dlužím za tři nájmy a do konce autoškoly mi zbývají dvě jízdy. Přičemž moje řízení je fakticky dost nebezpečný, nejen pro mě, spíš pro lidi, co pojedou se mnou a taky dost pro okolí. Instruktora už taky začínám srát, jenom na mě pořád křičí, ať jedu pomalu, protože jsem prostě zbrklá a nesoustředěná. Já vím. A nemám ponětí, jak tu autoškolu dodělám.

Mluvila jsem se sestrou. Válka koháňat je rozjetá v plným proudu, potřebuje mě. Potřebuje mě jako nezaujatýho pozorovatele, protože první Declan dostal od koháněte přes hubu, stejně jako Jakub, tím pádem oba dva koháněte teď nesnáší a řeknou všechno, aby mojí sestru potěšili. Hlavně první Declan, pamatuju si, jak jsem s ním hulila brko ve tři ráno před mým odjezdem a on se vysmíval sestře, že má ráda sado maso, protože koháně občas bývá trochu agresivní. No, to asi moje sestra má.
Já uznávám, chlap by ženkou praštit neměl, ale když je to psychopatická děvka jako moje sestra, tak se nemůže divit tomu, že do ní občas strčí. Nehledě na to, že koháně většinou vždycky radši zmizí, než aby uhodil svojí bejby.

Rozešli se na začátku března. Celých deset dní mi sestra plakala na rameni, jak ho miluje a jak se jí stýská. Když mi pak včera řekla, že je všechny zmlátil, nejdřív jsem byla trochu v šoku, než jsem se dozvěděla, že to odnesl jen první Declan s Jakubem a že za ním celej tenhle měsíc chodí na "mazlíky".
"Řekla jsem mu, že spolu nikdy nebudem, proto se nasrala přišel, že jo, křičel na mě, ať si sbalím věci a jdu s ním nebo ať si koupím letenku domů a vypadnu."
"A nežárlí na to, že první Declan spí u tebe v ložnici na zemi?" snažila jsem se dopátrat příčinu toho, proč koháně zase ztratil kontrolu.
"Ne, to ne, když je zmlátil, řekl jim, že mají štěstí, že s nimi nespím, že by jim rozšlapal hlavy."
To zní jako koháně.
"Víš, kdyby ses takhle chovala ke mně, chtěla bych ti zničit život. Nejdřív se od něj odstěhuješ, pak mu dáš kopačky, přičemž za ním pořád chodíš, a nakonec mu řekneš, že už s ním nikdy nebudeš? Uvědomuješ si, co je to za psychickej teror? Kor pro člověka jako je koháně, kterej má paranoiu jak prase odjakživa a pravděpodobně nějakou impulzivní emočně nestabilní poruchu osobnosti."

Moje sestra vždy jen sklopí hlavu a uzná, že mám pravdu, v tom si myslím, že jsme jedna pro druhou dobré. Jsem asi jediná na světě, koho je moje sestra ochotna poslouchat, i když se jí občas nelíbí, co říkám, ale jakmile zrovna nejsme rozhádaný, začne si uvědomovat, že možná by měla první hledat chyby v sobě, než pořád jen nadávat na ostatní.

Trochu mě mrzí, že první Declan má rozbitej ten jeho rozkošnej obličej, ale čas by měl všechno zahojit dřív, než bude začátek května a já přiletím.
A k tomu se vážou moje telenovely. Bohužel nemám moc času, takže telenovely coming soon, doufám, že mi ještě v hlavě přecvakne nazpátek a články nakonec ani nenapíšu, protože to, co chci sdělit světu je něco, co v sobě potlačuju už nějakej pátek a nevím, zda si to mám přiznat nebo se na to vysrat.

TTYL, babes xXx
(takhle mi píše druhej Declan, kdyby vás zajímalo, co mě na něm třeba sere)

něco jako flešbek, ale ne flešbek, chápeš?

31. března 2018 v 21:19 | Hipís
Příšerný ráno. Uprostřed hromady věcí se neohrabaně zvedám z postele dostatečnou rychlostí k tomu, abych stihla dojít na záchod. Je mi zle, ale nemam co blejt, takže prostě kašlu s hlavou v hajzlu a bolí mě celý tělo.
Trochu se uklidním, opláchnu si obličej a pomalu se sunu zpátky do pokoje.
Je tu vlhko a horko, ve vzduchu smrdí alkohol. Otevřu okna a mžourám ven. Můj pokoj pod kupou věcí ani není vidět. Přežívám tady v neskutečným chaosu, věci se válí všude, jen ne tam, kde by měly být. Na druhý půlce postele leží moje stará dobrá blonďatá kámoška Lee a spokojeně si chrupká.

Volal mi Filip. Myslela jsem, že dáme jedno dvě brčka u hraní Tekkena, když řekl, jestli nechci jít na výlet, rozhodně jsem nečekala, že mě opravdu vytáhne do rozbahněnýho lesa, kde jsem si hned umazala svoje úplně nový červený kecky.
"Jsi docela vyladěná," řekl, když jsme vylezli z auta. Bylo nás osm, četná skupinka. Dejv mi pochválil parfém a všcihni se radovali, že mě s sebou mají, protože jsem byla jediná, kdo znal cestu. Bohužel. Taky jsem jako jediná věděla, co za hnusnej krpál nás čeká.
"Víš co, já si stejně myslim, že vy dva skončíte jednou spolu," řekl Loki zničeho nic, když jsme s Filipem řešili mýho novýho Declana.
Všichni začali přitakávat, včetně Filipa, takže jsem se zasmála a kývla hlavou, i když si upřímně nechci tuhle situaci představovat. Je jako můj bratr. Každopádně mi tahle poznámka utkvěla v paměti a přemýšlela jsem, jaký by byl náš společný život. Vlastně by byl super. Filip je obdobou mýho oblíbenýho drogovýho dealera z Anglie, akorát bez toho sexuálního napětí. Myslím si, že kdybychom spolu žili, máme se báječně, ale chybí nám to něco.
Když konverzace zabloudila do temných vod debilních keců, začala jsem ignorovat fakt, že ti neandrtálci se baví o tom, jak moc je moje vagíná úzká a vyrazila jsem sama prozkoumávat krásy lesa, protože se kluci rozhodli sbalit první brko už pod kopcem a já potřebovala načerpat energii, abych to pod vlivem marihuany ustála.

Sotva jsem lezla a ti idioti ještě zvládali běhat a házet po sobě šišky. Křičeli, ať se přidám, všichni mě chtěli do týmu. Bylo mi hezky. Svítilo sluníčko a všude zpívali ptáci, takovej ten klasickej hezkej jarní den, když skončí zima a vy jenom nasáváte ten jarní vzduch a všechno se zdá bejt hrozně pozitivní po tý šedivý zimě.
Kluci se ke mně chovali, jako by mě neviděli rok a ne dva týdny, pořád mi chválili oblečení, vyptávali se mě na moje skvělý moudra, který si vždycky jen mrmlám pro sebe, protože mě nebaví se nechávat stírat kecama typu: "Nečum sračko."
"Občas si říkám, proč se s váma bavím," zavrtěla jsem hlavou, když jsem se znovu přidala do konverzace, která se ani po dvaceti minutách nehla od mojí vagíny ani o centimetr.
"Taky by mě to zajímalo," zasmál se Loku a praštil mě zabahněným klackem po hlavě. Neodolala jsem. Jako bych byla znova na střední. Krásný jarní odpoledne a moji maloměstští kámoši, hrajeme si jako by nám bylo dvanáct a všechno je jednoduchý.
Na kopci jsme si ubalili blunta a Kuky se po vyběhání v lese trochu uklidnil, takže mi zase začal usínat na rameni a nenápadně posouval svojí hlavu na moje prsa. V naději, že cesta zpátky bude klidnější, jsem ho nechala na pokoji a snažila se opálit si obličej, za což jsem schytala výsměch, že nemám oči. Jo, protože většinou se do sluníčka s otevřenýma očima nekouká.

Doufala jsem sice v klidnou cestu zpět, ale bohužel jsme narazili na několik klacků, který si pravděpodobně na kompci nechali nějací trempíci na buřty, takže začala úplně nová válka. Snažila jsem se držet co nejdál a vyhýbat se šiškám, protože šiškový války nikdy nebyly moje parketa. Naštěstí jsem dostala jenom do loktu a do nohy, běžně jsem dostávala třeba do pusy nebo do oka a to bolí jak zmrd, trust me.
Večer jsme pak sami s Filipem vzali víno a ožrali se na lavičce jako za starejch časů. Běhali jsme v parku a házeli po sobě šišky, smáli jsme se a debilní já jsem prostě už tolik štěstí nevydržela a začala jsem brečet. Naštěstí se objevil i zbytek party a já tak mohla vypadnout na oslavu narozenin, kam jsme byli pozvaní všichni, ale jediná já nejsem sračka a umím plnit sliby. Ha.
Ožrala jsem se jako dobytek s lidma ze střední a celej ten den jsem byla šťastná. Jako bych nikdy neodjela, jako bych měla jít v úterý na místní gympl.
Běhaly jsme z večírku na večírek, potkala jsem Filipova bratra. Asi dvacet minut jsme stáli uprostřed parketu vyklízející se diskotéky a obdivovali jeho novou kérku. "Ten kámen, vidíš ten kámen? To se mně hrozně líbí." "Mně se líbí, jak se cejtí, vidíš to, ten jeho výraz, je nejmocnější na světě, podívej, podívej na ten výraz."

Když jsme chodili na gympl, jeho bratr mě nesnášel. Všichni v jejich rodině fandí Spartě a hrozně moc žerou fotbal, já už byla provokatérka od dětství, takže jsem naschvál před ním zpívala slávistický chorály, který jsem se naučila záměrně, abych je nasrala.
A tady jsme, stojíme spolu na párty, kouříme špeka a zpíváme si Complicated od Avril Lavigne.
"Víš co? Ty jsi prostě jedinej člověk, kterej mě vždycky na párty podrží, když začnu dělat píčoviny a mluvit o seriálech a zpívat si starý písničky," řekl mi.
A já na to: "This is our decision to live fast and die young!"
A on na to: "We've got the vision, now let's have some fun!"
Stály jsme tam, já, on a moje dvě nejlepší kamarádky. Jak jinak. Ta jedna se zase začala hroutit, protože nesmí hulit a pít, protože je pošahaná. Týpek, do kterýho jsem byla zamilovaná ve čtvrťáku mi řekl, že jsem přibrala, ale všechno to zachránila Lee, když se rozhodla přespat u nás, takže jsme ještě ve čtyři ráno seděly ožralý uprostřed tý kupy věcí a četly si moje starý deníčky z dob, kdy bylo všechno jednoduchý.

"On se na mě podíval, to je fakt trapas!"
"Božský dneska odmaturoval. Můj život skončil, tak moc to bolí."
"Holky mě zradily, přešly z ICQ na Skype a já Skype nemám. :("

neschopná sračka

29. března 2018 v 23:41 | Hipís
Jsem. A je to. Za půl hodiny mam deadline. A co mám? Nic.

Mám dvě možnosti, buď pošlu to nic, co teď mám a budu se modlit v zázrak, aby jim to nepřišlo odfláknutý, nebo se teď budu modlit, aby dnešek nebyl deadline od anglický školy, protože proč by mi týpek, co to tam musí přeposlat psal, že mu to mám poslat do dneška. Nebo sedí celou noc a čeká, až mu to pošlu. Co kdybych mu to poslala ve 23:59? (došlo mi, že to je možný, protože tam bude pořád jen jedenáct, takže týpek bude mít ještě hodinu, hm)
Angličani jsou v těhle ohledech dost vstřícný, takže i kdyby, mohli by mi jeden den odpustit.

Pracovala jsem na svojí muzice už nějakou chvilku, když jsem zjistila, že nemůžu vyrendrovat soubor, dokud mám demo verzi, haha, já hlupačka. Jenže se mi nechtělo platit nekřesťanský peníze a tak jsem si omylem zavirovala počítač, ups, no jo, stává se. Seděla jsem u toho několik hodin, než se mi podařilo napravit škody, ale jsem pyšná na to, že jsem to zvládla. Nicméně když jsem si stáhla starší verzi programu, nechtěla mi samozřejmě načíst soubor z novější, tudíž jsem byla donuce předělávat několika hodinovou práci během pár hodin. Nepodařilo se. Jsem z toho jiného prostředí zmatená, je tam moc čudlítek.

Takže jsem v koncích a je se mnou ámen a je to jen proto, že jsem idiot a nemohla jsem týpkovi napsat hned, jestli by mi nemohl vyjednat pozdější deadline.
A jestli se nedostanu na vysokou, můžu si za to sama. Suprovka.
Za tohle se fakt nenávidím. I když na jednu stranu mám pocit, že mi někdo něco nepřeje, protože poslední dobou poseru na co šáhnu. Ani se nesnažím, stává se to samo.

Z toho plyne ponaučení - nebuďte píčus jako já. Přeju dobrou noc a třeba se za mě pomodlete nebo tak něco.

můj první Declan

28. března 2018 v 13:44 | Hipís
Jsem nechopná sračka.

Mám odevzdat portfolio. Zítra. Nemám nic. Já vím, že pod tlakem se mi dělá nejlíp, ale nikdy jsem podobnýho nedělala, takže absolutně nemám páru, jak tohle dopadne. Potřebuju, aby mě vzali na školu. Vím, že to potřebuju, ale nějak nevím, kde začít. Chci na tom dělat, ale potřebuju se někde chytit. Nemám ani nápad.

Volala mi sestra. Věci začínaj bejt pěkně šílený.
V pondělí po práci vyrazila se psem na procházku podél kanálu, když potkala Declana. Prvního Declana. Ukecanýho Declana. Seděl na lavičce vedle dědka, co tam očividně bydlel (na lavičce ha). Prohodili pár slov a Dec jí pozval na brko, říkal, že jestli bydlí kousek, tak to se staví.
Po cestě zpátky si pak všimla, že Dec dědka na lavičce mlátí, kope do něj a vzteká se, protože mu dědek dlužil 50 funtů za fet. Když pak spolu šli domů, Dec se zastavil u obchůdku s Fish & Chips a začal se bavit s náhodnýma klukama, takže mu moje sestra sdělila adresu a zamířila domů. Netrvalo to dlouho, zašla jen za roh, když se za ní Dec rozeběhl a křičel, ať běží taky. V partě kluků se totiž objevil i kluk, jehož otce Dec mlátil na oné lavičce, takže tomu mýmu malýmu kočičákovi chtěli rozbít čumák.

Dec není typický messed up kid. Dec má bohatý rodiče, hrál za místní fotbalovej tým, kterej v národní lize docela perlí. Chodil na církevní školu a jeho přítelkyně byla výjimečně pěkná angličanka. Nikdy jsem tak nějak nechápala, proč chtěl mě. Dec je všechno, co není můj typ.
Když jsem ho viděla poprvý, měl na sobe polo triko a mluvil tím perfektním posh přízvukem. Říkal mi, že nemá potřebu se učit jinej jazyk, protože je angličan a anglicky mluví přeci všichni. U toho přežvykoval okurku, kterou si vymáchal v BBQ omáčce a ukazoval mi fotky z dovolený na Maledivech s jeho přítelkyní.
Měl perfektní život, o víkendech šňupal koks, na kterej mu peníze dali rodiče a procházelo mu úplně všechno.

Každej si občas rozbije držku, já jsem taky dobrej příklad, ale co se stalo s Decem mně tak nějak úplně nedává smysl. Prý omylem svojí přítelkyni podpálil barák. Omylem? Rodiče ho vykopli, proč? A můj milovanej drogovej dealer, kterej mně kvůli tomuhle pičmundovi nesnáší, se s ním taky nebaví, co provedl?
Byl na ulici, proto mlátil bezdomovce, co mu dlužil peníze. Už když mi sestra říkala, že se na mě ptal u ní v práci, mi bylo divný, že vůbec shání práci přes agenturu. Přeci jen, je to angličan a ty tyhle podřadmný práce přenechávaj nám Čechům nebo Polákům.

Sestra ho vzala k sobě na brko a od tý doby tam zůstal. Červenej kříž. A proto jí miluju, pro ostatní by se rozdala. Snaží se mě přesvědčit, že je Dec strašně fajn, což já samozřejmě vím. Nezkoušel na mě žádný trapný balící hlášky, vlastně jsme si celý večer jen hezky povídali, než se mě zeptal, jestli by mi mohl dát pusu.
Mám takový pocit, že se mi ho teď trochu snaží dohodit a nemůže se dočkat toho, až přijedu a ona bude svědkem našeho šťastnýho shledání. Doufám, že aspoň ty hezký věci říká i jemu o mně.

Však já vím, že to je hodnej kluk. Jen by nemusel všude rozhlašovat, že jsem ho vobtáhla, když jsem se jeho penisu dotýkala jen svými ústy. Přiznávám, nejsem v tom úplně nevinně, ale kdo by mi to měl za zlý, je vážně sladkej.

co bylo v Anglii, část druhá: kolikrát už jsem říkala, že jsem chodící telenovela?

27. března 2018 v 12:31 | Hipís
Moje sestra se odstěhovala od koháněte už tak před měsícem. Nastěhovala se do domu s Čechem Jakubem. Jakub je trošku sociálně negramotný, ale jinak parádní kluk.
Před odjezdem do Anglie mi psal, myslela jsem si, že se jedná o dalšího idiota, co se zamiloval do mojí psychopatický sestry a chce jí přijít vopruzovat do práce s kytkama a čokoládou, takže jsem ho odpálkovala. Trochu jsem se pak bála jeho reakce na moji přítomnost.

Rozuměl si s mým otcem. Sám o vlastního přišel, takže spolu vařili, pili pivo, chodili na nákupy a řešili auta a muziku. Táta byl spoko, sestra byla spoko, Jakub byl spoko. Všichni až na mě. Cítila jsem se strašně kvůli tomu, že mě otcova přítomnost štve, ale kradl mi pozornost sestry. Snažila jsem se domluvit sobě samotný. Můžu přijet kdykoliv, táta ne.
Z počátku mě Jakub neměl rád. Seděla jsem na kuchyňský lince a kouřila jsem.
"Nemyslím to špatně, proti tobě vůbec nic nemám, ale upřímně se těším, až odjedete a já si s tvojí sestrou promluvím, protože tohle její chování je k nevydržení."
Chápala jsem, co tím myslí. Problém s kohánětem byl ten, že nám česky nerozuměl, takže si myslel, že o něm říkám jen ošklivý věci. Jakub byl Čech, tím pádem věděl, že jsem v podstatě na jeho straně, ale taky viděl, jaký monstrum ze sestry moje přítomnost dělá.

Trvalo nám jen chvíli, než jsme se dostali na stejnou vlnu. Každý večer jsme si spolu povídali v kuchyni a po ránech jsme se rozesmívali urážkama na rozespalý xichty toho druhýho. Dobré ráno, Vietname.
Všimla jsem si, jak začíná být až příliš kamarádský. Věčně mě držel kolem ramen a měl potřebu se mě dotýkat, když mluvil. Neustále mě přesvědčoval o tom, že není homosexuál a když jsem měla jít na rande s Declanem, okamžitě se začal zajímat.
"Nemělas jít krmit kachny?"
"Půjdu krmit kachny, neboj."
"Tak to vás potkám, musím do bankomatu," zasmál se.
"Nepotkáš, nechci jít krmit kachny."
Jakub se na chvilku zamyslel.
"A co bys radši chtěla dělat?"
"Nevím, jen mě nebaví krmit kachny."
"Co jinýho by tě bavilo?" zamrkal.
Věděla jsem, kam tím míří. Jenže on nevěděl, že doopravdy kachny krmit nechodím. Řekla bych mu, že by mě bavilo mít pohlavní styk, protože jsem byla opilá. Ale to on byl taky, takže jsem se krotila a plácla první blbost, co mě napadla.
"Šla bych třeba na výlet."
"Dáme piknik?" řekl.
"Do Camelotu, mám ráda opuštěný strašidelný místa."
"Až se vrátíš, tak tam pojedeme," znovu mi nevhodně položil ruku na záda.
"To už si zamluvil Ryan," ušklíbla jsem se a seskočila z kuchyňský linky.

Nevím, co se zase stalo, možná je pravda, že po sexu zářím a tak jsem přitažlivější, protože jinak si neumím vysvětlit, proč se vždycky najednou seběhne tolik kluků, když půl roku sušim.
Jakuba jsem na rozloučenou objala.
Měl k nim jít bydlet jeho kamarád, ale nakonec se nechal ukecat a neustále mi připomínal, že se musím vrátit, protože mu to kvůli mně odřekl. Jakub je hodný, jen není můj typ.

A aby toho nebylo málo, od včerejška se k sestře nastěhoval Declan. Původní Declan. Declan, co všem vykládá o našem skvělým sexu, kterej nikdy neproběhl. Declan, co si mě zablokoval na facebooku, protože jsem byla hrozbou jeho vztahu. Declan, kterej najednou nemá kam jít.
Spí v mojí posteli, pije z mýho hrnku, mazlí se s mým psem.
Trochu váhám nad tím, zda jet zpátky je dobrej nápad, protože jsem většinou do Anglie utíkala od dramat a teď to spíš vypadá, že jim poletím naproti.

berem to popořádku, ok?: aneb anglický schízy a Declan, co má velkej penis

26. března 2018 v 19:33 | Hipís
Mám v hlavě bordel jak v doupěti polskejch dealerů z gangstertownu. Ale postupně.

Poslední dobou mi věci úplně nevychází. Před odjezdem do Anglie jsem ještě letěla z Prahy domů, abych se zaevidovala na pracáku. Smůla, to nevyšlo. Měla jsem cestovní horečku jako prase. Vyváděla jsem. Brečela jsem mamce, že to nezvládám. Nic mi nevychází. Školy si s vyjádřením dávaj dost na čas a já jsem neurotická.
Nejhorší cestovní horečku ovšem měla moje matka, která nikam nejela. Sháněla otci autobus, přičemž mu řekla, že musí jet už v jednu, aby stihl let v devět. Táta se chtěl opít. Na koleji si dal pivo a v letadle k pivu ještě kořalku. Tak nějak doufal, že moje sestra bude dost velká zkuřka na to, aby zařídila marihuanu na večer a k tomu flašku tvrdýho, jupí. Celej den jsem nejedla, takže jsem se ožrala z jednoho cideru, povídala jsem si anglickým byznysmenem, kterej tvrdil, že mluvím i vypadám jako jeho neteř a myslel si, že můj otec je můj kluk, lol.
Moje sestra je moje všechno,. Vidět tu její blonďatou hlavu na letišti bylo jako otevřít dárek. Otec automaticky rozjel svoje kecy o dokumentech, o tom, co všechno dělal a zažil, dokáže se zapálením vydržet mluvit hodiny. Bolela mě z něho hlava už první den, jak to zvládnu deset dní, o tom jsem přemejšlela každou minutu, ale byla jsem se sestrou, to stačilo.
Myslela jsem si, že jet s tátou bude super v tom ohledu, že budeme vejletit a pařit, protože když jedu sama, je to jako bych jela do druhýho domova. Automaticky shodím bundu na zem, projdu do kuchyně, kde otevřu dveře na zahradu a zapálím si. Zeptám se samozřejmě všech přítomných, jestli taky chtějí zkrentit papyroska. Hned vařím čaj, všechno jako doma. Nikoho nezajímá, že bych chtěla na výlet. Nejsou peníze, smůla. Buď výlet, nebo hulení, ale hulení se nevzdá celá parta, jen kvůli mýmu výletu, že jo.

Hned čtvrteční večer jsem si na Tinderu našla kluka. Byl milej, šel na to chytře. Kluci na Tinderu v Anglii jsou super. Když tindruju v Čechách, mám tendenci odpovídat nepříjemně a dávat lidem bídu, protože chci vidět, co ustojí. Myslím to ze srandy, nejsem zlá. Jenže lidi tady to moc nechápou a angličani se tak lehce nedají, jsou vytrvalejší a větší zvrhlíci. Jmenoval se Declan. Můj první Declan se na mě prý ptal, tak pořád nechápu, proč si mě neodblokuje na faceboku, když už se rozešli s tou jeho nádherou. Toho jsem ale na Tinderu taky našla. Stejně jako mýho drogovýho dealera. V ten moment měla bohužel můj telefon v ruce sestra a omylem swipla vlevo. Nestihla jsem si ani přečíst, co o sobě týpeček píše.
Novej Declan měl vtipný bio a nechtěl po mně snapchat ani nahatý fotky. Vedli jsme normální konverzaci, napsal mi, jestli si ho nechci vzít do kufru do Prahy.
V sobotu jsme se sestrou plánovaly párty, ale otec se zhulil a odmítal vyjít z domu. Chtěl si pustit film a jít spát. Nakonec jsem ségru ukecala a šly jsme do našeho oblíbenýho pubu. Psala jsem Declanovi, kde je, ale hospoda byla vzdálená třičtvrtě hodiny a tak jsme zamířily do centra, kde jsme se zmastily a zakončily to na diskotéce. V klubu, kam mě poprvý s kohánětem vzali. Akce na jägerbomby, pijeme. Potkala jsem rozkošnýho kluka, co se mnou tančil, ale byl tak sjetej, že mi nedokázal ani říct, jak se jmenuje.

Moje sestra a koháně se týden před naším příjezdem rozešli. Ovšem pořád se milují. Pod vlivem alkoholu jsme vyrazili k němu domů. Vzbudila jsem ho házením kouliček do oken. Spalo se mi krásně, v teplé posteli v mém oblíbeném domě. S velkou přikrývkou, sama v pokoji.
Ráno přišla kocovina. Zeblila jsem se, když jsem spatřila tu ohavnost, co způsobila moje sestra. Jak zničila celej záchod. Koháně se nasral, že ho večer ani neobjala a přišla se jen vyzvracet a vyspat. Sestra vzala boty a ve sněhový vánici jsme zamířily domů.
Léčila jsem se v její ložnici. Byla jsem sama. Odpočívala jsem.
Declan měl taky kocovinu. Declan z Tinderu. Psali jsme si a posílali si pořád pikantnější zprávy, až mi poslal fotku svýho penisu, aniž by po mně požadoval nějakou nazpět. Čekala jsem, že to bude zlatej evropskej průměr a týpek vytáhl anakondu. Poprvý v životě se mně stalo, že jsem měla crush na penis. Volali jsme přes videohovor a on chtěl přijet a "bend me over in a backstreet". Nakonec jsem mu domluvila, že jsme se přeci dohodli na filmu v pondělí. Ale jakmile jsme začali mluvit o sexu, nedal se zastavit. V pondělí jsem byla protivná a málo jsem mu odepisovala, až ztratil nervy a dal mi ultimátum, takže jsem kývla na schůzku a pak jsem to uhrála na city, že nechci jít k někomu domů mít s ním sex, chci přijít na film a pak se uvidí.

Řekla jsem sestře, že jdu ven. Okamžitě si jako agentka našla příčinu a začala mu psát na facebook. Declan si s ní poradil, kočička. Měla jsem s ním sraz u mekáče, řekl mi, že je to ještě tak dvacet minut cesty a mně by ani nevadilo se projít, ale po čtvrt hodině chůze řekl, že je to pořád dost daleko a objednal taxíka. Ze začátku jsem byla trochu na vážkách. Už když jsem s ním mluvila po telefonu. Typickej severskej akcent. Něco jako Cook ze Skins, ha ha. Přišel v teplákách a šusťákovce, byl docela malej a mluvil jako vidlák. Žádnej posh přízvuk, ale ten sexy britskej vidláckej přízvuk. Typciký messed up kid z klipu Jakea Bugga. Je mu dvacet, bydlí u rodičů, protože měl havárku, víkendová smažka, hulí denně, dělá v podstatě kulisáka, sice pro BBC 6, ale pořád jen kulisáka. Ale jakmile si sundal kapuci a usmál se na mě, roztála jsem. A jeho přázvuk byl fakticky atraktivní. V taxíku mi začal sahat na nohu a já náhle pocítila neskutečnej chtíč, protože už to trvalo tak dlouho. Moje abstinence byla záměrná, nechtěla jsem se rozptylovat, takže jo, ve finále jsem si to teď sama posrala. Na jeho penis myslim každej den a nemůžu se dočkat, až budu zpátky.
Pustil film, sedla jsem si k němu do postele a on se přitulil. Trvalo mi jen pár sekund, než jsem mu řekla, že na film seru a že chci souložit. Bolelo to. Ale bolelo to dobře. Declan přesně věděl, co má dělat. Bylo to jako splněnej sen. Konečně splňoval všechny požadavky a díky tomu se ta bolest dala překousnout. Zvrhlík, stejně jako já. Zopakovali jsme si to pro jistotu ještě jednou a pak mě šel vyprovodit. Celou cestu mi vrněl do ucha, jak to bylo skvělý.
Čekala jsem, až se ozve, ozval se. Ale pak už to bylo jen naprd, skoro mi neodpovídal a když, tak se vymlouval, že byl v práci. Chvilku jsme vedli veselou konverzaci, ale pak mi zase přestal odpovídat.

Domluvili jsme se na další schůzce, přičemž mi napsal, že si zrovna dává čaj, jestli to nemůžeme posunout, ale my měli curry večer, takže jsem to musela posunout dál. Ráno jsem ho osočila z dick moveu, protože mi kolem osmý už neodepsal a on se zase vymlouval na práci. Jakmile přišel víkend, objevil se sexuchtivej Declan a zase mě tahal ven. Nakonec k tomu nedošlo, protože já poslední dny trávila s rodinou.
Ale dneska znovu napsal.

Problém je v tom, že mě rozptyluje. Nemyslím na nic jinýho. Potřebuju inspiraci, potřebuju psát písničky, ale jak mám psát písničky, když jsem se pravděpodobně zamilovala do péra. Neulehčuje mi to, když mi každý den píše, co dělám a jak se mám, přičemž mě neustále oslovuje babe. (NEŘÍKEEEEEEJ MI BEJBYYYYY, LOLZ.)

 
 

Reklama