Diary

witam cie w polsce

18. října 2017 v 11:46 | Hipís
Dealer mě vezl na letiště. Celou cestu mu v autě hrál smutnej polskej rap a mně se chtělo plakat.
Moje sestra mě na letišti objala na pár sekund a hned zmizela za rohem. Chtěla jsem mu podat ruku, ale chytl mě a objal.
"Siema mordeczko," pohladil mě po vlasech a spustil proslov o tom, ať dobře doletím, že je rád, že mě poznal a ať se ještě někdy vrátím. Brečela jsem mu do mikiny a nechtěla ho pustit.
"Siema," zamumlala jsem, pustila ho a pomalu se vláčela směrem ke skleněným dveřím, abych se mohla nechat odbavit. Otočila jsem se na sestru, která nás pozorovala, usmívala se a slzely jí oči. Loučení je hnus. A jak jsem se vláčela pryč, otočila jsem se znovu. Dealer se na mě upřeně díval a moje sestra se vzdalovala v podchodu. Pořád jsem se otáčela a on mě pořád hypnotizoval, jako by říkal: "Vyser se na to, zůstaň." Chtěla jsem zahodit věci, rozeběhnout se k němu a dát mu pusu, až tak kýčovitej moment to byl. A pak mi jen hlavou blesklo, jak se naštval, když si myslel, že jsem spala s Declanem. Taky ty jeho přiblblý pokusy o small talk. "Balíš si cigarety i v Čechách? Víš, kde je Ostrava?" Vzpomněla jsem si, jak jsem ho poprvý viděla na fotce a vybrala si ho jako objekt svýho zájmu. A jak jsem si při větě: "You're rarer than a can of dandelion and burdock," z písničky Suck it and see od Arctic Monkeys vždycky vzpomněla na něj. Cestou na letiště jsem pozorovala jeho symetrickej obličej ve zpětným zrcátku. Modrý oči a širokej úsměv. Dokonce se mi líbila i ta jeho teplákovka.
Stála jsem ve skleněných dveřích a naposledy se otáčela.
Pohled jako štěňátko. Zabolelo mě to a v ten moment jsem si uvědomila, že toho člověka naprosto zbožňuju a že bych s ním chtěla mít děti, dům a psa.
Tak moc jsem se na ten odlet chtěla vykašlat, ale na druhou stranu - mohl udělat víc. Neměl právo se naštvat, ani kdybych s Declanem opravdu měla pohlavní styk. Neměl právo na mě házet tyhle pohledy.
"Mordeczko, gdzie jestes?" ozvalo se z podchodu.
Trhl sebou. A otřel si slzu. Znovu mě to zabolelo, zamávala jsem a zmizela. Byla jsem zase sama. Na cestě domů.
Celej let jsem řvala. Brečela jsem víc, než když jsem opouštěla Prahu.
A když jsem se konečně uklidnila, začala mně hrát písnička od Ewy Farny. Dřív jsem jí používala na flashbacky do dob, kdy mně bylo dvanáct. Not anymore...

Przyjdzie taki czas, gdy zawolasz mnie, i znow bede juz tylko tam gdzie ty.

divoká noc

17. října 2017 v 14:53 | Hipís
Stěhovali jsme se. Přijel můj oblíbenej drogovej dealer, já zvracela. Měla jsem kocovinu jako prase. Zjistila jsem, že ve finále vlastně zmlátila moje sestra D., ale stejně si usmyslili, že spolu nemůžou být. Loučili se strašně tragicky. Drogovej dealer už samozřejmě věděl o večerní záležitosti s Declanem a za celej den se na mě ani jednou nepodíval.
Přestěhovali jsme se k dvoum Polákům a oba dva byli kokoti.
Jeden večer jsem dealerovi psala, jestli by mi mohl sehnat hulení. Byl u mě do deseti minut. Jeli jsme spolu. A pak jsme si začali psát. Nikdy jsem si s kluky vyloženě nepsala, spíš jsme se jen domlouvali, co a jak.
Předposlední večer před mým odletem jsme nakonec stejně šli za kohánětem. Přehulila jsem se. Vykopl dva poláky z toho prokletýho domu, kde jsem málem souložila. Seděla jsem na gauči a dávala si osobáčka. Naprosto jsem se vypnula, když mně dealer začal psát. Byl i před domem, ale D. mi nechtěl dát klíče.
"Idziecie na piwo, jointa?" přečetla jsem si zprávu v osm hodin ráno, když jsem pila kávu z costa kelímku, který si D. nakradl a používal je místo hrnků. Jeho bydlení byl docela underground. "Dzisaj," odpověděla jsem a doufala, že půjde.
Nešel. Ale i tak jsme si to užily. Tančili jsme, zpívali a pak zničeho nic jsem všechno posrala.
Zavolal mi náš spolubydlící Eryk, D. začal žárlit, všichni tři jsme po sobě začali ječet, jak se nenávidíme. Dealer mi napsal, že je na Leyland Road, což byla ulice, ve který měl koháně dům. Přijel pro mě.
Nakonec vezl i mojí sestru, která po mně celou cestu štěkala, načež mě zamknula před domem a nechtěla mě pustit dovnitř. Promarnila jsem svou druhou šanci. Blbnuli jsme, bavili se. Já, dealer a Declan.
"It's your last day in England? Oh no, love, you gotta see the shining before you go. We have to take her to see shining," řekl nafrčenej Declan.
"What is that? Where is it?"
Dealer se začal usmívat.
"You'll see, love." Řekl Declan.
Jenomže jsme se předtím zhulili. Byla jsem moc opilá na to, abych dala brko. Takže jsem začala blejt.
Declan s dealerem seděli v autě a každých deset minut otevřeli dveře: "Come on love, get your titties over here," křičel na mě z auta Declan a já ho pokaždý prosila o minutku, že už jdu, ale neměla jsem sílu se zvednout. Dealer smskoval mojí sestře, ať neblbne a vezme mě domů a já ho prosila, ať už konečně odjedou beze mě. Po hodině a půl přemlouvání, když pro mě došla moje sestra, konečně odjel.

zatracená story

16. října 2017 v 23:46 | Hipís
Rozbil se mně počítač, takže jsem nemohla sdílet svoje poslední britský momenty a celkově blogovat. Respektive mohla bych, ale přes telefon se mně fakt nechce. Navíc teď nemám ani notebook, ani telefon, jelikož jsem telefon vytratila z kapsy, když jsem si šla koupit hulení.

Bank holiday. Můj poslední depresivní článek. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím srovnala, abych mohla napsat, co se ve skutečnosti stalo.
Já a moje sestra jsme vyrazily do města pít za moje peníze. Byl státní svátek. Zatančily jsme si na parádní britskej punk v naší oblíbený hospodě, koháňata se rozhádala. D. s námi nešel, ale jako obvykle si s mojí sestrou hned po hádce smskovali ve stylu: "Nenávidím tě, ale přijď, protože mi chybíš." Pili jsme a všechno bylo růžový, ploužily jsme se do rytmu Chasing Cars a pak nás napadlo, že je státní svátek, takže bychom mohly do centra. Jägerbomby padaly jedna za druhou, po librách, no kdo by to nebral. Byla jsem ožralá jako dobytek. Sestra byla ožralá. D. byl ožralej. Bavili jsme se. Pak nastal moment, kdy se milostpán rozhodl, že chce jít domů a tím pádem musíme i my. Začali se hádat.
Seznámila jsem se s dvěma Brity. Pamatuju si jen to, že jeden měl kostkovanou košili a vypadal jako teen verze Ryana Goslinga. Basia mě tahala domů za kohánětem a já jsem odmítala poslouchat jejich hádky po další minutu svýho života. Nevím, jak se to stalo, byla jsem šíleně ožralá, ale najednou jsem s nimi už nestála na hlavní v centru města, ale v nějaký debilní temný uličce. Ryan Gosling mě chytl za hlavou, a mrsknul se mnou o zeď. "You wanna suck my dick, don't you, you dirty little slag." Nevím, zda jsem řekla nebo udělala něco, co v něm vyvolalo tenhle hnus, protože jsem byla tak ožralá, že si to nepamatuju. Ale pamatuju si ten strach. Sahali na mě a říkali mi hnusný věci, tak nějak mě opouštěla naděje a říkala jsem si, že třeba když je nechám mě vojet, odejdou. Zrovna v ten den jsem s D. koukala na Orange is the new black, kde vězni znásilnili homosexuála a řešili jsme, jak to musí člověka šíleně zlomit. A taky to bylo po tom, co Taylor Swift vydala Look What You Made Me Do. V hlavě mi jejím hlasem zaznělo: "Honey, I rose up from the dead, I do it all the time." (Jo, pořád poslouchám Taylor Swift a pořád používám její texty pro životní situace a musím uznat, že kdyby to nebyla Taylor, tak ani nevím, že ta písnička existuje, ale já už ji miluju sedm let. A to je jasná láska.)
Kopla jsem ho. A najednou to všechno začalo bejt vtipný a vůbec ne tak vyhrocený, jako předtím. Ječel na mě. Strčil do mě a já jsem spadla na zem. Ale smála jsem se. Ryan Gosling na mě plivl a ten jeho druhej kámoš mi vylil pivo na hlavu. A já se pořád smála. Pak jsem si lehla na zem, začala jsem plakat a přemítala si v hlavě, co se právě stalo a proč. Nevnímala jsem nic.
Hledala jsem je po městě. Chtěla jsem je zabít. Opilí lidi občas mají představivost, no.
Když jse přišla domů, koháňata se hádala a já se naštvala, tak jsem v naději, že uvidím svýho drogovýho dealera zaklepala na už bejvalý polský kamarády D. Otevřel mně vysokej a pohlednej se slovy: "Vypadáš hrozně, co se stalo?"
Dzieki bardzo.
Malej feťák tam měl svoji přítelkyni, která dělá prostitutku a na gauči seděl můj kámoš, co jedl syrovou zeleninu s BBQ omáčkou jménem Declan. (Declan měl na začátku léta přítelkyni. Ukazoval mi jejich společný fotky z dovolený, přičemž na mě celou dobu nenápadně sahal a pokládal mi ruku na stehno.) Večer se změnil v něco naprosto skvěle veselýho. Smažila jsem palačinky pro vysokýho a pohlednýho, zatímco prostitutka se mnou velmi soucítila, když jsem jí řekla, co se mi stalo. Vlastně byla super. Snažila se mě naučit její přízvuk a byla s ní fakticky sranda.
Vysokej a pohlednej šel za svojí prostitutkou k ní domů a malej feťák šel s tou svojí do ložnice.
"What are you still doing there, love?" řekl Declan s ovladačem od PS v ruce.
"Pancakes."
"Are you still cooking those pancakes he gave you? Come on, sit here with me and chill."
Položila jsem kuchyňský náčinní a se slovy, že ten sporák je stejně pomalej a jedna palačinka se smaží dvacet minut, jsem si sedla k Declanovi. Pustili jsme si film.
"Are you seeing someone?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"And don't you have a boyfriend in Prague?"
Znovu jsem zavrtěla hlavou. A už jsem věděla, co se bude dít.
Zeptala jsem se ho, proč se mě na to všechno ptá, zda se jedná o výslech.
"Dunno... It's just... You're really beautiful, you know."
Zasmála jsem se a poděkovala jsem.
"Would you go for someone younger?" zeptal se.
"Go for someone younger? What do you mean?"
"Dunno, maybe for a kiss?"
"Do you want to kiss me?"
Kývnul a odvrátil pohled.
Chutnal jako mangovej džus. Všechno se vyvýjelo dost dobře. Když jsme už polonazí leželi v posteli, zeptala jsem ho, zda bychom si nejdřív nemohli dát brko. Okamžitě se oblíknul s tím, že běží pro hulení.
Ležela jsem na matraci v pokoji vysokýho a pohlednýho, když se otevřely dveře. Myslela jsem, že je Declan zpátky.
Pamatujete si tu scénu z Mean Girls, kdy Cady Heron přijde o Halloweenu za Janis a Damianem, když sledují horor a křičí: "Ona mi ho vzala! Regina mi vzala Aarona!" Takhle nějak vypadala moje sestra, když vtrhla dovnitř. Brečela a křičela, že jí D. zmlátil. Všichni se seběhli dolů a já si tajně schovala kalhotky v pěsti, přičemž jsem si upravovala sukni, aby nikdo nic neviděl a nepoznal. Declan nevěděl, co se děje. Mluvili jsme polsky.
Důležitá informace je, že jsme spolu nespali.
Ten idiot všem řekl, že jo a když jsem se ho po naší první puse ptala, jestli náhodou nemá přítelkyni, řekl mi, že už ne, přičemž jsem včera vystalkovala jeho instagram a našla jejich společné foto z víkendového výletu. Gratuluju k tomu, že jsi kokot, Declane. A věř mi, že já se vrátím a nakopu ti prdel.

Pokračování příště, ha.

nic

30. srpna 2017 v 14:28 | Hipís
Ponížili mě.

Moje důstojnost odtekla s pivem, který mně vylili na hlavu.
Začínám být paranoidní. Nechodím ven. Zamykám se v pokoji, protože se bojím. Bojím se, že můj divnej spolubydlící Eryk je stejnej. Bojím se, když tu není moje sestra. Bojím se, i když tu je.

Od neděle jsem se pořádně nevyspala.
Nemůžu jíst.
Většinu času sedím ve vaně.

Hadi to mají fajn. Můžou se svlíknout z kůže. Nikdo si ani neumí představit, jak moc bych chtěla odříznout ty jejich nechtěný dotyky.

so so sorry, no speak english

19. srpna 2017 v 17:22 | Hipís
Jsem neaktivní, proč.

Můj den vypadá tak, že vstanu v 5:30, nazuju safety boots a letím na autobus. Do tří jsem v práci, takže se domů dostanu vždycky až někdy před čtvrtou.
Hodím si sprchu, prokleju safety boots, zachumlám se do svetru a sednu si k televizi. Obvykle přijde D. přinese mně blunta, zjaráme se jak hovada a smějeme se videím s Connorem McGregorem, kterýmu ruply nervy.
Taky se odněkud zjeví jeden ze milionu pochybných přátel D. a tak se balí blunty dokud neusnu.

Můj život v Anglii je hodně strohej, nedělám nic zábavnýho, nemám vysněný prázdniny, jenom se občas podívám na nějaký úžasný místo. Ale většinu svýho času trávím spaním, hulením a nic neděláním.

Nemám o čem psát. Nevím, jestli mi marihuana zabíjí mozkový buňky a proto nemám žádný kreativní nápady. Přestala jsem malovat, přestala jsem psát písničky, dokonce jsem od příjezdu sem vytáhla svůj deník jenom jednou. Buď mi schází múza, nebo budu muset přestat hulit.

Učím se polsky.
A už druhej Angličan mně řekl, že si myslel, že jsem Angličanka. Děkuji, děkuji, děkuji. Cítím se jako hvězda, když tohle slyším. D. neustále uráží mojí angličtinu. Pšonek zasranej.

melancholie a tak

17. července 2017 v 3:04 | Hipís
Pročítám si starý články na blogu, pouštím si starý písničky a smutním si.

Stýská se mi.
Stýská se mi po Praze, po nočním životě, po muzice v klubech, po předraženým, ale dobrým pivu, po Náplavce, po Indigu a Komedii a jejich skvělýmu vínu, po Vzorkovně, na kterou se nevztahuje zákaz kouření v hospodách.
Stýská se mi po kamarádech. A nejen těch pražskejch. Vlastně se mně strašně stejská po mým středoškolským lajfu. A to díky mým starým článkům.
A nejvíc se mně stýská po objektu číslo jedna.

Líbí se mi, jak se články typu "nepiju alkohol" dostaly skrz "strašně jsem se opila" až sem. No, řekněme, že jsem si v sobotu dala emko. Britský emko, který prostě nějakým záhadným způsobem vůbec nefungovalo. Takže jsem seděla v přeplněným a hnusným anglickým klubu, srkala Desperados, protože žádný pivo se tady nedá pít, a sledovala ostatní, jak se baví a tančí.
Chybí mi moje nevinný já. Chybí mi ta osoba, co věřila v pravou lásku a doufala, že se kvůli ní Božský změní. Já tedy pořád věřím na pravou lásku, jenom už vidím, že to není tak jednoduchý. Teda pro mě je, já jsem ochotná milovat. Ale špatný lidi, no jo, těžkej život.
Dívala jsem se na fotky. Sice jsem nebyla úplně šťastná a vlastně se mnou puberta docela mlátila, ovšem všechno bylo jednodušší. Měla jsem maminku. Měla jsem domov. Měla jsem všechno, jen jsem byla smutná a osamělá. A taky jsem měla zlomený srdce.

Co jsem přijela, hledám si nějaký spřízněný duše na Tinderu, přičemž jsem po každým spliffu otevřená všemožným možnostem. Včera jsem možná byla trochu sjetá, jen ne tak, jak jsem doufala, že budu. Uvědomila jsem si, že ač se mi tu nabízí spoustu pohledných angličanů, i přes to, jakou mám chuť na sex, je všechny odmítám. Necítím se osaměle, jen mi chybí můj oblíbenej jednorožec. Žije si v klídku dál, občas mně komentuje fotky a já žiju z jeho facebookových příspěvků v naději, že až se vrátím, celou tu věc s tím, jak miluje svou přítelkyni, si rozmyslí.
Vlastně to není jen pocit naděje, to je fakt, kterej se stane.
Já a jednička máme nějaký divný duševní spojení, jaký jsem nikdy s nikým neměla. Všechno se mění, když jsme spolu. I když je v sexu vážně příšernej, nikdy jsem lepší sex nezažila. Já vím, zní to trochu zmateně, ale myslím to tak, že sex s někým, koho máte rádi, je skvělej, i když je na hovno.

Občas, když mám shitty den, nastane něco fajnovýho, jako dnešek. Šli jsme odpoledne do parku. Spálili jsme se jak papriky a grilovali. Přišel i můj oblíbenej dealer. Moc hezky voní. Jestli tady s někým budu souložit, bude to jedině tenhle mladej capart. Možná jeho nejlepší kamarád, kterej je ke mně nějak divně přítulnej a je o hlavu menší, než já. Dělám si srandu.
Večer jsme si s mojí sestrou pustily Dokonalý svět a D. usnul na gauči, sladké. Jsem šťastná, opravdu jsem.

jedničky a hvězdičky

11. července 2017 v 3:31 | Hipís
Čtvrtej den za mnou. Jsem tak speklá jako bagel, čokovdolek, jsem kremrole.

Je mi smutno. Stýská se mi po jedničce. Nedávno jsem přidala fotku a ten blb mně dneska zkazil celej den tím, když jsem se ráno vzbudila a měla u ní komentář od něj. Vtipnej. Ha ha. Budeme se tvářit, jakože jsme kámoši, ha ha.

Těším se na něj. Těším se na něj víc, než na kohokoliv jinýho. Těšim se na něj, jako se těšim na svýho malýho bráchu. Ale je to čtvrtej den, ještě mně jich šedesát zbejvá...

Na pláž jsme v neděli nejeli. Celou dobu si říkám, co se mně na dealerovi líbí. Je tak hodnej, nosí tepláky a má oči daleko od sebe. Usměváček. Drží mi dveře, nosí mně pití, i když řeknu, že nechce (to je muž pro život).
"Rozumělas jim?" házela rukama sestra, když se D. s dealerm bavili o sobotním večeru.
Zavrtěla jsem hlavou.
"To prase včera vošukalo jednu místní vyhlášenou smažku!"
Moje sestra má dealera jako vlastní dítě. Přijde mi, že ho trochu štve, že jsem tady já, protože mám veškerou pozornost a on žádnou. Ale tohle mojí sestru rozčílilo, nadávala, jaký je to hovado. D. se s dealerem smáli.
To je ono. I kluk, kterej na první pohled vypadá jako zlatíčko, šuká smažky. Podvědomě jsem to věděla, proto se mně začal líbit.

Seděli jsme u jezírka a pálili blunta, dealer s D. se plavili na matraci a moje sestra mně vyprávěla nějakou historku. Má jich tolik. A jak je zhulená, neumí sklapnout. Polovinu historek, co mně vyprávěla, si nepamatuju. Asi bych mohla přestat tolik hulit.
Když jsme sbalili, sestra se ptala dealera, jestli nás sveze domů. Měli jsme spolu jet i k jezírku, ale když dealer odešel pro auto, psychopat D. se naštval, protože dealer odjel někam nakoupit fet. Házel věcma, jediný, co jsem rozuměla, byla kurwa pojebana. Takže dealer ukřivděně odjel a my šli pěšky.
Byl strašně zkouřenej, já taky, ale když se na mě otočil a jen se na mě díval, tak nějak doufám, že mu hlavou běželo to samý, co mně.

A teď nad tím tak přemýšlím. Našla jsem si ho, abych se měla čím zabavit, když budu tady. Abych se zaměstnala od stejskání si po jedničce. Ale ono to vlastně vůbec nepomáhá...

maso, tráva, gang

9. července 2017 v 1:16 | Hipís
Cejtim, jak mi umíraj mozkový buňky z toho, jak jsem pořád zhulená. Jsem tu jen tři dny a ještě jsem nebyla střízlivá, škoda, že existujou takový věci jako práce, který vám prostě tenhle chill vždycky zkazej.

Sestra a já jsme šly dnes nakupovat po sekáčích, zjistila jsem, že nemám problém v anglickejch sekáčích sehnat hadry, protože angličanky jsou tlustý krávy a tak je tu všechno oblečení obrovský. I to hezký. Koupily jsme si kafe a plácly sebou na slunko v centru, když dorazil její přítel se svým gangem.
"Říkal jsem ti, ať na ní kurva nešaháš," zasyčel D. směrem k vousatýmu plešatýmu klukovi v teplákách a yeezy botách. Začal ožužlávat mojí sestru a objal ji kolem ramen.
"A co ty?" chytl mě plešatej kluk za bradu.
"To je moje malá sestra," ozvala se má drahá a všichni se začali smát. Jsem tak o dvě hlavy větší než ona.
Plešatej kluk mně nesl tašky, cítila jsem se, jako bych měla svýho vlastního negra.

Moje sistra potřebuje bejt opálená a tak jsme ještě na chvilku skočily do solárka, já samozřejmě seděla na gauči a znechuceně si prohlížela svou vlastní porcelánovou kůži. No jo, někdo jde holt do ruda, tak to radši ani neriskuje.

D., plešoun a divnej hubenej Lojza postavily provizorní gril na naší betonový zahradě, šíleně jsme se zhulili a divnej hubenej kluk jedl všechno s BBQ omáčkou, přičemž mi u toho mlaskal do ucha a dělal nechutný držky. Byla jsem trochu smutná, že kamarád D., drogovej dealer, se nestavil. Asi jsem ho málo uhranula. Přišel až večer, když jsme se vrátili z procházky parkem a pustili si Harryho Pottera.
"Cześć!" skočila na mě divoká holka s rudejma vlasama.
"Ahoj, Štěpánka," podala jsem jí ruku.
"To jest moja siostra," představila mě sestra.
Drogovej dealer vystrčil holku a podal mi ruku: "Ahoj."
"Ahoj," zasmála jsem se otočila se k filmu. Předstírala jsem, že mě vůbec neznervózňuje, jak se mi opírá o židli a dejchá mi na krk.
"Jak się masz?"
Pokrčila jsem rameny a upřeně zírala na televizi.

Domluvili se s mojí sestrou, že spolu já, D., ona a drogovej dealer pojedeme zejtra na pláž. Protože ač je dealer nejmladší (no fakt, je o rok mladší než já), má jako jedinej auto a řidičák. A i přes to, že jsem strašně zhulená asi do zejtra nebudu spát.

gtačko in real lajf

7. července 2017 v 19:07 | Hipís
Můj let byl příšernej. Matka brečela, měli jsme čtyřhodinový zpoždění a na letiště pro mě přijeli dva zhulený lojzové a moje sestra.

Jsem nadšená. Bydlím v papírovým domku nedaleko centra města, za oknem mám park, počasí je zatažený a z kuchyně vedou dveře do odporný malý betonový zahrady. Tedy aspoň tady se tomu říká zahrada, jinak to samozřejmě nemá se zahradou nic společnýho. Je to takovej malej plac, kam by Češi dali popelnice a zahradní nářadí.
Anglie je skvělá. Všude na zemi se válí odpadky, trochu mám pocit, jako bych byla součástí nějakýho seriálu podobnýho Skins nebo tak něco.
Přítel mojí sestry je kriminálník a jeho nejlepší kamarád velmi atraktivní drogový dealer. Oba neustále zkouření. Pravděpodobně přítel mojí sestry hulí kvůli tomu, že je agresivní. Důvod proč seděl ve vězení: Vzal si Angličanku, udělal s ní dítě, rozvedli se. Ona si našla jinýho frajera, kterej mu chtěl zakázat návštěvy svojí dcery a tak ho milostivej pan přítel mojí sestry zmlátil a rozřezal mu obličej. Ten kluk to přežil, nevim, jestli to pro něj je výhra nebo spíš prohra.
Úžasný, naprosto úžasný.
Tenhle hood je můj sen. Plnej smažek, kriminálníků a prostitutek. GTA Manchester.

stará láska nerezaví

29. června 2017 v 20:09 | Hipís
A tak se v posledních dnech každej den potácim od baru k baru a hledam jedničku.

Chtěla bych ho ještě vidět, než odjedu, fakt jo. Chtěla bych mu říct, že mě to všechno mrzí. Není to jen jeho chyba. Já za to můžu taky, když jsem mu tenkrát řekla, že budeme kamarádi a pak jsem ho pozvala k sobě, že u mě může přespat, co jsem si myslela? Že si pustíme hvězdný války, zkouříme se a budeme tančit na písničky od Hoštyho?
Věděla jsem, proč ho zvu k sobě, chtěla jsem s ním spát, jen jsem nečekala, že to doopravdy vyjde. Moje sebevědomí v tý době prostě bylo někde jinde. Ale můžu za to úplně stejně jako on.

Vlastně jsem se s nikým nerozloučila. Připadalo mně, že mám ještě tak měsíc do odjezdu, vůbec mně nedocházelo, že je konec června. Ani jsem neměla na koleji sbaleno, až doteď. Dneska ráno jsem se totiž dozvěděla, že naše ubytovatelka si trochu pomotala pojmy s dojmy a ubytovala na mým pokoji cizí lidi už dneska, když já mám smlouvu do třetího.
Říkala jsem si, kolik já mám času a co do tý doby ještě stihnu. Všem jsem přislíbila nějakou párty, pivo, podobně...
V neděli jsem byla s jednou kamarádkou, potřebovala jsem záchranu. Napsal mi Božský. Tak si říkám, jestli třeba nemá nějakou poznámku v kalendáři, 21. 6. 2014 - den, kdy jsem ošukal mojí malou milou. (Měla bych dodat něco jako berušku nebo zlatíčko, tak mně vždycky říkával, lol.)
Napsal mně totiž přesně 21. června. Nejdřív jsem jeho zprávu ignorovala, ale pak mně došlo, že to je zbytečný, protože mě bude otravovat, dokud neodpovím.
"Rychlovka?"
"Ne," napsala jsem jednoznačnou odpověď. Trvalo mně tak deset minut, než jsem se k tomu odhodlala, protože jsem si říkala, jak by bylo super ho zase vidět. Je tak vysokej. A hezky voní. A má velký ruce a nejlepší rty na světě. O jeho penisu psát nebudu, ne. Chybí mi, ale ještě si pamatuju naše poslední drama a do novýho fakt nejdu. Aspoň ne teď. Byla jsem tak moc zlomená. A teď jsem sice zlomená taky, ale nikdy se mně nikdo nedostal pod kůži tak moc, jako tenhle krypl. A nejhorší je, že zase začala působit moje milovaná vlastnost, hledat v lidech to dobrý.
"Třeba mně pořád tak ubližuje záměrně, má mě rád a chce, abych viděla, jakej to je hajzl a nechala ho bejt, protože mi nechce zničit život," řekla jsem v neděli kamarádce u skleničky vína.
"Nemyslíš, že bys aspoň zapomněla na jedničku?"
"Je pravda, že bych na něj možná přestala myslet, ale jsou i míň krutý způsoby, prostě odjedu a nějak se přes to přenesu. Nebudu myslet na to, že je možný, že ho potkám v hospodě nebo na koncertě. Nebude to možný, budu za mořem, pro krista."

Chtěla jsem se zabít. A ne kvůli Božskýmu, jenom to, co mně udělal, mě dostalo do takový depky, že jsem se chtěla zabít. Ovšem moje matka je záchranář, takže mě tenkrát ještě stihla dotáhnout k mýmu oblíbenýmu sexy doktorovi, kterej mně vlastně přivedl na myšlenku, že se zabít nechci.
Respektivě přemýšlím nad tím, jak je to jednoduchý. Jen tak hupsnout pod metro, zdržet tisícovky lidí, co spěchaj do práce. Ale už to neřešit. Neudělala bych to. Je to zbabělý a sobecký.
Nikdy jsem sebepoškozování nebrala moc vážně, měla jsem pocit, že když to lidi dělají, prahnou po pozornosti.
Moje spálená ruka mně připomíná, co jsem cítila. Nic. Bylo to asi takhle, necítila jsem vůbec nic, nemohla jsem brečet, nic mně nepřišlo zábavný, nic mě nebavilo, nechtělo se mi do ničeho, celý dny jsem ležela v pokoji, zírala do zdi a přemýšlela, proč bych na tomhle světě měla zůstávat, když nic nemá smysl. A tak jsem si každou dokouřenou cigaretu típla o ruku. Bolelo to jak zmrd, vždycky mně ukáplo pár slziček a na chvíli jsem měla pocit, že jsem zase člověk, ovšem většinu dnů, když jsem ležela a čuměla do zdi, jsem si připadala jako nic.

To je všechno, co si pamatuju. Jakej to byl pocit, to nevím. A to je možná ten problém, vždycky zapomenu, jakej to byl pocit. Strašnej, to vím. Ale neumím si vybavit, jak mně bylo. Neumím se do toho vžít. Tím pádem nevím, co bych riskovala.
Samozřejmě, že nedal pokoj, kdybych to v tu dobu neměla, pravděpodobně bych mu napsala, že jsem za dvacet minut u něj. Možná i dřív, jezdí mně tam přímej spoj a trvá to asi 8 minut.

I přes to jsem na sebe pyšná. Odolala jsem tomu. V pondělí mi napsal naposledy. A teď je v Dublinu. Vím, že už nemám šanci ho tady zastihnout a je to nesmírná úleva.
 
 

Reklama