Diary

It does never come to an end as long as you can help yourself.

25. srpna 2014 v 18:24 | Hipís
Spoustu věcí se událo.
Mlčenlivý kuchtík z tábora mě pravděpodobně nenávidí, protože mu chci pomoct s loupáním cibule (a kromě toho si z něj neustále utahuji, že nemluví), přijel za mnou Štěpán, opili jsme se, předstírali jsme, že jsme hipsteři, jeli jsme za Janem Zelenkou a pak jsme se pohádali, protože Štěpán je bohatý a neumí šetřit, odešel mi bratránek, pak odjel Štěpán, pak jsem se vrátila na tábor, abych se ujistila o tom, že mě kuchtík stále nenávidí a užila si poslední večer, udělali jsme dětem kanadskou noc, ale ráno jsem se se srostlým zeleným obočím probudila i já, což bylo pěkně na pytel, protože jsem do dvou hodin měla být na pohřbu a pak se vydat na cestu do Krušovic na pivovarské slavnosti, ale chytla jsem nějaký bacil nebo jsem prostě jen neměla žrát tolik bramboráků, ale vyblila jsem i svůj žaludek, takže jsem do Krušovic nejela a vlastně díky Bohu, protože jsem po pohřbu musela vypadat jako nafouknutý rajče, navíc já nebrečím jako ty kůl holky ve filmech, já hekám nahlas a popotahuju a smrkám jak když troubí slon, takže když jsem se vysmrkala, otočila se na mě půlka účastníků obřadu, pak jsem probulela celý den a včera jsem do půlnoci hrála Dobble a Umí Prase Létat a i když jsem měla možnost se opít za pomocí Kagoru, neudělala jsem to, protože jsem silná a nebudu svůj smutek zahánět alkoholem. (Ha ha ha.)

(Poslechněte si tuhle písničku, vážně stojí za to.)

Můj bratránek odešel proto, že když jsem napsala tweet o tom, co se mu vlastně stalo, měla jsem pocit, že mě někdo bodá zevnitř srdce.
Jo a jedu do Itálie, 13. září, takže zameškám kousek školy (jupí!).
Omlouvám se, že jsem neaktivní, ale je toho na mě moc, mamka si myslí, že ta moje sobotní nevolnost byla z toho, jak se na mě všechno sesypalo. Možná má pravdu a možná jsem doopravdy chytla jen nějaký bacil.
Ádios amígos, uvidíme se možná někdy v dohlednu.
Jo a mám rozepsanou povídku, hahaaaaa.

PS: K Shake it off od Taylor se podrobně vyjadřovat nebudu. Nelbí se mi dost na to, abych jí věnovala článek. Je trapná, je komerční, je chytlavá, je to uměle vytvořená hitovka a já takový písničky nemám ráda. O to víc mě štve, že vždycky, když jí slyším, zpívám si ji a chce se mi tančit.

Nechcesemipsátnormálnínadpistaksemradšizasenapíšunějakéhovno.

9. srpna 2014 v 8:20 | Hipís
Ho ho ho, asi se ze mě stává kluk, i když moje mamka si myslí, že jdu do opožděný puberty.
Nejen, že s holkama neudržuji téměř žádný kontakt, taky jsem se nechala přemluvit ke stažení nějaký blbý hry, kde zabíjíte zombíky a musíte přežít. A docela mi to jde, tak mě to baví, mám sekáček a je fakt sranda, když rozseknete toho zombíka a ta krev tam vystříkne všude.
Včera jsem se nechala ukecat na jednu malou party, kde jsem skoro nikoho neznala a co jsme s kamarády řešili? To, jak jsem se sekáčkem hustá.
Ke všemu jsem strašně sprostá, neuvěřitelně moc ošklivě. :D

No nic, dneska ve dvě odjíždím na tábor, jedu jen jako výpomoc, takže se vracím ve čtvrtek, protože v pátek mi přijede Štěpán. Balím, uklízím a vubec se mi do toho nechce. Přišla jsem domů asi před půl hodinkou, no. :D

seems like im becoming part of your past

6. srpna 2014 v 21:00 | Hipís
Ještě nikdy mě nikdo nezranil tak moc jako Božský.
Myslím, že není nic horšího, než psychická bolest. Jasně, zlomená ruka bolí, ale zahojí se.
Já netvrdím, že mám zlomený srdce, nevím, jak by to vypadalo, možná, že i mám. Ale nejhorší na všem je, když ví, co vám udělal, když ví, jak vám ublížil a stejně se zeptá: "Provedl jsem něco?"
Hm, asi ne, nic, kromě toho, že si zneužil holku, o který si věděl, že pro tebe udělá cokoliv na světě, protože tě má tak neskutečně ráda, že by pro tebe vykradla Bílej dům, kdyby ti to udělalo raodst, kromě toho, že se chováš jako totálně bezcitný kokot, nemáš v sobě ani trochu úcty a ještě k tomu všem vyprávíš fakt povedený příběhy. Koukám na to, fakt jsi nic neprovedl.

Normálka. Tak nějak mě bolí na hrudi, když tohle všechno píšu a vím, že jsem na jednu stranu blbá, když tohle zveřejním na internetu, ale já bych si na jednu stranu potřebovala s někým tak moc promluvit, s někým, kdo by tohle fakt pochopil. Kdo by mě nechal, abych se vykecala a neříkal mi ty ošoupaný věty typu: "Bude to dobrý, jednou zapomeneš."

Co když já zapomenout nechci? To nikoho nenapadá? Co když jsem jednou z těch holek, která za vším vidí něco víc? Mám pocit, že nikdo nemůže být takový bezcitný hajzl, neříkejte mi, že se člověk zlý už narodí. Protože tohle vám neuvěřím, žádný malý mimino není zlý, to, co z každýho vyroste, vytvoří společnost a já chci sakra vědět, co se stalo Božskýmu, že si užívá tenhle bohémskej život plnej srandy, zatímco já bulím a jeho to vůbec nezajímá.

Jsem zoufalá, protože to takhle nikdy nebolelo.
A protože to nikdo nechápe.
Protože nikdo nechápe, že já nemám absolutní náladu na žehlení prádla, povídání si o historii našeho města, řešení toho, jak jsou vztahy na houby a jak si každý chce užívat nebo na čtení knížek o Bořku staviteli.
Já si chci lehnout do postele se svým milovaným Oskarem, koukat na That 70's Show a pak si pustit Taylor Swift a civět do zdi. Díky.

i drive fast, i am alone at midnight

31. července 2014 v 22:28 | Hipís
V rámci mých možností se snažím si užít prázdniny, co nejvíc to jde, ale řeknu vám, nic moc. Je pravda, že každý prázdniny si stěžuju, že se nudím, ale do školy se mi nechce, nudím se ráda. I když vstávat musím tak jako tak brzy, takže je to vlastně jedno.
V úterý a včera jsem byla na pouti a jsem z toho celá taková unavená, ale strašně to miluji! Taky jsem si koupila bonbony a snědla je na ruským kole, což je nejlepší věc z celý pouti, protože je to fakt super, ani nevím proč.
Vlastně jsem byla jen na ruským kole a jinak jsem zastávala funkci jako věšák na kabelky, protože jsem moc velký posera. Však já nechodím ani na break dance.
Ale jde o tu atmosféru, ne o to, abych se co nejvíckrát pozvracela. Všude voní super jídlo (když nepočítám fischsemmel, to je hrozný smrad), hudba jede na každým kolotoči jiná, lidi se smějou, ve stáncích samý banány v čokoládě a jablka v čokoládě a ledový tříště a jahody a cukrová vata a sladký popcorn... Všichni vypadají strašně cantáre a je pravda, že i na mě to působí tak, že jsem v nějakém happy tranzu a můj mozek vypne všechny neduhy.
I když na kolotoče nechodím spíš proto, že nemám lidi, co by měli stejný žaludek jako já.
Ale stejně je to úplně magický! Na konci večera ohňostroj, všechno svítí, prostě je to hustý.

Postla bych vám nějakou fotku, ale nechtěj se mi dávat do počítače a upravovat. Něco se mi rozbilo s instagramem, tak mám nový, tak se můžete pustit moje videjko z pouti TADY. :D

Jy’s a mal naaier maar ek hou van jou baie.

21. července 2014 v 9:50 | Hipís
Co děláte celý prázdniny? Já mám ve svý podstatě docela na pilno, i když většinu všedních dní sedím za počítačem a koukám na seriály, aspoň to dělám v práci a dostávám za to peníze. :D
Ale aspoň, že byl teď hezký víkend. Konečně jsem zašla s taťkou na večeři k mým sedmnáctinám (hehe mám je 1. listopadu), pak jsem si s kámoškou docela užila noc návštěvou místního pajzlu a v sobotu jsem se po namáhavé noci celý den válela na koupališti v Německu. A včera odpoledne vlastně taky, jen to bylo jiné koupaliště, ale aspoň jsem se trochu opálila (připálila).

(ne, není to oskenovaná fotka z mládí mojí babičky :D)

V posledních dnech místo svých oblíbených kapel poslouchám především Die Antwoord a dost mě to děsí. Ty písničky jsou tak příšerný, až jsou super.
Tedy, Yolandi byla jedním z mých vzorů už od Baby's on fire, ale nikdy by mě nenapadlo, že si stáhnu celý jejich album a dokonce budu texty některých písniček umět nazpaměť. Zvlášť, když v nich zpívají tou jejich hatlapatštinou.


Ale cítím se fajn, mám ze sebe dobrý pocit.
Božský napsal, sice v jeho vlastním zájmu, ale napsal.
A z našeho rozhovoru mám dobrý pocit, tedy kromě toho, že když mi napsal, abych mu pověděla, co jsem (jakože co jsem zač), poslala jsem mu samolepku mimoňe hrajícího golf, to se mi trochu nepovedlo.
Ale jsem tu a pořád žiju.
A mám super kamarády, kteří se mě zastanou!
A momentálně se bavím tím, jak se Božský a jeden z mých kamarádů hádají u mojí profilovky. Jsem mrcha?

Užívejte prázdnin, dokud ještě jsou, protože mě utíkají fakt strašně rychle, nevím, kam dřív skočit, ale vím, že si chci nechat chemicky narovnat vlasy. :D
Ádios amígos, Hipís

invite me around, beg me to stay

7. července 2014 v 23:38 | Hipís
TOM ODELL JE PROSTĚ INDIEROCKOVÝ SEXBŮH A JÁ HO NEUVĚŘITELNĚ MILUJI!
(Jednu fotku mam na twitteru a na instagramu druhou, tak jestli chcete, koukněte. :D)

every time you have to go, shone my eyes and you know i’ll be lying right by your side

2. července 2014 v 11:14 | Hipís
Jsem zpátky a tak nějak se snažím vyrovnat s tím, že jsem doma sama a nikdo mi neříká, at si sbalím a vypadnu, že můžu jet hned ted vlakem domů, nebo že jsem tlustá a husná.
Splnila jsem si další z "things to do" a to tu, že jsem odjela za Stevem, takže ne, tohle nejsou nadávky (aspon doufám, ono to kolikrát zní, že to myslí vážně).
Určitě jsem strašně přibrala, protože oni doma jedí strašné porce a já prostě nejím tolik moc. A docela ráda bych se vrátila, protože tady je to fakt hrozné. Nudím se a ještě musím uklízet a vyklízet myčku a vybalovat a to hned zítra jedu na Rock For People, kam se mi popravdě vůbec nechce, ale táhne mě tam aspon ta myšlenka, že uvidím Toma Odella a svoje milované Lake Malawi. Chtěla jsem jít i na No Distance Paradise, ale ti se kryjí s Tomem, což mě fakt mrzí. :/
No nic, to jen abyste věděli, že furt žiju. Pozítří napíšu o RFP a pak jedu na rodinný srazík, super, fakt moc se těším...

holidays forever, you can come with me, we could be together if you set me free

27. června 2014 v 19:28 | Hipís
Hooooolidays foreeeever!
Já teda dostávala vysvědčení už včera, ale tak stejně. Chcete vědět, jak moc chytrá jsem? Jsem šíleně chytrá! Mám vyznamenání, takže prostě jo, jsem chytrá. Nejlepší je, že jsem vytáhla čtyřku na jedničku a každý mi říká, jak jsem dobrá, ale tu čtyřku jsem dostala za blbost a ne za to, že bych něco neuměla.
K mému poslednímu článku, cítím se fajn.
Byl to jen takový záchvat.
Tedy dobře, necítím se úplně fajn, cítím že mi tenhel stav dlouho nevydří a za chvíli bouchnu stejně tak jako jsem bouchla v pondělí. A to bude lítat nábytek.
Ne, dělám si srandu, snažím se myslet na to dobré.
Snažím se myslet na to, že i když Božský nenapsal a totálně mě shodil, pořád jsem dostala, co jsem chtěla a tu vzpomínku mi nikdo nevezme.
Co mě asi štve nejvíc? Chci ho nenávidět, ale nejde to.

Jinak zítra jedu do Bílovce a nebudu tu asi do úterý nebo tak nějak, takže mě neuvidíte pár dní, ale co na tom.
Strašně moc se těším, akorát nevím, co si zabalit.
S tou klávesnicí bych fakt měla něco udělat, vážně mi leze na nervy, že mi nejdou psát háčky.

you've gotten into my bloodstream, i can feel you flowing in me.

23. června 2014 v 17:32 | Hipís
Sedím s nohama v příkopě a přemýšlím.
Pomalu mě opuští můj vztek.
Myslela jsem si, že už konečně budu mít to srdce pořádně rozbitý a že aspon budu schopná Božskýho nenávidět.
Ale mám pocit, že zase ulomil jen kousek.
Jako vždycky.
Jen byl možná o trochu větší, než ty předtím.
A já ho nemůžu nenávidět.
Zlobím se.
Křičím.
Ale nedokážu se přinutit k tomu, abych ho nenáviděla.

A dokonce přemýšlím, že se ponížím k tomu, abych mu napsala znovu.
Lee mi řekla, že to má rozfázované.
Nejdřív má vztek, pak jí to začne být líto, potom si začne všechno dávat za vinu a nakonec sama za tím klukem přileze, aby dala vše do pořádku.
Ale já nemám, co bych dávala do pořádku.
Jen se připomenout.
Že jsem ještě tady.
Jenže u mě se ty fáze přeměnují nějak rychle.
Ráno jsem byla naštvaná, když jsem seděla s nohama v příkopě, byla jsem neštastná a chtělo se mi brečet. Moc. A pak jsem si začala říkat, že je to přeci jen všechno moje vina, že je to jasné. Věděla jsem, jaký je. Vím, jaký je. A stejně ho nemůžu nechat jít. A ted přemýšlím o tom, že se znovu ponížím a znovu mu napíšu.


Moje klávesnice je postižená, tak se omlouvám za to, jak hrozně píšu.

is this love? maybe someday.

22. června 2014 v 13:39 | Hipís
Snad nikdy nebudu šťastná.
Neberte to jakože se mám špatně. Jen trpím sebelítostí.
Ne, že by mi páteční večer nevyšel tak, jak jsem si představovala. Tedy nevyšel, ale byla jsem šťastná. Nevěřila jsem, že se to všechno děje, nechápala jsem, že ten kluk, se kterým sedím u stolu je fakticky Božský. Byla jsem hrdá. Hlavně sama na sebe, protože jsem dokázala vdržet tu úděsnou zimu a počkat si na něj.
Ale nenapsal.
A mě to štve.
A nevím, jestli jsem do něj vážně zamilovaná.
A to mě taky štve.

No Distance Paradise byli úžasní, nic k nim dodat nemůžu, snad jen to, že asi bylo fakt divné, že jsem skákala mezi samými primánky, ale co.
A dneska Okoř, ten byl také super. I když byl koncert strašně krátký. Nekontaktní Jeroným se nechal ukecat ke kontaktnímu způsobu pozdravu, Albert si vzal placku, kterou mu moje milovaná Maki předala minulý týden a všechno to bylo super.

Jen jsem unavená.
Všechno mě bolí.
On ani Božský není tak Božský.
A nenapsal.
A jediný, co teď mám, jsou modřiny a odřeniny po celým těle a větve ve vlasech.
A je mi zima.
Mám mu napsat?

 
 

Reklama