Diary

I'm never gonna love again.

5. října 2014 v 17:51 | Hipís
Párty byla super. Opila jsem se tak, že mi střízlivé zážitky připadají tak vzdálené, na spoustu z nich jsem dokonce zapomněla, ale užila jsem si to. Ztratila jsem ponožky, ale myslím, že je to dobře, protože byly stejně celé mokré a špinavé, jak jsem rychlostí blesku vyběhla z kamarádova domu, když se mi udělalo blbě. A pak jsem tam snad půl hodiny seděla s Miki na dešti a snažila se vydýchat, abych někde nehodila šavli.
A tahle část večera byla špatná, protože jsem si uvědomila, že nelžu jen všem okolo o tom, jak jsem v pohodě a jak jsem se dávno přenesla přes Božskýho. Lžu o tom hlavně sama sobě, protože ne, nepřenesla. Jen bych vážně moc chtěla. Až ho znovu uvidím, chtěla bych mu říct něco fakt hustého. Odpálkovat ho. Ale jak to mám sakra udělat a nedostat u toho hysterák, když se mi z něj pořád třesou kolena.

Tohle je moje oblíbená fotka, co jsem vyfotila včera na Mezi Ploty v Bohnicích. Je fakt boží, nemyslíte? Možná, že budu fakt dobrá fotografka! (A ne, samochvála nesmrdí. Aspoň ne ta moje.)

Tenhle víkend byl mega. Včera jsem si vyrazila na Mezi Ploty, abych se zase po měsíci shledala se svýma oblíbenýma kámoškama (aka fanynkama Lejků) a právě s Lake Malawi. Dáša přinesla dort a nealko sekt, takže jsme oslavili Jeronýmův svátek a můžu říct, že tohle byl jeden z mých nejoblíbenějších dnů v životě.
Jedli jsme dort, pili jsme sekt, řešili smysl života (to kecám, ale řešili jsme spoustu věcí, třeba s Jeronýmem to, že by mohli s Admiral Ackbar hrát u nás na gymplfestu příští rok - prý jenom za pitíčko - a teď si představte Jeronýma, jak říká slovo pitíčko s tím jeho vtipným brněnským přízvukem). Jela jsem domů v sedm a chtělo se mi tak neskutečně plakat, když jsem se loučila s holkama.
Aspoň, že mám krásný fotky, no.

No řekněte, nezávidíte mi tyhle skvělý lidi? Protože já závidím mýmu včerejšímu já, že tam je s nimi. Teď se koukněte na Jeronýmův výraz na té fotce a představte si, jak říká pitíčko. (Jestli nevte, kdo je Jeroným, třetí zleva - važte si toho, že jsem to napsala, musela jsem se podívat na svoje ruce, abych určila správnou stranu.)

Psala bych víc. Dokonce bych vám i na blogy psala víc komentářů, jenže jsem tak neskutečně zaneprázdněná, že fakt nevím, kam dřív skočit. Právě sedím v kumbálu, abych se zašila před celou domácností a mohla napsat tenhe pitomý článek. Nejenom, že nám toho škola nakládá jak na čtyřicet let dopředu, taky mě momentálně obtěžují otázky typu: "Už sis rozmyslela, kam půjdeš na vysokou?" a kromě toho všeho do mě matka hustí, abych už sakra vyžehlila to blbé prádlo a uklidila si ten svůj nechutný pokoj.
Aspoň, že mi dovolila jet do Třince. A teď si to představte - já, holka ze severních Čech, v Třinci. A co víc? koncert v Třinci je 1. listopadu a hádejte, komu v ten den bude osmnáct? ^^

young blood in your veins

15. září 2014 v 11:41 | Hipís
Myslím, že jsem prokletá. Nemůžu vycestovat do zahraničí, prostě ne. Vždycky, když už konečně myslím, že všechno vyjde, stejně se něco posere na poslední chvíli.
Takže místo toho, abych jela do Itálie, dřepím doma a poslouchám svoje oblíbené Lejky, protože konečně mám jejich písničky v ucházející kvalitě na poslouchání, kde se dá dokonce rozeznat, co zpívají.


Řekla jsem mamce, že do školy tento týden prostě nepůjdu, mám omluvený tři týdny, takže aspoň ten jeden z nich zůstanu doma. No, doma. Bůhví, co ona nevymyslí, aby mi vynahradila, že jsem nikam nejela.
Zatím můžu říct, že mi dovolila úplně všechny koncerty, na které na podzim a na začátku prosince chci jet, dokonce mi nabídla, že mi na ně přispěje peníze. Potom jsem se zmínila, že Albert uvažoval o tom, že až pojedou do Anglie, udělají bus pro fanoušky (ha ha, ale to mělo být už s Charlie Straight a nakonec z toho sešlo) a ona řekla, že by to byla super náhrada za Itálii (škoda jen, že šance, že ten autobus fakt udělají je tak pětiprocentní). Zase tak ublíženě se necítím, aby ke mě musela být tak hodná. Pravdou je, že nejsem vůbec zklamaná. Tak nějak jsem očekávala, že to nevyjde. Ještě v pátek večer (měla jsem odjet v sobotu v 18:00) jsem čekala, co se teda stane. O pár hodin později zavolala sis, že jí ten tlustej chlápek, co se jmenuje jako klobása, vyhodil z bytu a že teď bydlí u svýho přítele Mirca a nemá mě kam nastěhovat, jelikož Mirco bydlí ještě se svou matkou v bytě dva plus jedna.
Abyste si nemysleli, že moje sestra je flákač, co neplatí nájem (to je taky, ale momentálně to nehrálo žádnou roli), klobásák ji vyhodil, protože se do ní zamiloval a štvalo ho, že si domů vodí Mirca. (Podle mě když se do někoho zamilujete, chcete, aby byl šťastný a nedáte mu to najevo tak, že ho vyhodíte z bytu, ale tak možná, že italové to mají jinak.)


Čas tu netrávím proto, že jsem naštvaná, občas smutná, občas vydeptaná (a to z věcí, které za to vůbec nestojí, ale chápejte, podzim...) a nechce se mi.
Většinu času ležím v posteli, poslouchám Bombay Bicycle Club nebo Bena Howarda a civím do stropu. Anebo si čtu.
Ale i přes to, že jsem na podzim taková vláčná, ho miluji. Protože podzim je prostě dokonalý. A za měsíc a půl slavím osmnáctky, budu velká holka. Úžasný

It does never come to an end as long as you can help yourself.

25. srpna 2014 v 18:24 | Hipís
Spoustu věcí se událo.
Mlčenlivý kuchtík z tábora mě pravděpodobně nenávidí, protože mu chci pomoct s loupáním cibule (a kromě toho si z něj neustále utahuji, že nemluví), přijel za mnou Štěpán, opili jsme se, předstírali jsme, že jsme hipsteři, jeli jsme za Janem Zelenkou a pak jsme se pohádali, protože Štěpán je bohatý a neumí šetřit, odešel mi bratránek, pak odjel Štěpán, pak jsem se vrátila na tábor, abych se ujistila o tom, že mě kuchtík stále nenávidí a užila si poslední večer, udělali jsme dětem kanadskou noc, ale ráno jsem se se srostlým zeleným obočím probudila i já, což bylo pěkně na pytel, protože jsem do dvou hodin měla být na pohřbu a pak se vydat na cestu do Krušovic na pivovarské slavnosti, ale chytla jsem nějaký bacil nebo jsem prostě jen neměla žrát tolik bramboráků, ale vyblila jsem i svůj žaludek, takže jsem do Krušovic nejela a vlastně díky Bohu, protože jsem po pohřbu musela vypadat jako nafouknutý rajče, navíc já nebrečím jako ty kůl holky ve filmech, já hekám nahlas a popotahuju a smrkám jak když troubí slon, takže když jsem se vysmrkala, otočila se na mě půlka účastníků obřadu, pak jsem probulela celý den a včera jsem do půlnoci hrála Dobble a Umí Prase Létat a i když jsem měla možnost se opít za pomocí Kagoru, neudělala jsem to, protože jsem silná a nebudu svůj smutek zahánět alkoholem. (Ha ha ha.)

(Poslechněte si tuhle písničku, vážně stojí za to.)

Můj bratránek odešel proto, že když jsem napsala tweet o tom, co se mu vlastně stalo, měla jsem pocit, že mě někdo bodá zevnitř srdce.
Jo a jedu do Itálie, 13. září, takže zameškám kousek školy (jupí!).
Omlouvám se, že jsem neaktivní, ale je toho na mě moc, mamka si myslí, že ta moje sobotní nevolnost byla z toho, jak se na mě všechno sesypalo. Možná má pravdu a možná jsem doopravdy chytla jen nějaký bacil.
Ádios amígos, uvidíme se možná někdy v dohlednu.
Jo a mám rozepsanou povídku, hahaaaaa.

PS: K Shake it off od Taylor se podrobně vyjadřovat nebudu. Nelbí se mi dost na to, abych jí věnovala článek. Je trapná, je komerční, je chytlavá, je to uměle vytvořená hitovka a já takový písničky nemám ráda. O to víc mě štve, že vždycky, když jí slyším, zpívám si ji a chce se mi tančit.

Nechcesemipsátnormálnínadpistaksemradšizasenapíšunějakéhovno.

9. srpna 2014 v 8:20 | Hipís
Ho ho ho, asi se ze mě stává kluk, i když moje mamka si myslí, že jdu do opožděný puberty.
Nejen, že s holkama neudržuji téměř žádný kontakt, taky jsem se nechala přemluvit ke stažení nějaký blbý hry, kde zabíjíte zombíky a musíte přežít. A docela mi to jde, tak mě to baví, mám sekáček a je fakt sranda, když rozseknete toho zombíka a ta krev tam vystříkne všude.
Včera jsem se nechala ukecat na jednu malou party, kde jsem skoro nikoho neznala a co jsme s kamarády řešili? To, jak jsem se sekáčkem hustá.
Ke všemu jsem strašně sprostá, neuvěřitelně moc ošklivě. :D

No nic, dneska ve dvě odjíždím na tábor, jedu jen jako výpomoc, takže se vracím ve čtvrtek, protože v pátek mi přijede Štěpán. Balím, uklízím a vubec se mi do toho nechce. Přišla jsem domů asi před půl hodinkou, no. :D

seems like im becoming part of your past

6. srpna 2014 v 21:00 | Hipís
Ještě nikdy mě nikdo nezranil tak moc jako Božský.
Myslím, že není nic horšího, než psychická bolest. Jasně, zlomená ruka bolí, ale zahojí se.
Já netvrdím, že mám zlomený srdce, nevím, jak by to vypadalo, možná, že i mám. Ale nejhorší na všem je, když ví, co vám udělal, když ví, jak vám ublížil a stejně se zeptá: "Provedl jsem něco?"
Hm, asi ne, nic, kromě toho, že si zneužil holku, o který si věděl, že pro tebe udělá cokoliv na světě, protože tě má tak neskutečně ráda, že by pro tebe vykradla Bílej dům, kdyby ti to udělalo raodst, kromě toho, že se chováš jako totálně bezcitný kokot, nemáš v sobě ani trochu úcty a ještě k tomu všem vyprávíš fakt povedený příběhy. Koukám na to, fakt jsi nic neprovedl.

Normálka. Tak nějak mě bolí na hrudi, když tohle všechno píšu a vím, že jsem na jednu stranu blbá, když tohle zveřejním na internetu, ale já bych si na jednu stranu potřebovala s někým tak moc promluvit, s někým, kdo by tohle fakt pochopil. Kdo by mě nechal, abych se vykecala a neříkal mi ty ošoupaný věty typu: "Bude to dobrý, jednou zapomeneš."

Co když já zapomenout nechci? To nikoho nenapadá? Co když jsem jednou z těch holek, která za vším vidí něco víc? Mám pocit, že nikdo nemůže být takový bezcitný hajzl, neříkejte mi, že se člověk zlý už narodí. Protože tohle vám neuvěřím, žádný malý mimino není zlý, to, co z každýho vyroste, vytvoří společnost a já chci sakra vědět, co se stalo Božskýmu, že si užívá tenhle bohémskej život plnej srandy, zatímco já bulím a jeho to vůbec nezajímá.

Jsem zoufalá, protože to takhle nikdy nebolelo.
A protože to nikdo nechápe.
Protože nikdo nechápe, že já nemám absolutní náladu na žehlení prádla, povídání si o historii našeho města, řešení toho, jak jsou vztahy na houby a jak si každý chce užívat nebo na čtení knížek o Bořku staviteli.
Já si chci lehnout do postele se svým milovaným Oskarem, koukat na That 70's Show a pak si pustit Taylor Swift a civět do zdi. Díky.

i drive fast, i am alone at midnight

31. července 2014 v 22:28 | Hipís
V rámci mých možností se snažím si užít prázdniny, co nejvíc to jde, ale řeknu vám, nic moc. Je pravda, že každý prázdniny si stěžuju, že se nudím, ale do školy se mi nechce, nudím se ráda. I když vstávat musím tak jako tak brzy, takže je to vlastně jedno.
V úterý a včera jsem byla na pouti a jsem z toho celá taková unavená, ale strašně to miluji! Taky jsem si koupila bonbony a snědla je na ruským kole, což je nejlepší věc z celý pouti, protože je to fakt super, ani nevím proč.
Vlastně jsem byla jen na ruským kole a jinak jsem zastávala funkci jako věšák na kabelky, protože jsem moc velký posera. Však já nechodím ani na break dance.
Ale jde o tu atmosféru, ne o to, abych se co nejvíckrát pozvracela. Všude voní super jídlo (když nepočítám fischsemmel, to je hrozný smrad), hudba jede na každým kolotoči jiná, lidi se smějou, ve stáncích samý banány v čokoládě a jablka v čokoládě a ledový tříště a jahody a cukrová vata a sladký popcorn... Všichni vypadají strašně cantáre a je pravda, že i na mě to působí tak, že jsem v nějakém happy tranzu a můj mozek vypne všechny neduhy.
I když na kolotoče nechodím spíš proto, že nemám lidi, co by měli stejný žaludek jako já.
Ale stejně je to úplně magický! Na konci večera ohňostroj, všechno svítí, prostě je to hustý.

Postla bych vám nějakou fotku, ale nechtěj se mi dávat do počítače a upravovat. Něco se mi rozbilo s instagramem, tak mám nový, tak se můžete pustit moje videjko z pouti TADY. :D

Jy’s a mal naaier maar ek hou van jou baie.

21. července 2014 v 9:50 | Hipís
Co děláte celý prázdniny? Já mám ve svý podstatě docela na pilno, i když většinu všedních dní sedím za počítačem a koukám na seriály, aspoň to dělám v práci a dostávám za to peníze. :D
Ale aspoň, že byl teď hezký víkend. Konečně jsem zašla s taťkou na večeři k mým sedmnáctinám (hehe mám je 1. listopadu), pak jsem si s kámoškou docela užila noc návštěvou místního pajzlu a v sobotu jsem se po namáhavé noci celý den válela na koupališti v Německu. A včera odpoledne vlastně taky, jen to bylo jiné koupaliště, ale aspoň jsem se trochu opálila (připálila).

(ne, není to oskenovaná fotka z mládí mojí babičky :D)

V posledních dnech místo svých oblíbených kapel poslouchám především Die Antwoord a dost mě to děsí. Ty písničky jsou tak příšerný, až jsou super.
Tedy, Yolandi byla jedním z mých vzorů už od Baby's on fire, ale nikdy by mě nenapadlo, že si stáhnu celý jejich album a dokonce budu texty některých písniček umět nazpaměť. Zvlášť, když v nich zpívají tou jejich hatlapatštinou.


Ale cítím se fajn, mám ze sebe dobrý pocit.
Božský napsal, sice v jeho vlastním zájmu, ale napsal.
A z našeho rozhovoru mám dobrý pocit, tedy kromě toho, že když mi napsal, abych mu pověděla, co jsem (jakože co jsem zač), poslala jsem mu samolepku mimoňe hrajícího golf, to se mi trochu nepovedlo.
Ale jsem tu a pořád žiju.
A mám super kamarády, kteří se mě zastanou!
A momentálně se bavím tím, jak se Božský a jeden z mých kamarádů hádají u mojí profilovky. Jsem mrcha?

Užívejte prázdnin, dokud ještě jsou, protože mě utíkají fakt strašně rychle, nevím, kam dřív skočit, ale vím, že si chci nechat chemicky narovnat vlasy. :D
Ádios amígos, Hipís

invite me around, beg me to stay

7. července 2014 v 23:38 | Hipís
TOM ODELL JE PROSTĚ INDIEROCKOVÝ SEXBŮH A JÁ HO NEUVĚŘITELNĚ MILUJI!
(Jednu fotku mam na twitteru a na instagramu druhou, tak jestli chcete, koukněte. :D)

every time you have to go, shone my eyes and you know i’ll be lying right by your side

2. července 2014 v 11:14 | Hipís
Jsem zpátky a tak nějak se snažím vyrovnat s tím, že jsem doma sama a nikdo mi neříká, at si sbalím a vypadnu, že můžu jet hned ted vlakem domů, nebo že jsem tlustá a husná.
Splnila jsem si další z "things to do" a to tu, že jsem odjela za Stevem, takže ne, tohle nejsou nadávky (aspon doufám, ono to kolikrát zní, že to myslí vážně).
Určitě jsem strašně přibrala, protože oni doma jedí strašné porce a já prostě nejím tolik moc. A docela ráda bych se vrátila, protože tady je to fakt hrozné. Nudím se a ještě musím uklízet a vyklízet myčku a vybalovat a to hned zítra jedu na Rock For People, kam se mi popravdě vůbec nechce, ale táhne mě tam aspon ta myšlenka, že uvidím Toma Odella a svoje milované Lake Malawi. Chtěla jsem jít i na No Distance Paradise, ale ti se kryjí s Tomem, což mě fakt mrzí. :/
No nic, to jen abyste věděli, že furt žiju. Pozítří napíšu o RFP a pak jedu na rodinný srazík, super, fakt moc se těším...

holidays forever, you can come with me, we could be together if you set me free

27. června 2014 v 19:28 | Hipís
Hooooolidays foreeeever!
Já teda dostávala vysvědčení už včera, ale tak stejně. Chcete vědět, jak moc chytrá jsem? Jsem šíleně chytrá! Mám vyznamenání, takže prostě jo, jsem chytrá. Nejlepší je, že jsem vytáhla čtyřku na jedničku a každý mi říká, jak jsem dobrá, ale tu čtyřku jsem dostala za blbost a ne za to, že bych něco neuměla.
K mému poslednímu článku, cítím se fajn.
Byl to jen takový záchvat.
Tedy dobře, necítím se úplně fajn, cítím že mi tenhel stav dlouho nevydří a za chvíli bouchnu stejně tak jako jsem bouchla v pondělí. A to bude lítat nábytek.
Ne, dělám si srandu, snažím se myslet na to dobré.
Snažím se myslet na to, že i když Božský nenapsal a totálně mě shodil, pořád jsem dostala, co jsem chtěla a tu vzpomínku mi nikdo nevezme.
Co mě asi štve nejvíc? Chci ho nenávidět, ale nejde to.

Jinak zítra jedu do Bílovce a nebudu tu asi do úterý nebo tak nějak, takže mě neuvidíte pár dní, ale co na tom.
Strašně moc se těším, akorát nevím, co si zabalit.
S tou klávesnicí bych fakt měla něco udělat, vážně mi leze na nervy, že mi nejdou psát háčky.

 
 

Reklama