Diary

wir wünschen sie schön Weihnachtszeit

20. prosince 2013 v 20:54 | Hipís
Dneska byl Vánoční Jarmark u nás ve škole.
Já už ani nevím, jak se mluví slušně, fakt. :D A taky už ani nevím, jaký to je nebejt jeden den protivná. Nevím, co se mnou je, jsem na všechny strašně nepříjemná.
Dneska jsem prostě jen potřebovala pomoct a Lee celou dobu čuměla do mobilu, tak jsem na ni začala řvát. Když jsem pak zpívali v aule školní hymnu, kterou jsme si potřebovali natrénovat, klepaly se mi ruce tím, jak jsem jedné kámošce chtěla dát facku. Prostě mi každý leze na nervy.
I když odpoledne už to bylo úžasné.

(Sice se tu tvářím jak kokot, ale lepší z jarmarku nemám. :( Ti štramáci jsou moji spolužáci, aka Fíla a Kuba. :D)

Až na zpívání na schodech. Já nechápu, proč ti debilní lidé nemohou minutku počkat, než dozpíváme. Trvá to vždycky tak pět minut, pak by mohli zase klidně projít. Ale ne, nezpívá tam naše děcko, budeme se jim tam srát, aby si Kryštof musel stoupat a všechny nás pustit během písničky, kde má sólo. (Kryštof je jeden kluk, co prostě chodí k nám do sboru. :D)
Ač ho nemám ráda, bylo mi ho líto. Po chvilce už začal nadávat a když tam začal rvát nějaký chlap s ženskou kočár, začala jsem na ně řvát, jestli si z nás nedělají prdel. Chlap sklopil uši a ženská se pustila do Kryštofa, že možná až jednou vyroste, dojde mu, že miminko je přednější. Tak jsem na ní začala řvát, co si o sobě doprdele myslí, že nás bude poučovat o tom, jak je miminko přednější, že já mám dvouletýho bratra, tak ať laskavě kurva už drží hubu, tak na mě koukala s otevenou pusou, učitelka mě chytla za rameno, řekla ať se uklidním a sednu si, to samé řekla Kryštofovi a nakonec jsme to tedy dozpívali.
Ještě nikdy jsem k nikomu dospělýmu nebyla to sprostá jako na tu blonďatou krávu.
Ještě teď když tohle píšu, mám chuť jí vymáchat hlavu v hajzlu.

Nejvíc na jarmarku stejně miluju to, jak se na konci všichni objímáme a loučíme. :')
Dneska jsem popřála všem učitelům na chodbě krásný svátky a mýmu nejoblíbenějšímu učiteli jsem pochválila včerejší mši v kostele. Tak mi řekl něco "Panbůh s tebou", no, prostě to bylo hezké.
A jak se se spolužáky všichni objímáme, i když normálně se spolu třeba ani moc nebavíme. Je to hrozně milé.
V neděli se moje sestra vrací z Itálie a to je můj největší dárek letošních Vánoc.
Nevím, za jak dlouho se zase ozvu, tak zatím bye bye hollywood hills, ne, dělám si srandu.
Přeju vám krásný svátky, veselý Vánoce, šťastný Nový Rok a hlavně

HODNĚ DÁRKŮ!!!

Pacík a pusisečQu! Trojnásobnej mucíčeQ a užijte si to, mazlíčci! :*:*:* ♥ ♥ ♥ ♥ ♥
(Toho si važte, tolik lásky jsem za život ještě nerozdala. :D)

my heart beats for love

8. prosince 2013 v 18:34 | Hipís

Charlie Straight včera odehráli poslední koncert.
Já už jsem se smířila s tím, že končí. Jen prostě nevím...
Je to strašně divný pocit, víte? Byla jsem na dvanácti koncertech, pokud počítám dobře. Bude to teď takové zvláštní. Koncerty mě naplňovaly celé léto, kdybych neměla Charlie Straight, tohle léto bych se zcvokla. Kromě koncertů jsem jinak seděla doma na zadku.
Já vím, vzpomínky mám napořád.
Albertovi to připadá jako začátek něčeho nového a lepšího a mě to prostě připadá jako konec jedný kapitoly mýho života. Vím, že s tou jeho novou kapelou to nebude ono. Možná to bude fajn, ale bude to jiné. Vím, že spousta fanynek mu zůstane, protože je to Albert. Protože je to spousta holek, které záleží hlavně na něm. Ale bez Johnyho a Michala to prostě nebude ono. Nikdy nezapomenu, když se na mě Johny usmál v Pardubickém Žluťáku, bylo to poprvé, co jsem ho viděla se během koncertu usmát.
Mám z těch koncertů tolik skvělých vzpomínek. Já vím.
Ale musím říct, že i když to není milé, Albertova nová skupina mi děsně leze na nervy.
To je prostě Lake Malawi tu a Lake Malawi tam. Lake Malawi, Lake Malawi, Lake Malawi.
No, třeba až přijedu na ten pražský koncert v únoru, budu mile překvapená.

Ádios amígos, nevím, kdy se zase ukážu. Nemám an to náladu. Nebaví mě nic. Ležím doma na posteli, čumím do stropu a občas i brečím, to je jediné, co mě aspoň trochu baví. I když ani to mě nebaví, ale co mám dělat, když mě nebaví nic?

maybe i will just get drunk and it will all make sense

17. listopadu 2013 v 13:51 | Hipís
Ahoj! Ještě žiju! :D
Musím vám sdělit mé zážitky z koncertu Toma, protože prostě musím.
Takže to bude docela rychlé, nemám moc čas, spala jsem ve škole, jsem unavená, musím hlídat bratra a musím dělat věci do školy na zítra. -.-
Tedy, přišla jsem asi kolem šesté a už tam byla fronta obrovská. A já na konci, to bylo fakt prima, tedy po chvilce už jsem poslední nebyla, ale strašně mě štvalo, jak si tam nějaké frajerky nakráčely a předběhly půlku fronty. Ale nakonec jsem stála asi v páté řadě z úplně dobrého úhlu, tedy mě přišel super. :D
Tom začínal s písničkou Grow Old With Me a musím vám říct, normálně jsem začala bulet, jak přišel na pódium. Jakože fakt brečet, tekly mi slzy. Ještě jsem si v hlavě nadávala, abych přestala, protože jsem nic neviděla. A pak jsem si řekla, že už to snad bude dobré, ale jakmile začal hrát Supposed to be, což je moje srdcovka, začala jsem brečet znovu. Obvykle nebrečím, asi nějaký divný čakry. (ano, dělám si srandu :D)
Nevěřila jsem, jak energický koncert to může být, když sedí za klavírem, ale i přes to, že se od klavíru pomalu nehnul jsem skákala jak magor, ještě nikdy jsem na koncertě neječela tolik jako v pátek v Lucerně. Taky jsem na víkendovém soustředění pěveského sboru včera a dneska měla docela problém.


Nejvíc se mi asi líbilo, jak při Can't Pretend vynechal bridge a začal řvát, to bylo naprosto dokonalé. Taky jak při Hold Me odkopl židličku a jak během koncertu bušil do klavíru. Mělo to takové zvláštní kouzlo, prostě celý Music Bar byl najednou úplně naladěný na takovou energickou vlnu, nevím, jak bych to popsala, bylo to fakt úžasný. I když nevím, třeba jsem takový pocit měla jen já, protože jsem divná. :D
A taky když si během koncertu zapálil cigaretu a pak mu vypadla z pusy pod klavír, já totiž zbožňuju, když kluci kouří. Strašně se mi to líbí, každý mi říká, co je na tom sexy, já sama nevím, prostě to zbožňuju.
A po koncertě jsem si povídala s jeho basákem, byl fakt milý, protože jsem měla propisku a všichni si ji ode mě pujčovali, tak on mi říkal, abych se nebála, že mi tu tužku vrátí, že není zloděj a pak s ní odešel, myslela jsem, že třeba zapomněl, ale on se po pár krocích otočil, řekl: "No, I'm just kidding, here's your pen, it was really nice to meet you." A já málem upadla. To stejně kytarista, ten se mě ptal, jestli mi to nevadí, že si každý půjčije mojí tužku a když jsem řekla, že ne, on na to, že jemu by to teda vadilo. :D

Jediné, co mě hodně mrzí je, že jsme tam čekaly a on se neobjevil, až pak jsme zjistily, že se podepisoval venku, to mě mrzí pořád, ale tak třeba jindy. :]
Jestli chcete vidět moje fotky, jsou TADY, ale nic moc, nejsem žádný supr čupr fotograf. :D
A co mě ještě štve, celý týden jsem měla super náladu, jela jsem fakt na dobré vlně, ale tenhle koncert mě dostal zpátky do toho mého nostalgického světa. Ale aspoň, že jsem si to užila. :]

where you gonna go? where you gonna sleep tonight?

3. listopadu 2013 v 12:57 | Hipís
Je mi sedmnáct.
Už třetí den.
A mám blbou náladu z toho, že si uvědomuju, že jsem za celej svůj život udělala velký nic a že jsem jedna velká nula. A už mám jen rok a pak budu dospělá. A já dospělá být nechci. Není to fér, že to všechno tak rychle utíká.
A ještě něco. Můj otec. Včera jsme spolu byli na hřbitově a on začal mluvit o tom, jak se mnou za poslední půlrok vůbec nikde nebyl. Uvědomil si to brzy, že. Jsem ráda, že mu konečně došlo, jak na mě sral, ale vypadá to, že si to uvědomil jen proto, že mu jeho přítelkyně začíná lézt na nervy.
Možná teď budu znít jak nějaký malý parchant, ale já nechci, aby se s ní rozešel. Mám jí ráda a z jeho přítelkyní je zatím nejvíc v pohodě. (Plus pracuje u oriflamu, to je velká výhoda, ne? :D)
Chcete vědět, co jsme dostala? Téměř nic zajímavého, kromě dvou originálních anglických vydání Smrtislava Hezouna. Dneska večer tedy budu mít co číst. Strašně se těším, až se Smrtislav vrátí. Jenže jsme ještě nikdy nečetla normální anglickou knžíku a bojím se, že tomu nebudu rozumět. -.-

y ahora me muero de amor si no estás

25. října 2013 v 21:54 | Hipís
Ano vím, ozývám se nějak brzo.
Ale já se musím někam vypsat a už mě od deníku bolí ruka. :D
Všichni všude píší, jak jedou na Taylor do Berlína a mě to šíleně deptá, protože to jsou čtrnáctileté holky a já prostě nechápu, že je rodiče pustí. Mě mamka řekla, že nikam nejedu. To by nebyl problém, spíš nedám 70 euro za to, abych viděla Taylor o velikosti mravence.



S prodejem lístků to totiž bylo tak, že pro Taylor Nation byl předprodej od úterních devíti hodin dopoledne. Sice jsem v Taylor Nation, ale věděla jsem velké prd, že. Nepřišel email, nikde jsem to neviděla napsané, nic. A dál. Na stránkách bylo napsáno, že oficiálně je předprodej od pátku od devíti hodin. Ale na eventimu bylo od středy a na stránkách O2 arény bylo napsáno od čtvrtka. Tak by mě zajímalo, jaký vocas Taylor spravuje stránky, protože díky němu nikam nejedu.
Když jsem totiž ve středu ráno přesně v devět najela na eventim, všechna dobrá místa byla obsazená díky tomu předprodeji pro Taylor Nation.
A brečela jsem kvůli tomu. Někdo si řekne, že jsem blbá, že je to jen koncert. Ano, je to jen koncert, ale je to koncert, na který bych chtěla nejvíc ze všech koncertů na světě. Pokud nepočítáte Elvise, ale ten už tu není, takže tohle se mi splní možná po mé vlastní smrti.
Tak abych nemlela jen o sobě, co nudete dělat o prázdninách? My je máme prodloužené na celý týden, takže já budu úplně cantáre. Zítra mají přijít holky na přespávačku, za týden mi totiž bude sedmnáct. Neuvěřitelný. Pořád mi to přijde tak blízko, co jsem slavila čtrnácté narozeniny a brečela v koupelně na stoličce, protože i když to byly moje narozeniny, všichni na mě srali. Byly to snad jediné nepovedené narozeniny, takže mě to tenrkát fakt strašně mrzelo. :D
A chci se sejít s tátou. Zase na mě v poslední době nějak kašle. Ale co s tím mám dělat, že. Už jsem si zvykla. A taky si říkám, že to bude horší a horší, pokud se rozhodnou mít s jeho přítelkyní mimino. A abych mu nekřivdila, řekl, že "se mnou pojede na Lebedu", takže je tu určitá šance, že uvidím další ze svých lásek a to Voxela. A hned další týden Toma. ♥

your eyes wider than distance, this love is sweeter than fiction

24. října 2013 v 14:58 | Hipís
Tak začnu další omluvou.
Vím, pořád se omlouvám, jak tu nejsem, ale jaksi teď mám na práci spoustu věcí a blog není mezi prioritama. Asi si říkáte, že když nemám čas na blog, měla bych ho zrušit, ne. Ale ne. Já ho zrušit nemůžu. Je to můj blog. Dalo by se říct, že je to můj první blog vůbec. Prostě ho nechci zrušit jen proto, že na něj nemám čas.
A proto prosím affs, pokud jste mi nějaké zůstaly, mějte se mnou strpení. :D Vsadím se, že mi zbyly tak tři spřátelené blogy, takže s mým přístupem k blogu asi celé affs zruším a budu mít jen oblíbené stránky. Ale na to je ještě čas, ještě se mi k tomu nechce. Stejně jako se mi nechce měnit vzhled blogu. Tedy chce, ale moc práce, to se mi na tom nechce. Nechce se mi vůbec nic, jsem strašně otrávená.
Co na tom má podíl.
Rozpad mé oblíbené kapely.



To byl jeden z důvodů, proč jsem tu tak dlouho nebyla. Měla jsem nutkání vám o tom napsat hned, jak jsem se to dozvěděla. Ale zase jsem si říkala, že to nebudu rozebírat, že až kluci budou chtít, aby to věděl svět, pošlou to do něj samy.
O konci jsem se dozvěděla 5. října večer. Bulela jsem. Jako dlouho ne. Naposledy jsem takhle bulela, když jsem zjistila, že můj Božský si nepřijde pro maturitní vysvědčení a já ho neuvidím. (Nechápu, proč jsem kvůli tomu bulela, vídám ho pořád, sice jednou za půl roku, ale pořád ho vídám. :D) A hned další den jsem naskočila na autobus a jela se na ně podívat do Prahy 10. Bohužel byl skluz a já musela před poslední písničkou odejít, ale zastihla jsem Vojtu, který mi řekl, že je to pravda, že je to všechny mrzí. Takže jsem napsala Albertovi na twitteru jednoduchou zprávu a odpověděl mi víc než jsem potřebovala, ale stejně to bylo milé. I když mě to rozbulilo ještě víc.
Pak mi docela zvedlo náladu, když jsem se 10. října dozvěděla, že v Albertově nové kapele zůstane i Pavel a stejní lidi okolo, tzn. Vojta zůstává! (To je přeci nejdůležitější! :D)
A teď už jsem na tom fajn. A bavím se při pohledu na lidi, kteří se teď cítí stejně mizerně jako já před necelými třemi týdny. Já vím, je to zlé.
A taky si přijdu fakt důležitá, když se mě každý ptá, jak dlouho jsem o tom věděla a jestli vím, proč se rozpadli.
Protože si všichni myslí, že mě to zas až tolik nevzalo. Pořád se mě ptají, zda jsem brečela a dělají si z toho srandu. Ale nikdo nemá ani ponětí o tom, co pro mě ta kapela znamenala. Takže si ze sebe a z toho jejich konce dělám srandu taky. A pak mě to mrzí. Protože mi přijde, že pořád jen lžu. Lžu nejen lidem kolem, lžu sama sobě, že mi to není až tak líto. Je mi to víc než líto.
A chápe to jediná osoba, o které jsem si myslela, že tomu bude rozumět nejmíň. Moje Mutti. To, že jsem doslova zdrhla z domova, abych je viděla naposledy hrát vzala úplně s klidem. Neječela, nenadávala, ani se o tom nezmínila. Je prostě nejlepší.
Jen teď nevím, jak jí říct, že když mám ještě tu možnost, pojedu do Špindlu. Tedy nevím, zda pojedu. Chci. Chci si užít poslední koncert. A chci hlavně zůstat až do konce. :D
Chtěla jsem toho napsat víc, ale už takhle je to dlouhý článek, tak zase někdy příště, až se odhodlám se sem zase doloudat. A chtěla jsem zmínit nový díl Pretty Little Liars. Přijde to jen mě, nebo byly první a druhá série nejlepší? Protože mě to teď přijde strašně přehnané. Ze začátku to bylo tak jakože je někdo sledoval, ok, ale najednou je zavírají v děsivým domě a no hrobech jsou jména jejich přátel? Nevěřím, že Ezra je A. Nevěřím. A ne, ne, ne, ne, ne.

i'm so gangster you can find me baking cookies at night.

26. září 2013 v 19:55 | Hipís
Musím se vám pochlubit, že lístek na Toma byl objednán! Ani nevíte, jak jsem z toho cantáre. Aspoň trochu mi to rozjasnilo dnešní temný den. Myslím to doslova, vždyť ve tři hodiny bylo úplně šero, že jsem si musela rozsvítit lampičku. :D
A navíc jsem byla nkrknutá, protože u nás včera vystupoval Kalwich a já nemohla jít, že. Vím, že ho asi neznáte, já ho znám jen díky El, která s ním chodila do školy, ale prostě... :(

Pustila jsem se do psaní příběhu, to jak jsem doma a nudím se a taky jak je podzim, vždycky na podzim mám takovou tvořivou náladu. No, jenže ještě vlastně nevím, jak se to vyvine. Už jsem o tom přemýšlela dlouho, jenže se vsadím, že ho zase nedopíšu, takže ho sem dávat nebudu, pokud nebude dokončený.

Vím, že teď na blog kašlu, ale nějak nemám náladu a ani o čem psát. Témě týdne je "Fastfoody", jako nevím, co bych k tomu napsala. U nás žádný fastfood nemáme, navíc už tam teď ani nechodím.
Vidíte, článek o hovně, prostě nemám náladu.

O trpaslících, jednorožcích, vílách a další lesní havěti.

23. září 2013 v 11:33 | Hipís
Ahoj Mazlíci,
tak jsem zpátky a přivezla jsem si ten nejlepší suvenýr na světě! Rýmu. A od rými se toho spousta odvíjí, že. Třeba teď už to vypadá i na angínu, ale dobře, aspoň dneska nepíšu z matiky (i když je mi fakt mizerně a stokrát radši bych si tu písemku z matiky napsala, než takhle trpět - to je furt zima, vedro, zima, vedro...)
Jak se mi na ten turisťák nechtělo, bylo to absolutně skvělý. Tedy až na paintball, na který jsme ale díky Bohu měli jen padesát kuliček, akže taková rychlovka. Zkusila jsem téměř všechno, no, téměř. Nezkoušela jsem Jákobův žebřík a lezeckou stěnu. Haha, vážně si někdo myslí, že bych zvládla vylézt víc jak dva metry nad zem?
A nedala jsem vysoká lana. Přelezla jsem první překážku a všechno se se mnou začalo točit, myslela jsem, že omdlím. Držela jsem se dřevenýho sloupu, ani jsem vlastně nebyla tak vysoko nad zemí, jenže mi to tak připadalo. A všichni mi říkali, ať lezu dál, že to zvládnu. Ano náhodou, lezla jsem zpátky a když jsem i stoupla na zem, klepaly se mi nohy.
Není to strach z výšek, aspoň myslím. Kdybych měla strach z výšek, stalo by se mi tohle přeci i jinde. Nevím, co to bylo, jen vím, že jsem tu lanovou dráhu prostě nepřelezla a nejmenovaná osoba mi to pak pořád omílala o hlavu. Aspoň se mi potvrdilo, že nejmenovanou osobu nikdy nebudu mít ráda a nikdy si s ní nesednu. Protože to nebylo jen tohle. Byla jsem s dotyčnou na pokoji, takže si dovedete představit, jak mi lezla na nervy.


(já, Miki, náš nový domov, zima jak v prdeli)

A s Lee jsem si to dávaly dobře na diskotéce. Tedy byly dvě a ta první stokrát lepší, bylo tam víc lidí, tam jsme byly samy, protože holky odešly, že je to nebaví. Přišly jsme totiž zrovna ve chvíli, kdy nějaká pražanda ojížděla židli. Kluci z toho hotoví, že. Nám to přišlo kapku laciné. Na druhé diskotéce to samé, načež se tam vytvořil kroužek okolo jednoho ze sloupů a dotyčné holky se tam vrtěly jak v najtklubu. "Máš tu lesbické porno živě, viď," řekla jsem jednomu spolužákovi a ten jen s otevřenou hubou kývnul a nepřestával zírat. Holky se líbaly, osahávaly, no, já bych se po takovém výstupu styděla vylézt z chatky, ale tak každý není jako já, že... :D
Můžu vám napsat, co všechno jsme dělali, protože tohle se zatím moc okomentovat nedá. Takhle mi aspoň můžete napsat, co už jste zkoušeli a co byste zkusit chtěli.
První den jsme jen skákali do prázdna (humus, humus, humus, nikdy víc to nezkusím), protože jsme přijeli k večeru. Naše třídní si umí vybrat cestu. Jeli jsme z Rybniště do Kolína, z Kolína do Havlíčkova Brodu, z Brodu do Jihlavy, z Jihlavy do Třebíče a ještě jsme mezi tím měli několik výluk. Na cestě sedm hodin, paráda!
Další den jsme mrzli v osmi stupních při střílení z luku, načež jsem netrefila terč ani jednou a odpoledne jsme si dávali Bungee Trampolíny a Airsoft. Jak jsem se Airsoftu bála, byla to sranda. Jen jsem se hezky nadřepovala, protože jsem byla furt mrtvá.
Ve středu jsme měli vysoká lana, to je ta dráha, co jsem nedala a odpoedne lezeckou stěnu, jenže pořád pršelo, takže jsem v podstatě celý den nic nedělali.
Ve čtvrtek jsme toho měli nejvíc, protože to byl jakože poslední den, že. Nejdřív byl Jákobův žebřík, to bylo husté, ale na to jsem nešla, muselo se jít ve dvojici a hlavně bych to nedala. Pokud nemáte ani tušení, co to je, vygooglete si to. Pak jsme zkoušeli Bungee Running, to vás přivážou ke sloupu a muséte utíkat co nejdál, načež vás ta guma pak stáhne zpátky a vy hodíte dobrýho placáka. :D A odpoledne jsme měli Paintball a malý lanáček, na který jsem se těšila ze všeho nejvíc. Bylo to skoro jako dětské hriště, poslední překážkou byla síť plná balonků! :3 Bylo to dost jednoduché, než nám zavázali oči. Ale i s tím to byla sranda. :D
Prostě neumím vyprávět stručně, no.
A ano, zase jsem si vědoma, že nadpis absolutně nesouvisí s článkem. i když, co vy víte, třeba jsem tam v lese nějakýho trpaslíka potkala.

i am a sailor in the storm and he hits the sea tonight, tonight, tonight

15. září 2013 v 11:37 | Hipís
Včera jsem byla v Mostě. No, nebyl to jeden z nejlšpích koncertů, ale bylo to fajn. Lepší, než sedět doma na zadku. Akorát jsem strávila šest hodin na cestě plus hodinu čekání v Děčíně na autobusáku, kde na mě měl blbé kecy jeden z řidičů (proč vždycky já? -.-). A to kvůli třem hodinám.
Ale bylo to milé, moc lidí tam nebylo a hlavně téměř nikdo neznal texty písniček. El ze začátku uklidňovala mě, abych srala na ty holky, co zase řvou jen na Alberta a pak to byla ona, kdo si stěžoval na holku vedle sebe, která ho pořád oslovovala miláčku. :D Ale je pravda, že už bychom si měly zvyknout, jenže mě prostě bylo strašně líto, když tam byla celá kapela kromě Alberta a bavila se s nimi jen Jitka. Pak nám pustili klip k Tigerovi, je fakticky skvělý, tedy aspoň ta ást, kteoru jsem viděla, což bylo tak posledních dvacet sekund, protože Jitka měla nalepenou hlavu úplně u toho mobilu a já neviděla přes její vlasy. :D



Chvilku jsme pak mluvily s Albertem a Vojtou a pak se s námi Albert rozloučil, že už musí, no. Bylo to krátký, koncert nebyl nic moc, no, skákejte si mezi lidma, kteří jen stojí a čumí. Tedy trochu jsme se tak pohupávaly, ale když je světlo, je prostě těžké srát na to, že jako jediný skáčete a nikdo přes vás nevidí.
A vlastně nás Johny poznal. Konečně taky někdo další. Zdravil nás, když jsme přišli a Pavel na nás vlastně taky kýval hlavou. I když možná si nás pořád nepamatují, možná to bylo jen kvůli tomu, že El měla triko s jejich logem.
A miluju Crush on a Hooligan.
A Tigera. Bylo to strašně milé, když Albert řekl: "Teď vám zahrejeme písničku, ve které hrají naše fanynky, které jsou i dneska tady. A myslím, že to jsou jedny z našich největších fanynek vůbec." To vždycky potěší, že. Jen mě mrzí, že teď dlouho žádný koncert poblíž nebude. Mutti mi navíc řekla, že když jedu na Toma, na žádnej další koncert už nemám nárok. No, nějak se to provede, ještě jsem přeci chtěla vidět Noaha, konečně se mi po nevímkolikjetoletodsuperstar podařilo najít termín koncertu, který není na Moravě a mohla bych na něj a Mutti řekne tohle.
Haha, já ho vidět musím. Moje první platonická láska. Prostě musím.

Jinak tu od zítřka do pátku nebudu. Jedu na turisťák a vůbec se mi tam nechce.

don't you ever say i just walked away i will always want you.

11. září 2013 v 21:06 | Hipís
Dobrý podvečer, dámy a pánové.
Nejprve bych vás chtěla požádat, zda byste nedali ZÚČASTNIT SE u TÉTO akce na facebooku. Samozřejmě to nemyslím tak, abyste se doopravdy zúčastnili (i když pokud to vyjde a vy budete chtít, tak proč ne, že :D), ale potřebuju nahnat alespoň sto lidí.
A co bych tak asi napsala. Mhmmf. Včera jsem psala rozřazovací test z angličtiny a hrdě vám oznamuji, že jsem získala 57 bodů z 80. Což je úspěch, pro mě jako pro začátečníka. Dostala jsem se do prostřední skupiny, i když mě učitelka, co mi ten test opravovala chtěla poslat do nejlepších, sotva to zvládám se svýma prostředníkama. Takhle těžký učebnice jsem v životě neviděla. FCE Gold, pokud někdo znáte. Poslechům nerozumím pomalu ani slovo (dobře, něco jo, ale co bych dala za staré poslechy z Real Life).
A zítra jedeme do Jiříkovského kláštera kvůli projektu, který se jmenuje Mezinárodní den prodavačů cibule. Na tom projektu pracujeme už takovou dobu a já až teď zjistila, o čem ten projekt je, ne, není o cibuli. :D Je o historii, současnosti a budoucnosti, o lidech a jejich příbězích. A až dneska jsem si uvědomila, že je vlastně super, být toho součástí. Takže se na to docela těším.
A ještě jsem se s vámi chtěla podělit o názor na Wrecking Ball. Podle mě si Miley ten rekord zaslouží. Dobře, olizování kladiva je fakt divné, i když to má podle všeho hlubší význam, stejně je to divné :D, ale jinak se mi to líbí. Má to myšlenku, a to, že je nahá, fakticky si lidi myslí, že má shlédnutí jen kvůli tomu? Přijde mi, že kdo se s tím hlavně nemůže smířit, jsou directioners. Já už to jejich chování komentovat nebudu. Ano, znám directionerky, které jsou super. Ale tohle je prostě ubohé, shazovat Miley kvůli tomu, že je v klipu nahá. Pardon, ale co Gaga?
A ta písnička sama o sobě je absolutně úžasná. :'3

 
 

Reklama