Diary

narozeninovej tejden

2. listopadu 2017 v 21:06 | Hipís
Začal narozeninový týden.
Každoročně si v pondělí vyžehlím vlasy a pak se celý týden raduju z toho, že je narozeninový.
Přijela jsem na kolej, zhulila se jak hovado, přežrala se sladkých bonbonů a šla spát. Samozřejmě jsem celý den jen ležela v posteli.
Seznámila jsem se s jedním fakticky rozkošným prvákem. Možná jsem o něm už psala, možná ne, každopádně historie našeho seznámení je teď nepodstatná.
Nikdy se mně nelíbil nikdo, kdo by byl hodnej. A nikdy se mně nelíbil nikdo hodnej, komu bych se líbila taky a to čistě z nevinnejch důvodů a ne kvůli tomu, že mam dobrý prsa. Jsem z toho všeho nesvá. Nevěřím tomu, že by to tak doopravdy mělo být. Každopádně se mi líbí. A já jemu možná taky.
V úterý večer jsem přišla na kuřárnu a holky pro mě udělaly rozkošnou výzdobu. Nejvíc nepříjemnej kolejní kuřák si dokonce vzal kytaru. Zpívali jsme, pili jsme, bavili se, já si toho dost nepamatuju, protože jsem byla hodně nalitá. Ale přišel. Přišel prvák a sedl si naproti mně. Zíral jako vždycky a usmíval se. Dokonce si přinesl alkohol. A jakmile se místo vedle mě uvolnilo, přisedl si.
Povídali jsme si, smáli se, pošťuchovali se, dělal mi pavouky na koleni, protože mi to vadí, pral se se mnou o skleničku. Všechno bylo skvělý až do tý doby, než do něj lidi z koleje začali rýt. Což přesně udělali minulý týden. A co do něj, do mě taky.
"Vy spolu budete souložit?"
"On říkal, že chce pusu."
A tak dále. Jako kdyby nám bylo dvanáct. Sedíme vedle sebe na židli, červenáme se a snažíme se vyhnout jakýmukoli očnímu kontaktu.
Kluci mi řekli, že říkal, že se mu líbím. Ale proč by to říkal jim a ne mně? Dost často to vypadá, že mi nelžou, ale třeba dneska ne...
Je čtvrtek. Čtvrtý den z mého narozeninového týdne. Sedla jsem si do kuřárny, nabídla mu brko a on pak odešel. Hráli jsme hru a on na nás jen koukal. Dobře, chápu. A já jsem mu nevěnovala jedinej pohled, protože se stydím. Navíc přišel s tou jeho spolubydlící, co studuje teologii a bavili se o náboženství. Super. Já jsem chodila na církevní školu, no tak.
Jeho spolubydlící se na mě tak zle dívá. Třeba na něj má zálusk, co já vím. Ale má výhodu, že s ním bydlí. No, je to možná i nevýhoda. Nemluví o ní nijak moc zalíbeně, pravda.
Říkala jsem si, že třeba ještě přijde na cígo, ale psala mi kamarádka, ať dojdu na dvorek, že tam sedí i on. Seděl. S jeho teologickou spolubydlící. A já teď přemýšlím o tom, že kdybych se mu doopravdy líbila, proč by nešel na kuřárnu, když ví, že tam jsem já.

Nebo to prostě seru tim, že hraju. Ale já hrát nechci, jenom je to už můj zvyk. Nikdy jsem s klukem nejednala na rovinu. Nikdy. Nikdy se to neobešlo bez toho pohrávání si s psychikou toho druhýho. Já vím, že hrát se nemá a že možná proto jsem vždycky tak děsně smutná. Ale to dělají oni, já jen odpovídám na otázku otázkou...

your love feels so fake and my demands aren't high to make

26. října 2017 v 1:25 | Hipís
Začala jsem psát článěk o mým skvělým týdnu se sestrou, ale omylem jsem si zavřela panel, no jo.

Předtím jsem si to asi neuvědomovala, ale když se se mnou ségra rozloučila na letišti, chyběla mi dřív, než zmizela v duty free. Brečela jsem jak malý děcko a nešlo to zastavit. Bolí mě u srdce, když pomyslím na to, že nejsem s ní.
Má na mě dobrej vliv. A celej náš tejden byl skvělej. Večery jsme trávily naším anglickým způsobem. S brkem, čajem u American Horror Story.

Oficiálně mi začala škola, všechno je zase na hovno. Menstruace mi mešká, udělal se mi atopickej exém a moje pleť je jak struhadlo. Cejtim se v klidu, ale asi úplně v klidu nejsem. Přišel koncerty jedný z mých oblíbených studentských kapel. Byla jsem na kolejní kuřárně a seznamovala se s prvákama. Dávali jsme brko a zkoušeli, kdo se chce socializovat a kdo ne.
Přišel vysokej kluk v tmavý mikině s roztomilým obličejem. Nabídl si, i když prvně řekl, že chce jít darovat plazmu. Líbil se mi. A pořád na mě koukal. Možná proto, že já koukala na něj. Takže jsme spolu na sebe navzájem koukali a já pak vyrazila na koncert. Sešli jsme se tam všichni. Všichni moji nejmilovanější kamarádi. Nechtěla jsem moc pít, řekla jsem, že si dám sklenku nebo dvě, ale jakmile jsem vešla do koncertní haly, přímo naproti mně seděl jednorožec s lejdy kopretinou. Zvedlo mi to krevní tlak.
Vyběhla jsem k baru a kopla do sebe čtyři deci vína. Koupila si třetí skleničku a posadila se naproti pódiu. Viděl mě, takže samozřejmě hned musel přijít. Což měnaštvalo ještě víc. Tuhle jeho divnou mentalitu nepochopím. Objal mě a něco mi začal vykládat.
"Proč máš make up?" zarazila jsem se při pohledu na jeho křivý a ošklivý oční linky a špatně nanesenou červenou rtěnku.
"Kája říkala, že by byla sranda mě nalíčit, tak jsem se nechal."
Vyprskla jsem smíchy. "Gratuluju."
"No, tak se ještě uvidíme, já teď půjdu za ní.
Kývla jsem.
Jakmile odešel, obrítil se mi žaludek a bylo mi na blití. Ale zároveň mě pobavil ten make up. Vzpomněla jsem si, jak mi řekl, abych se přestala líčit, že míň, je někdy víc a že když jsem nenalíčená, tak jsem mnohem hezčí, že takhle vypadám jako holka z instagramu. Zalichotilo mi to. Ne kvůli tomu, že by se mu víc líbil můj zarudlej obličej s nepravidelným obočím. Zalichotil mi proto, že si myslel, že je moje umění se nalíčit stejně dobrý jako holek z instagramu.
V ten večer jsem měla dokonalej make up. Můj teplej kamarád, kterej mi v ten den ve škole řekl, že vypadám jako skřet a ať se okamžitě začnu líčit, ke mně přiběhl se slovy, jak mně to šíleně sluší a že můj make up je perfektní. Ten kluk je make up artist, tak mě to potěšilo.
Večer se vyvýjel jak scéna ze středoškolskýho americkýho filmu pro holky. Hejtovaly jsme jednorožce s kopretinou, když se ti dva společně sjížděli, utahovali jsme si z toho, jaký budou mít ošklivý děti a neustále předváděly zvracení, když došlo na konverzaci o drogách.
"Já a moje přítelkyně jsme se sjeli," řekl jednorožec mýmu teplýmu kamarádovi.
"Gratuluju," usmála jsem se na něj a napila se vína. Vztekle.
Nenáviděla jsem je oba. K němu jsem začala cítit jen samý hnusný věci a bylo mi z něj na blití.
Hnusák. V hlavě mi běhalo mnoho výrazů, ale hnusák byl nepřesnější.
Byla jsem naštvaná na něj. Že byl tak debilní a za celou dobu mu nedošlo, že je jedinej, na kom mi záleží. Snesla bych mu modrý z nebe a chtěla bych mu pomoct ze všech těch sraček. Dostala bych ho mezi nový lidi. Mezi lidi, který se nepomlouvaj na každým rohu. Mezi lidi, který by ho přijali a měli rádi. Nemá kamarády, nemá nic. A já jsem mu vždycky chtěla hlavně pomoct. Byla jsem naštvaná na ní, že je tak blbá a vrátila se k němu. Nejradši bych jí řekla, že měl pravdu, když si myslela, že jí spím s klukem a zda jí už o tom řekl nebo ne, když spolu teď začínají odznovu. A byla jsem naštvaná na sebe. Jak jsem mohla být tak slepá a pitomá?

Láska je fakt divná. Nasadí vám růžový brejle. Vytvořila jsem si o něm perfektní představu. Vytvořila jsem si perfektní představu o našem vztahu. O tom, jak by mohl bejt skvělej. Přičemž nemohlo. Ozkoušela jsem si to. Nepustil mě ke slovu a vůbec ke mně neměl úctu. Ti dva si navzájem ubližují. Skončí špatně. Myslela jsem si, že jsem měla být ta, co s ním všechno prokalí a profetuje. Že profrkáme naše nájmy a budeme bydlet ve squatu nebo přespávat u známých. Zato budeme na každým koncertě, každej večer na každý párty.
Ne. Už to není to, co chci.
Asi stárnu, ale...

Chtěla bych jistotu. Chtěla bych svýho anglickýho drogovýho dealera. Nebo mýho novýho kamaráda. Dejme tomu Marka.
Chtěla bych vedle sebe člověka, kterej myslí na budoucnost. Chtěla bych někoho, na koho když se podívám, tak si řeknu: "Jo, přesně s tebou chci mít jednou dítě." Uvědomila jsem si, že chci, aby moje dítě mělo skvělej život.
Chci dítě, co bude mít vzdělání, chci kluka, co bude mít vzdělání, chci klidnej život na předměstí, se psem a společnýma snídaněma.
Ale v tenhle moment chci někoho, kdo má cíle. Kdo se snaží. A kdo ke mně bude mít respekt, úctu. Někoho, kdo nebude sebestřednej a bude mě mít rád stejně jako já jeho. Chci čistou a nevinnou lásku. Chci to hezký.

A jak by řekla Billie Eilish: "If we were meant to be be would have been right now."
Takže I'll sit and watch your car burn with the fire that you started in me.

smrtislav a záškoláctví

23. října 2017 v 0:31 | Hipís
Začala nám letní škola, byli jsme spolu hned od rána. Vypadal hrozně. Mastný vlasy a tričko, co si nevyměnil už asi čtyři dny. V ten moment jsem na něj jen zamávala a doufala, že nebude chtít pusu na tvář.
Seděli jsme spolu na první nudný přednášce a on se zdravil s holkama, co byly z jeho gymplu, ale o tři roky mladší.
"Nevykašlem se na to?" vrhnul na mě ten jeho přesvědčivej pohled.
Kejvla jsem, protože jsem si říkala, že to je přeci to, co chci. Chtěla jsem bejt s ním.
Jeli jsme k němu na zkušebnu a já si říkala, co v tom asi vězí. Pak mi v metru začal vykládat o tom, jak byl s lejdy kopretinou na rande v kině.
"A co?" zeptala jsem se. Těžko říct, co jsem tím myslela. A co tvůj ztroskotanej-možná-skoroznovuspravenej vztah? A co ten film, byl dobrej? A co s tim mam já jako dělat?
Nejpravděpodobněji to bylo to poslední.
"Asi dobrý. A ten film stál za nic."
Tak takhle to pochopil on. Proč bych se kurva ptala na jeho ex-možná-h o l k u?
Seděla jsem na gauči ve zkušebně, poslouchala historky o tom, co gauč zažil a sledovala jednorožce, jak zpívá a hraje na kytaru. Venku svítilo slunko a prosvítalo skrz keře, který už byly tak vysoko, že zarostly okno. Kouzelný. V noci se mi zdálo o místě, kde roste mák. Zpíval i jeho skladby. A já tála. Pomalu jsem začínala propadat tomu jeho kouzlu, když se otevřely dveře a dovnitř vlezl další člen kapely. Sebrala jsem se a vystřelila pryč rychlostí blesku. A abych nezapomněla, jednorožec mě v podstatě vyhodil. Řekl mi, že jsem si stejně chtěla jít vyřídit isic.

Jela jsem zpátky domů. Přiletěla mně sestra a já chtěla trávit čas s ní. Ve středu jsem pak měla seznamovací párty, takže jsem jela do Prahy. Zhulila jsem se a zamířila do baru, kde jsem strávila půl hodiny, protože mě kamarád z jedný kapely napsal na guest v klubu, kde vystupoval a mně bylo trapný nedorazit. A pak jsem se šla opíjet s ostatníma. Ve dvě ráno se mně udělalo mdlo a chtěla jsem jít domů, ale zavolala mi kamarádka ze seznamováku, ať dorazím do jakýhosi nonstopu.
Před ním sedělo pár lidí. Jakýsi dvě holky, můj teplej kamarád Stevie, kamarádka, co miluje psy a kluk, kterýho jsem neznala.
Dozvěděla jsem, že ta jedna spala s jednorožcem ještě předtím, než jsem ho poznala. Rozjely jsme debatu o sexu s ním, přičemž ona řekla, že byl docela dobrej, akorát měl malej penis, tak nevim, jestli jsme spaly s tou stejnou osobou. Ten sex byl vždycky špatnej. Ale zase se ve mně probudily moje žárlivý sklony a v jednu chvíli jsem vypěnila se slovy: "Jestli se ho dotkneš, vyrvu ti vlasy a uškrtím tě s něma." Dělala, že to neslyší.
Psí kamarádce se líbil ten random kluk, kterej mi pořád hladil ruce a dával sluchátka na uši. Můj teplej kamarád mě zavrhnul kvůli klukovi, co vypadal jak strašpytlík a jednorožec mně volal, kde jsem. Že dorazí. Jakmile jsem položila telefon, začala jsem zvracet. Slyšela jsem ho přicházet a zase jsem zvracela. Pak když jsem se po chvíli zmátořila, zamířila jsem k nonstopu. Zrovna vyběhl ze dveří.
"Kde jsi? Celou dobu jsem tě hledal. Zkoušel jsem i záchody, ale tam jsi taky nebyla."
Hladil mě po tváři, líbal na čelo a usmíval se.
"Co jsi měl?"
"Houby. Chceš?"
Můj žaludek se znovu obrátil. Vystřelila jsem směrem k toaletě. Někdo mě vyrušil. Otevřela jsem dveře a za nima chtěla blejt moje psí kamarádka. Sakra.
Koupila jsem si vodu a posadila se zpátky ke svojí lásce. Šel si koupit pivo a ta coura z venku se na něj nalepila. Začala ho osahávat a já nutně potřebovala kýbl. A pak jednorožec udělal něco, co bych od něj nikdy nečekala.
"Nech toho, no tak, neblbni," odstrčil ji. Posadil se vedle mě a objal mě kolem ramen.
Cítila jsem se výjimečně. No... Ne na dlouho...

když se vám splní sen, o kterým jste si celou dobu neuvědomovali, že je vlastně noční můra

19. října 2017 v 12:17 | Hipís
Můj návrat byl horší, než jsem si myslela. Všechny dramata, před kterýma jsem zdrhla, se na mě navalily hned a najednou.
Objekt číslo jedna, jednorožec.
Jeho přivítání bylo něco, o čem jsem celou dobu v Anglii snila a přeci jen to bylo na hovno. Líbal mě a veřejně. Rozešla se s ním lejdy kopretina. Řekla jsem si, že ani náhodou nebudu náplast, ale nemohla jsem ho nechat v depkách. A tak jsem se o něj starala. Přijel za mnou domů. Šli jsme na pivo a bylo to divný. Jakobychom se seznámili večer předtím a šli jsme na první rande. Na jednu stranu to bylo krásný. Na druhou jsem nějak nestíhala pobírat, co se děje. A do toho všeho mě začal nahánět jak objekt číslo dva, tak objekt číslo tři.
Další den jsme spolu vyzvedli mého bratra ze školky, pokecali si s maminkou a pak jeli autobusem zpátky. Vyprávěl mi o skvělý brigádě, kterou má zařízenou, četl mi Harryho Pottera a líbal mě každou volnou minutu. Ale něco tomu chybělo. Když jsme si to rozdali u mě na koleji, uvědomila jsem si, že se nám vytratilo to kouzlo, který mě celou dobu drželo v tom, že jdu správnou cestou, i když to bolí a všechno je napíču. Bylo pryč. Žádná nová dimenze. Žádná vášeň. Jenom přiblblý hekání.
Večer jsme spolu šli do naší oblíbený hospody a on hned po příchodu zjistil, že ty peníze z tý skvělý brigády nedostane, že je švorc a ještě zadluženej. Naštval se.
Snažila jsem se si to nebrat. Bavila jsem se s kamarády a ignorovala ten fakt, že je na plech a chová se jak kokot. Zmizela jsem na deset minut a už po těch deseti minutách držel za ruku jinou holku. V hlavě mi jen proběhlo, zda doopravdy myslel vážně, že mě má rád.
Sedla jsem si a on ji pustil. Chtěl si zapálit a tak nějak se mu nezdálo, že by už ze svojí krabičky vykouřil tolik cigaret, takže se začal vztekat a křičet. Kopl do nábytku a odešel. A já husa šla za ním.
"Chtěl bych vidět vás ostatní, kdyby se s váma v jednom tejdnu rozešla holka, zjistili jste, že babička má rakovinu a nedostali peníze, který vám byly slíbený."
"Podívej, snažím se to pochopit, ale my ostatní nemůžeme za tvoje problémy, každej máme něco."
Probodl mě pohledem a zasyčel.
"Poslouchej mě," začala jsem větu, ale přerušil mě slovy:
"Já už nechci nikoho poslouchat, běžte všichni do píči."
"Do píči? No to spoko, jdu do píči," zavrčela jsem a odešla.
Zbytek večera jsem prozvracela, přičemž jsem nepozřela ani kapku alkoholu. A hlavou mi začalo vrtat, zda to má vůbec nějakej smysl nebo cenu. Pokaždý, když začal šňupat koks na stole, zvedl se mi žaludek a ten člověk, kterýho jsem vždycky tak zbožňovala, že jsem byla ochotná si frknout s ním, se mně pomaličku začínal hnusit. Každá lajna, kterou si dal, to všechno zhoršovala. A mně v hlavě visela jediná myšlenka: "Můj polskej drogovej dealer by se mnou takhle nikdy nejednal..."

witam cie w polsce

18. října 2017 v 11:46 | Hipís
Dealer mě vezl na letiště. Celou cestu mu v autě hrál smutnej polskej rap a mně se chtělo plakat.
Moje sestra mě na letišti objala na pár sekund a hned zmizela za rohem. Chtěla jsem mu podat ruku, ale chytl mě a objal.
"Siema mordeczko," pohladil mě po vlasech a spustil proslov o tom, ať dobře doletím, že je rád, že mě poznal a ať se ještě někdy vrátím. Brečela jsem mu do mikiny a nechtěla ho pustit.
"Siema," zamumlala jsem, pustila ho a pomalu se vláčela směrem ke skleněným dveřím, abych se mohla nechat odbavit. Otočila jsem se na sestru, která nás pozorovala, usmívala se a slzely jí oči. Loučení je hnus. A jak jsem se vláčela pryč, otočila jsem se znovu. Dealer se na mě upřeně díval a moje sestra se vzdalovala v podchodu. Pořád jsem se otáčela a on mě pořád hypnotizoval, jako by říkal: "Vyser se na to, zůstaň." Chtěla jsem zahodit věci, rozeběhnout se k němu a dát mu pusu, až tak kýčovitej moment to byl. A pak mi jen hlavou blesklo, jak se naštval, když si myslel, že jsem spala s Declanem. Taky ty jeho přiblblý pokusy o small talk. "Balíš si cigarety i v Čechách? Víš, kde je Ostrava?" Vzpomněla jsem si, jak jsem ho poprvý viděla na fotce a vybrala si ho jako objekt svýho zájmu. A jak jsem si při větě: "You're rarer than a can of dandelion and burdock," z písničky Suck it and see od Arctic Monkeys vždycky vzpomněla na něj. Cestou na letiště jsem pozorovala jeho symetrickej obličej ve zpětným zrcátku. Modrý oči a širokej úsměv. Dokonce se mi líbila i ta jeho teplákovka.
Stála jsem ve skleněných dveřích a naposledy se otáčela.
Pohled jako štěňátko. Zabolelo mě to a v ten moment jsem si uvědomila, že toho člověka naprosto zbožňuju a že bych s ním chtěla mít děti, dům a psa.
Tak moc jsem se na ten odlet chtěla vykašlat, ale na druhou stranu - mohl udělat víc. Neměl právo se naštvat, ani kdybych s Declanem opravdu měla pohlavní styk. Neměl právo na mě házet tyhle pohledy.
"Mordeczko, gdzie jestes?" ozvalo se z podchodu.
Trhl sebou. A otřel si slzu. Znovu mě to zabolelo, zamávala jsem a zmizela. Byla jsem zase sama. Na cestě domů.
Celej let jsem řvala. Brečela jsem víc, než když jsem opouštěla Prahu.
A když jsem se konečně uklidnila, začala mně hrát písnička od Ewy Farny. Dřív jsem jí používala na flashbacky do dob, kdy mně bylo dvanáct. Not anymore...

Przyjdzie taki czas, gdy zawolasz mnie, i znow bede juz tylko tam gdzie ty.

divoká noc

17. října 2017 v 14:53 | Hipís
Stěhovali jsme se. Přijel můj oblíbenej drogovej dealer, já zvracela. Měla jsem kocovinu jako prase. Zjistila jsem, že ve finále vlastně zmlátila moje sestra D., ale stejně si usmyslili, že spolu nemůžou být. Loučili se strašně tragicky. Drogovej dealer už samozřejmě věděl o večerní záležitosti s Declanem a za celej den se na mě ani jednou nepodíval.
Přestěhovali jsme se k dvoum Polákům a oba dva byli kokoti.
Jeden večer jsem dealerovi psala, jestli by mi mohl sehnat hulení. Byl u mě do deseti minut. Jeli jsme spolu. A pak jsme si začali psát. Nikdy jsem si s kluky vyloženě nepsala, spíš jsme se jen domlouvali, co a jak.
Předposlední večer před mým odletem jsme nakonec stejně šli za kohánětem. Přehulila jsem se. Vykopl dva poláky z toho prokletýho domu, kde jsem málem souložila. Seděla jsem na gauči a dávala si osobáčka. Naprosto jsem se vypnula, když mně dealer začal psát. Byl i před domem, ale D. mi nechtěl dát klíče.
"Idziecie na piwo, jointa?" přečetla jsem si zprávu v osm hodin ráno, když jsem pila kávu z costa kelímku, který si D. nakradl a používal je místo hrnků. Jeho bydlení byl docela underground. "Dzisaj," odpověděla jsem a doufala, že půjde.
Nešel. Ale i tak jsme si to užily. Tančili jsme, zpívali a pak zničeho nic jsem všechno posrala.
Zavolal mi náš spolubydlící Eryk, D. začal žárlit, všichni tři jsme po sobě začali ječet, jak se nenávidíme. Dealer mi napsal, že je na Leyland Road, což byla ulice, ve který měl koháně dům. Přijel pro mě.
Nakonec vezl i mojí sestru, která po mně celou cestu štěkala, načež mě zamknula před domem a nechtěla mě pustit dovnitř. Promarnila jsem svou druhou šanci. Blbnuli jsme, bavili se. Já, dealer a Declan.
"It's your last day in England? Oh no, love, you gotta see the shining before you go. We have to take her to see shining," řekl nafrčenej Declan.
"What is that? Where is it?"
Dealer se začal usmívat.
"You'll see, love." Řekl Declan.
Jenomže jsme se předtím zhulili. Byla jsem moc opilá na to, abych dala brko. Takže jsem začala blejt.
Declan s dealerem seděli v autě a každých deset minut otevřeli dveře: "Come on love, get your titties over here," křičel na mě z auta Declan a já ho pokaždý prosila o minutku, že už jdu, ale neměla jsem sílu se zvednout. Dealer smskoval mojí sestře, ať neblbne a vezme mě domů a já ho prosila, ať už konečně odjedou beze mě. Po hodině a půl přemlouvání, když pro mě došla moje sestra, konečně odjel.

zatracená story

16. října 2017 v 23:46 | Hipís
Rozbil se mně počítač, takže jsem nemohla sdílet svoje poslední britský momenty a celkově blogovat. Respektive mohla bych, ale přes telefon se mně fakt nechce. Navíc teď nemám ani notebook, ani telefon, jelikož jsem telefon vytratila z kapsy, když jsem si šla koupit hulení.

Bank holiday. Můj poslední depresivní článek. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím srovnala, abych mohla napsat, co se ve skutečnosti stalo.
Já a moje sestra jsme vyrazily do města pít za moje peníze. Byl státní svátek. Zatančily jsme si na parádní britskej punk v naší oblíbený hospodě, koháňata se rozhádala. D. s námi nešel, ale jako obvykle si s mojí sestrou hned po hádce smskovali ve stylu: "Nenávidím tě, ale přijď, protože mi chybíš." Pili jsme a všechno bylo růžový, ploužily jsme se do rytmu Chasing Cars a pak nás napadlo, že je státní svátek, takže bychom mohly do centra. Jägerbomby padaly jedna za druhou, po librách, no kdo by to nebral. Byla jsem ožralá jako dobytek. Sestra byla ožralá. D. byl ožralej. Bavili jsme se. Pak nastal moment, kdy se milostpán rozhodl, že chce jít domů a tím pádem musíme i my. Začali se hádat.
Seznámila jsem se s dvěma Brity. Pamatuju si jen to, že jeden měl kostkovanou košili a vypadal jako teen verze Ryana Goslinga. Basia mě tahala domů za kohánětem a já jsem odmítala poslouchat jejich hádky po další minutu svýho života. Nevím, jak se to stalo, byla jsem šíleně ožralá, ale najednou jsem s nimi už nestála na hlavní v centru města, ale v nějaký debilní temný uličce. Ryan Gosling mě chytl za hlavou, a mrsknul se mnou o zeď. "You wanna suck my dick, don't you, you dirty little slag." Nevím, zda jsem řekla nebo udělala něco, co v něm vyvolalo tenhle hnus, protože jsem byla tak ožralá, že si to nepamatuju. Ale pamatuju si ten strach. Sahali na mě a říkali mi hnusný věci, tak nějak mě opouštěla naděje a říkala jsem si, že třeba když je nechám mě vojet, odejdou. Zrovna v ten den jsem s D. koukala na Orange is the new black, kde vězni znásilnili homosexuála a řešili jsme, jak to musí člověka šíleně zlomit. A taky to bylo po tom, co Taylor Swift vydala Look What You Made Me Do. V hlavě mi jejím hlasem zaznělo: "Honey, I rose up from the dead, I do it all the time." (Jo, pořád poslouchám Taylor Swift a pořád používám její texty pro životní situace a musím uznat, že kdyby to nebyla Taylor, tak ani nevím, že ta písnička existuje, ale já už ji miluju sedm let. A to je jasná láska.)
Kopla jsem ho. A najednou to všechno začalo bejt vtipný a vůbec ne tak vyhrocený, jako předtím. Ječel na mě. Strčil do mě a já jsem spadla na zem. Ale smála jsem se. Ryan Gosling na mě plivl a ten jeho druhej kámoš mi vylil pivo na hlavu. A já se pořád smála. Pak jsem si lehla na zem, začala jsem plakat a přemítala si v hlavě, co se právě stalo a proč. Nevnímala jsem nic.
Hledala jsem je po městě. Chtěla jsem je zabít. Opilí lidi občas mají představivost, no.
Když jse přišla domů, koháňata se hádala a já se naštvala, tak jsem v naději, že uvidím svýho drogovýho dealera zaklepala na už bejvalý polský kamarády D. Otevřel mně vysokej a pohlednej se slovy: "Vypadáš hrozně, co se stalo?"
Dzieki bardzo.
Malej feťák tam měl svoji přítelkyni, která dělá prostitutku a na gauči seděl můj kámoš, co jedl syrovou zeleninu s BBQ omáčkou jménem Declan. (Declan měl na začátku léta přítelkyni. Ukazoval mi jejich společný fotky z dovolený, přičemž na mě celou dobu nenápadně sahal a pokládal mi ruku na stehno.) Večer se změnil v něco naprosto skvěle veselýho. Smažila jsem palačinky pro vysokýho a pohlednýho, zatímco prostitutka se mnou velmi soucítila, když jsem jí řekla, co se mi stalo. Vlastně byla super. Snažila se mě naučit její přízvuk a byla s ní fakticky sranda.
Vysokej a pohlednej šel za svojí prostitutkou k ní domů a malej feťák šel s tou svojí do ložnice.
"What are you still doing there, love?" řekl Declan s ovladačem od PS v ruce.
"Pancakes."
"Are you still cooking those pancakes he gave you? Come on, sit here with me and chill."
Položila jsem kuchyňský náčinní a se slovy, že ten sporák je stejně pomalej a jedna palačinka se smaží dvacet minut, jsem si sedla k Declanovi. Pustili jsme si film.
"Are you seeing someone?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"And don't you have a boyfriend in Prague?"
Znovu jsem zavrtěla hlavou. A už jsem věděla, co se bude dít.
Zeptala jsem se ho, proč se mě na to všechno ptá, zda se jedná o výslech.
"Dunno... It's just... You're really beautiful, you know."
Zasmála jsem se a poděkovala jsem.
"Would you go for someone younger?" zeptal se.
"Go for someone younger? What do you mean?"
"Dunno, maybe for a kiss?"
"Do you want to kiss me?"
Kývnul a odvrátil pohled.
Chutnal jako mangovej džus. Všechno se vyvýjelo dost dobře. Když jsme už polonazí leželi v posteli, zeptala jsem ho, zda bychom si nejdřív nemohli dát brko. Okamžitě se oblíknul s tím, že běží pro hulení.
Ležela jsem na matraci v pokoji vysokýho a pohlednýho, když se otevřely dveře. Myslela jsem, že je Declan zpátky.
Pamatujete si tu scénu z Mean Girls, kdy Cady Heron přijde o Halloweenu za Janis a Damianem, když sledují horor a křičí: "Ona mi ho vzala! Regina mi vzala Aarona!" Takhle nějak vypadala moje sestra, když vtrhla dovnitř. Brečela a křičela, že jí D. zmlátil. Všichni se seběhli dolů a já si tajně schovala kalhotky v pěsti, přičemž jsem si upravovala sukni, aby nikdo nic neviděl a nepoznal. Declan nevěděl, co se děje. Mluvili jsme polsky.
Důležitá informace je, že jsme spolu nespali.
Ten idiot všem řekl, že jo a když jsem se ho po naší první puse ptala, jestli náhodou nemá přítelkyni, řekl mi, že už ne, přičemž jsem včera vystalkovala jeho instagram a našla jejich společné foto z víkendového výletu. Gratuluju k tomu, že jsi kokot, Declane. A věř mi, že já se vrátím a nakopu ti prdel.

Pokračování příště, ha.

nic

30. srpna 2017 v 14:28 | Hipís
Ponížili mě.

Moje důstojnost odtekla s pivem, který mně vylili na hlavu.
Začínám být paranoidní. Nechodím ven. Zamykám se v pokoji, protože se bojím. Bojím se, že můj divnej spolubydlící Eryk je stejnej. Bojím se, když tu není moje sestra. Bojím se, i když tu je.

Od neděle jsem se pořádně nevyspala.
Nemůžu jíst.
Většinu času sedím ve vaně.

Hadi to mají fajn. Můžou se svlíknout z kůže. Nikdo si ani neumí představit, jak moc bych chtěla odříznout ty jejich nechtěný dotyky.

so so sorry, no speak english

19. srpna 2017 v 17:22 | Hipís
Jsem neaktivní, proč.

Můj den vypadá tak, že vstanu v 5:30, nazuju safety boots a letím na autobus. Do tří jsem v práci, takže se domů dostanu vždycky až někdy před čtvrtou.
Hodím si sprchu, prokleju safety boots, zachumlám se do svetru a sednu si k televizi. Obvykle přijde D. přinese mně blunta, zjaráme se jak hovada a smějeme se videím s Connorem McGregorem, kterýmu ruply nervy.
Taky se odněkud zjeví jeden ze milionu pochybných přátel D. a tak se balí blunty dokud neusnu.

Můj život v Anglii je hodně strohej, nedělám nic zábavnýho, nemám vysněný prázdniny, jenom se občas podívám na nějaký úžasný místo. Ale většinu svýho času trávím spaním, hulením a nic neděláním.

Nemám o čem psát. Nevím, jestli mi marihuana zabíjí mozkový buňky a proto nemám žádný kreativní nápady. Přestala jsem malovat, přestala jsem psát písničky, dokonce jsem od příjezdu sem vytáhla svůj deník jenom jednou. Buď mi schází múza, nebo budu muset přestat hulit.

Učím se polsky.
A už druhej Angličan mně řekl, že si myslel, že jsem Angličanka. Děkuji, děkuji, děkuji. Cítím se jako hvězda, když tohle slyším. D. neustále uráží mojí angličtinu. Pšonek zasranej.

melancholie a tak

17. července 2017 v 3:04 | Hipís
Pročítám si starý články na blogu, pouštím si starý písničky a smutním si.

Stýská se mi.
Stýská se mi po Praze, po nočním životě, po muzice v klubech, po předraženým, ale dobrým pivu, po Náplavce, po Indigu a Komedii a jejich skvělýmu vínu, po Vzorkovně, na kterou se nevztahuje zákaz kouření v hospodách.
Stýská se mi po kamarádech. A nejen těch pražskejch. Vlastně se mně strašně stejská po mým středoškolským lajfu. A to díky mým starým článkům.
A nejvíc se mně stýská po objektu číslo jedna.

Líbí se mi, jak se články typu "nepiju alkohol" dostaly skrz "strašně jsem se opila" až sem. No, řekněme, že jsem si v sobotu dala emko. Britský emko, který prostě nějakým záhadným způsobem vůbec nefungovalo. Takže jsem seděla v přeplněným a hnusným anglickým klubu, srkala Desperados, protože žádný pivo se tady nedá pít, a sledovala ostatní, jak se baví a tančí.
Chybí mi moje nevinný já. Chybí mi ta osoba, co věřila v pravou lásku a doufala, že se kvůli ní Božský změní. Já tedy pořád věřím na pravou lásku, jenom už vidím, že to není tak jednoduchý. Teda pro mě je, já jsem ochotná milovat. Ale špatný lidi, no jo, těžkej život.
Dívala jsem se na fotky. Sice jsem nebyla úplně šťastná a vlastně se mnou puberta docela mlátila, ovšem všechno bylo jednodušší. Měla jsem maminku. Měla jsem domov. Měla jsem všechno, jen jsem byla smutná a osamělá. A taky jsem měla zlomený srdce.

Co jsem přijela, hledám si nějaký spřízněný duše na Tinderu, přičemž jsem po každým spliffu otevřená všemožným možnostem. Včera jsem možná byla trochu sjetá, jen ne tak, jak jsem doufala, že budu. Uvědomila jsem si, že ač se mi tu nabízí spoustu pohledných angličanů, i přes to, jakou mám chuť na sex, je všechny odmítám. Necítím se osaměle, jen mi chybí můj oblíbenej jednorožec. Žije si v klídku dál, občas mně komentuje fotky a já žiju z jeho facebookových příspěvků v naději, že až se vrátím, celou tu věc s tím, jak miluje svou přítelkyni, si rozmyslí.
Vlastně to není jen pocit naděje, to je fakt, kterej se stane.
Já a jednička máme nějaký divný duševní spojení, jaký jsem nikdy s nikým neměla. Všechno se mění, když jsme spolu. I když je v sexu vážně příšernej, nikdy jsem lepší sex nezažila. Já vím, zní to trochu zmateně, ale myslím to tak, že sex s někým, koho máte rádi, je skvělej, i když je na hovno.

Občas, když mám shitty den, nastane něco fajnovýho, jako dnešek. Šli jsme odpoledne do parku. Spálili jsme se jak papriky a grilovali. Přišel i můj oblíbenej dealer. Moc hezky voní. Jestli tady s někým budu souložit, bude to jedině tenhle mladej capart. Možná jeho nejlepší kamarád, kterej je ke mně nějak divně přítulnej a je o hlavu menší, než já. Dělám si srandu.
Večer jsme si s mojí sestrou pustily Dokonalý svět a D. usnul na gauči, sladké. Jsem šťastná, opravdu jsem.
 
 

Reklama