Diary

back to speak now...

9. srpna 2013 v 23:59 | Hipís
Včera jsem se dívala na DVD ze Speak Now tour. A zase jsem bulela ještě před tím, než jsem vůbec viděla, jak Tay vyleze na pódium. Vždycky mě rozbulí věta: "I don't think you should wait, I think you should speak now."

Vlastně mi dost chybí kudrnatá Taylor a strašně mě štve, že jsem byla v době turné malá na to, abych na ní mohla jet.
Když dělá z rukou srdíčko při písničce Mine, zase bulím jak magor a z rukou položených v klíně ho pro jistotu udělám taky, i když jen když jsem si jistá, že mě nikdo nevidí. Připadám si jako magor, když bulím u koncertu, které vidím na DVDčku.
Strašně se modlím, aby s Red jela evropský turné. Já jí musím vidět, chci jí vidět víc, než jakýhokoliv jinýho interpreta. A chtěla bych jí i potkat, samozřejmě. Nevím, asi bych jí nic neřekla, jen bych jí objala a začala zase bulet.
Ale to je jedno, jde hlavně o to, abych mohla být na tom koncertě. Musí jet aspoň do Mnichova, když už ne do Berlína. Nebo do Vídně.


Teď jsem u Drops Of Jupiter z CDčka Speak Now World Tour. Od ní mám tu písničku mnohem radši, než originál. Líbí se mi, jak ji hraje na kytaru.
Já prostě vím, že jí jednou uvidím, je nemožný, aby se to nestalo.

perfect day to dress up like hipsters

8. srpna 2013 v 20:04 | Hipís
Dneska jsem byla nakupovat a musím říct, že jsme s Mutti utratilo pět tisíc za velký nic.
Fakt by mě zajímalo, kam se ta tisícovka poděla.
Potřebovala jsem šaty na svatbu, která bude 7. září. Beztak se tam budu nudit a už teď se mi tam nechce, protože nejspíš prošvihnu koncert CS v Děčíně. Pane Bože v Děčíně, chápete to? Za šaty jsem dala 1199,-, což mi přijde celkem přijatelný, i když ty šaty v H&M byly fakt mnohem nádhernější a stály jenom pětikilo. Jenže jsem potřebovala o číslo větší. To prostě nasere.


Pak jsem potřebovala kalhoty. Jenže koupit kalhoty na mě, to je taky docela dřina. V H&M sice mají levný a superúzký džíny, jenže s nízkým sedem a to, co nesnáším je nízký sed na kalhotech. Nenávidím, jak si do toho nemůžu zastrčit tričko a taky nenávidím, jak mi z toho lezou boky. A ještě nenávidím, jak mám pocit, že mi z toho leze zadek, když si sednu do dřepu.
Ale kalhoty mám. C&A je prostě moje kalhotová záchrana. Ale u nich je problém, že všechny jejich kalhoty jsou strašně krátké. Nebo mám já dlouhé nohy, ale prostě kalhoty, které si u nich koupím, musím nosit ohrnuté, aby to vypadalo, že velkou vodu čekám schválně. Ale líbí se mi to, má to styl.
A pak mám jen smaragdový světřík. Ještě k tomu bez zapínání. Miluju svetříky, ale na knoflíčky. A ta barva je moc výrazná, mám ráda vyblitý barvy. Ale můžu bejt ráda, že mám vůbec něco.
Jako poslední jsem získala čtyři parfémy za tisícovku. A že jsem si ruku navoněla během poledne, pořád krásně voní. A i kdyby to nic moc nevydrželo, toaletky stojí kolem dvou stovek jedna. Tohle je parfém, takže tak. Byla to nějaká akce a když uhádnete soutěžní otázku, dostanete tři parfémy, od každého druhu jeden. Já si tipla a bylo to dobře a protože ten sexy kluk, co nám dával soutěžní otázku byl fakt sympaťák, prý mi věnuje ještě jednu jako dárek, za to že jsem byla tak milá a hned ho neodpálkovala, jako většina. A že mu ta huba jela, takovou rychlostí, že jsem ani nestačila zpracovávat, co vlastně říká.
A není to jedno, když dostanete čtyři parfémy za tisícovku, zatímco na netu mají jeden z nich za dvanáctset?
Btw. dokoukala jsem TBBT a jsem z toho fakt v řiti. Potřebuju odkaz na nějaký super seriál a prosím online, protože můj google mě poslal do pryč. PLL, GG, Glee a HIMYM už jsem viděla, TVD mě nebaví a American Horror Story mě děsí. Nemáte něco? :D

všechno, na co se teď zmůžu je už jen asdbsgjhfddlslkvggjkf.

3. srpna 2013 v 23:10 | Hipís
Dneska mi volal kameraman.
Kameraman, co točí videoklip Charlie Straight.
Nevím, jestli můžu říct k jaký písničce, ale asi to má bejt překvápko, takže si to ponechám pro sebe a obdařím vás jen tou informací, která mi rozsvítila den jako ten největší blesk při noční bouřce.
Ach, začíná bouřka. Kdybych měla pořádně přidělanou roletu a nebyla celá posraná doma sama, otevřela bych okno a dívala se ven. Miluji bouřky.
Tak tedy zpátky k hovoru od kameramana, jehož jméno jsem slyšela už podruhé a pořád si ho nepamatuju (třikrát merde).



Vlastně když mi volal, nebrala jsem mobil. Volám mu zpátky a pozdravím "dobrý den", protože i když mi nabídl tykání, nevěděla jsem, zda mě v telefonu pozná a jestli si to vůbec pamatuje.
"Mám dojem, že jsme si potykali," spustil hned, čímž mi už tak o dost zlepšil náladu.
Myslela jsem, že tohle nikdy nevyjde a nechci to zakřiknout, protože ještě ten den nenastal a ještě ani není potvrzené to datum, ještě mají na zrušení toho, co mi oznámili celý měsíc.
Tedy oznámil mi, že by chtěli pozvat všech deset rádoby hereček-fanynek, udělali bychom setkání, natočili něco pro klip a tak prostě nějak strávili celé to odpoledne s klukama. Odpoledne proto, že to nejspíš bude 2. září a to už je škola.
A teď se celá klepu, aby to bylo v Praze a ne v Brně. Mutti bych musela dlouho přemlouvat, aby mě nechala jet samotnou vlakem až do Brna. Samozřejmě by mě pustila, ale Praha je Praha.
Nejvíc mě těší to datum, jelikož jsem se obávala, že to bude sedmého, ale to přešlo, když se na stránkách objevily dva koncerty na sedmého září, ale stejně jsem se bála, že to bude v době, kdy budu na třídním výletě.
Naše třída neměla výlet v červnu, budeme ho mít až v září. :D

A teď jsem jen ahakjsefkjdgbjhsd a ode dneška odpočítávám dny do druhého září.
Pořád nevěřím tomu, že to bude takhle.
Je to milionkrát lepší, než na koncertě, kde jsem jak brambora říkala do kamery jednu větu, kterou nenapíšu, protože by vám došlo, co je to za song. :D A bylo to trapné, cítila jsem se jak brambora. :D
Mířím do postele, takže svít dríms bejbýnci.
xxx, Hipís

snídaně ve vaně je tak zvláštní, moknou mi čerstvé rohlíčky...

30. července 2013 v 11:32 | Hipís
Tohle léto mě vůbec nebaví, abych pravdu řekla.
Nejlepší zážitek z celého léta byla zatím ta jediná probděná noc.
Zatím jsem se byla jen dvakrát koupat, čtrnáct dní jsem strávila na táboře, kde jsem se k smrti nudila a rozhodla se, že příští rok nepojedu, dokud za mnou poslední den nezačaly chodit děti, jak moc jim budu chybět. (Jo, fakt mě to dojalo, i když děti nenávdím. :D) A koncerty jsem zatím zažila jen tři a jen jeden s Elounkem. :( A do konce prázdnin už zbývá jen měsíc.



Ani k babičce Lee letos nejedu.
Ano, vím, že si to může přečíst, ale co. Já jí všechno, co si myslím, řekla.
Jela bych sice moc ráda, ale když mi to oznámí stylem: "Jak chceš, je to jen na tobě" místo toho, aby mi řekla "Pojeď, je to lepší na tři dny, než vůbec", já nemám zapotřebí se někam vnucovat. Pak když ještě řekne, že si vezme kytaru, netbook a knížky a užije si to, myslím, že to mluví za vše.
A přesně teď bych podle ní chtěla, aby mě všichni litovali. Tak fajn, litujte mě.
V poslední době s ní nevycházím a ona mi tvrdí, že je problém na obou stranách. Já ale aspoň vím, kde je problém u mě. Problém je v tom, že nesnáším lidi, jsem melancholická, sebekritická, pesimistická a prostě tak nějak mi připadá, že jde můj život do kopru, i když každý ví, že by to mohlo být horší. Vím, že si zbytečně připadám ublížená (i když kdo ví, třeba to není zbytečně), ale aspoň si to přiznám.
Zatímco ona nepřizná, že od té doby, co dostala k narozeninám nový mobil už s ní nemá cenu nikam chodit, protože je pořád na mobilu. Ať jdeme kamkoliv, kde je wifi, okamžitě je připojená a když tam wifi není, alespoň hraje hry. A nejsem jediná, kdo to tvrdí, to ani omylem. A když řeknu, že je jak závislá, odpoví mi: "Kdybys měla mobil, taky seš."
Hm, tak je můj mobil postiženej, no. Volat se z něj zatím ještě dá. S příjmáním hovorů a psaní SMSek už je to horší, ale pořád se mi to ještě daří. I když za chvíli mi odejde i displej.

Dále to tu nebudu rozpitvávat, není to jen mobil, co mění mojí starou Lee na nudnou Lee. Tedy nudná byla vždycky, to je prostě Lee, vždycky rozvážná, slušná a chytrá. Ale teď je z ní dočista suchar, so...
Nesnídala jsem sice ve vaně, ale dala jsem si před snídaní sprchu, to je téměř totéž, ne? :D Navíc milju tuhle část té písničky. :D To je taky jeden z důvodů, proč moc v hudbě nemusím češtinu. Kdyby tohle zazpíval BS anglicky, neznělo by to tak komicky ani náhodou.
Stejně jako ta písnička, co se jmenuje "Pusu mi dej" nebo tak nějak. Vážně se mi to nelíbí, zní to fakt trapně. :D
Po snídani jsem vyrazila do města a koupila si nový InStyle za příšerných devadesát korun. Vlastně nevím, co mě k tomu donutilo, ale ani mi to nijak líto už není. Peníze jsem obrečela už u pokladny. A za ten rozhovor s Albertem to fakt stálo, div jsem se nerozbulila. Vážně se sebou musím něco dělat, jsem strašně přecitlivělá, pokud se dá ještě tohle nazývat přecitlivělostí, když se rozbulím nad pitomým rozhovorem.
Ano, Albert zde potvrzuje, že je vegetarián, což je příčinou vyražení mého dechu. Nejím maso sice kratší dobu, ale jedním z důvodů, proč jsem ho přestala jíst je stejný jako ten jeho. Další pak část je o dívce, která si sama balila cigaretu. Je zde napsáno, že když o tom Albert mluvil, začal pak pobrukovat část písně. I když já zbožňuju kluky, co kouří, což on nedělá.
Vlastně jsem si po koncertě na Benátské Noci uvědomila, že už nejsem takový poblázněný pako a že mi to docela chybí. Ten pocit, kdy jsem nemohla usnout, protože mě objal. Teď ho obejmu, bavím se s ním a nic. Jediný, čím mě dokázal dostat do kolen bylo, když ke mě na pražským Majálesu přišel a sám od sebe mě s dlouhým "čuuuuuus" objal na pozdrav. Už to víckrát neudělal, no. Vlastně myslím, že je to dobře, protože jsem v tu chvíli měla pocit, že mě moje nohy asi neunesou.

Další článek s neuvěřitelně dlouhým tlacháním. Jsem na to vážně expert. Ještě jsem chtěla dodat, že jsem si koupila dvě trička, protože jsem našla zálibu v malování barvami na textil. Už jsem si udělala dvě, jedno jsem měla na Benátské noci a nikdo si nevšiml toho nápisu, který jsem pracně dělala zhruba dvě hodiny, zatímco trika, co měla El a dělal jí ho stroj si všimli všichni. A když jsem dodala nevinné "já mám taky", nikdo až na Alberta si nepřečetl můj úžasný nápis. -.-
Nemám to Elounkovi za zlý, přeju jí to, ale jasně, že mě to nakrklo.
Až je budu mít vypraný, hodím vám sem fotku. :3
Vlastně jsem na začátku článku absolutně nevěděla, co napíšu a teď se z toho vyklubal pěkně dlouhý článek. Jsem prostě mistr blábolů, no. Potřebovala jsem něco napsat, aby to nevypadalo, že jsem se na blog zase vyflajzla.
Užijte si den, já dneska jedu na Svatojakubsko-annenskou pouť do Německa, takže doufám, že to bude aspoň trochu sranda.
I když vlastně jsem toho o prázdninách zažila víc, díky Mikince mojí milované, která se na mě narozdíl od Lee s Annenskou nevyflajzla. Klaním se ti Mauzíčku. ♥

xoxo, Hipís

Story za všechny prachy.

27. července 2013 v 7:24 | Hipís
Ač melu z posledního, tohle prostě nemůžu nechat až po vyspání. Pokusím se to zrkátit, aby to nebylo to extra dlouhé tlachání, co většinou píšu, takže: Jak probíhala Benástká Noc! Haha. :D


(jsme na té fotce sice strašně oranžoví, ale koho to zajímá, beztak ho žeru :3)

V Liberci nejdřív nastalo to obvyklé hledání se s El, protože ta trubka jela na Fügnerovum, zatímco já na ní čekala na autobusáku, nevadí. Do areálu jsme se dostaly a usadily se na takový hezký kopeček naproti Jack Daniel's stagi, kde nám nějaký pán daroval hrst kondomů. Zrovna nám dvěma byly v tu noc hodně platné, že ano. :D
Sedíme si na kopečku, pijeme ledovou tříšť a najednou si Elinka dostane chuť na plačinku, takže se zvedneme a co nám neproráží cestu? Modrá dodávka s nápisem Charlie Straight. Lidi divně čumí a my dvě si to štrádujeme rovnou za dodávkou. Pak chvilku pozorujeme Vojtu s Míšou v naději, že si nás Vojta všimne a zamává, ale dívá se na nás jen Michal tím jeho "mmoc milým" pohledem. :D
Ale jinak nic moc vzrůšo. Několikrát kolem nás prošel Johny s Míšou, dokonce i Palo a když si šel Albert koupit jídlo, mířil chvilku k nám a já se zrovna v tu chvíli jak na potvoru nekoukala a El mi hned říká: "Kdyby ses podívala, mohl nás pozdravit." Jo, kdyby, tohle teď omýlám tak nějak hodně. :D
I když docela vzrůšo bylo, když El poznal Vojta a ona přímo před bránou do backsatge chytla fangirling jak svině. (více v CČ)

asi ahoj?

25. července 2013 v 21:17 | Hipís
Asi ahoj?
Netuším, co tu vlastně dělám, na blog vůbec nemám čas a ani náladu, ale chybí mi.
Chybí mi psát ty moje kecy pro lidi, který to nezajímá a doufat v to, že si to někdo přečte.
Chtěla bych se vrátit. Tenhle blog je moje bejbynko, zbožňuju ho a fakticky mi šíleně chybí. Jenže mám strach, že pak se na to zase vykašlu.
Můj poslední článek byl z března, vlastně ani nevím, proč jsem sem přestala chodit. Hodně toho dělala ta škola, kde jsem se marně snažila vytáhnout svoje známky. A jo, z vysvědčení jsem fakt naštvaná. Ne kvůli trojce z fyziky a ani kvůli té z dějepisu. S těmi jsem počítala. Jsem naštvaná z trojky z konverazce z němčiny.
Vím, že je na mě naše třídní zasednutá. Ale tohle bylo fakt hnusné. Jsem jediná z naší pětice němčinářů, která má trojku. To přeci není fér! Vím, že nikdy nic není fér, ale já si tu větu prostě neodpustila. Jde o to, že v němčině nejsem nejhorší. Navíc mi při zkouškovém týdnu dala ze zkoušky jedničku (aby taky ne, šprechtila jsem jak rodilej němec :D)!
A taky jsem naštvaná za dvojku z češtiny. Štve mě to, že většina lidí, kteří ani neumí rozbory souvětí, má jedničku. Jsem snad jedinej člověk ze třídy, kdo je umí. Teda říkají mi to spolužáci, so...

Hned se cítím líp, když si tu vymelu tu svou hubu. :D
Zkoušela jsem blog nahradit deníčkem. Jakože deníček si píšu už čtvrtým rokem, ale nepíšu tam věci, které píšu sem na blog. I když vlastně je to dost podobné. :D
Ale přemýšlím o tom, že to tu obnovím.
Hlavně překopu fan fictions, protože už jsem teď tak půl roku nepsala. Nápady mám, ale jsem líná je napsat. A hlavně nějak rychle klesá moje láska k One Direction. :D Přestala jsem se tedy považovat za directionera, protože mě jejich hudba nebaví, nelíbí se mi a vůbec to není můj styl. Když si projedu svojí mp3ku nebo svoje iTunes, jediná popová věc jsou One Direction a dvě písničky od Justina Biebera.
Vlastně ani nemám páru, jak jsem se k téhle muzice vůbec dostala. Už od mala poslouchám neznámé hardrockové kapely, které mi pouští můj tatínek a najednou jsem nějak ujela na tomhle.
Mám kluky ráda, ne, že ne. ALe nemám ráda jejich hudbu, takže asi tak. I když mi pořád přijdou sexy, takže myslím, že některé povídky dokončím a předělám a upravím a pak to sem hodím. :D Kromě APGH a F&A, protože ty už jsou dokončené a já je miluju, i když jsou tak děsivé. :D

Vidíte, říkala jsem, že tu píšu sračky! Tak jdu to tu hezky pomalu všecko obnovovat. :3
Chyběli jste mi, xoxo
Hipís

Charlie Striaght - Praha 22. 3. 2013

23. března 2013 v 16:54 | Hipís
A teď k Pražskýmu koncertu. Nebyl tak boží, jako ten v Pradubicích, ale na to, jak jsem se bála, že budu zklamaná po tak dobrým koncertě, tak právě naopak.
Nevím, kdo z vás tu holku zná, ale na blogu si říká Jamie Williams. To byla ona osoba, která tam se mnou šla. A nejdřív si klepala na čelo, když jsem uviděla z půl kilometru kluky na pódiu, nabrala jsem tempo a stoupla si před pódium a řekla, že už nikam nejdu. Hlavně že se ona chtěla fotit s plakátem Justina v Deichmannu. Ach nebe, co je lepší? Plakát nebo živý Charlie Straight? U mě teda kluci. :3 A víte, jakej je to pocit, když k vám sám pan Albert přijd, usměje se a řekne to svý "Ahoj", aniž byste to čekaly? Já teď už jo, protože v tu chvíli jsem se úplně zarazila a děkuji Bohu, že vymyslel něco, jako je make-up, protože jsem v tu chvíli musela být ruká jako rak, ale díky make-upu to nemohlo být vidět! :3
Pak za ní přišel nějakej její spolužák, aby ho vyfotila, že nechce vypadat jak gay. :D
Jasně, že ona nechtěla, tak prostě říkám "Nechte to na mistrovi". :D Tak on jakože mi dal ten svůj ajfoun a já povídám "Bertíku, můžu si tě vyfotit?" A všichni na mě tak čumí, jako tím stylem, co se vůbec opovažuju na něj mluvit (Teď myslím, že lidi tak na mě koukali, jo? :D) jen Kůtová se tlemí. A Bertík se zase usmál a říká "Takhle, jo?" tak jen kývnu a on se stoupne a podívá se do foťáku. Wuala! Nádherná fotka je na světě, nemáš zač, spolužáku Jamie. :D
Připadala jsem si jako absolutní cvok, když jsem tak vepředu jediná skákala a jediná zala texty. Jo, vzadu stálo spousta lidí, kteří si zpívali. Jenže vzadu. Měla jsem si stoupnout k nim, bych se do toho aspoň mohla víc opřít, ale takhle jak jsem při Rain a Dear Jack & Stacey slyšela jen sebe, to nebylo moc píjemný. :D
A pak jste měli Williamsovou vidět, jak byla po koncertě vypleskaná. Úplně jak já po svým provním koncertě. Nevím, jak to ti kluci dělají. :D

(Já tu sice vypadam jak kus bramboru, ale ten jeho obličej je boží, je to strašně rozkošný. :3)

Až budete mít čas, a budete tam ten článek, tak se koukněte na www.howimetcharliestraight.com. Protože jsme na jedné zaprášené bedně nechaly vzkaz, který si Vojta vyfotil. :')) Není to boží? Ještě říká, že to je jeho první fotka na instagramu. No, není to boží? :'3 Jasně, že je to boží, celej Vojta je super. Je takovej hrozně vstřícnej a ještě nikdy jsem ho neviděla ve špatný náladě. Zatímco Bertík byl teda včera docela dost přešlej a unavenej. A Míša byl vážně naštvanej. Úplně nadával na Pala, kvůli jedné společné fotce, že Palo nepřišel dolů. Nevím, co to bylo, ale tak třeba jen špatný den.
Beztak to bylo super. A lepší by to bylo, kdyby měl Albert dobrou náladu, ale tak takhle jsem si povídala s Vojtou a s Johnym a s Palem a i trochu s Míšou, jen jsem se chtěla zeptat Bertíka, kdo vlastně z jeho rodiny je z Varnsdorfu, protože v Litoměřicích mi řekl dědečka a v Pardubicích tatínka. No tak snad toho 30. dubna na Majálesu. :D

A nakonec jedno video. :3

Charlie Straight - Pardubice 8. 3. 2012

23. března 2013 v 8:51 | Hipís
Dneska jsou KCA a já měla spát ve škole. :D To zrovna, tyhle ceny si nenechám ujít. :3 Doufám, že bude hodně slizu, protože já to prostě miluju. :3
Jinak jsem chtěla napsat něco o Pardubicích a i když to nebude tak obsáhlé, jako to původně bylo (myslím, že to je i lepší), tak nevadí. :3
Začnu tím, že když jsem vylezla z vlaku, řvu na El, že jsem vepředu. jenže pak se tak otočím a za mnou vlak o pěti vagónech a já seděla v tom předposledním. :'D Musely se napojovat, já nastupovala do vlaku, kde byly dva vagony. Díky tomuhle, jsme nestihly bus a ten idiotskej řidič ještě počkal, než doběhneme tři metry od dveří a až pak zavřel. -.- Ale prošly jsme se a když jsme tam došly, ani ještě nepouštěli dovnitř.
Akorát jsme to stihly tak, že vylezl Albert a Míša, strašně se omlouvali a zahráli nám písničku CHlorinated Water, kteoru už nikdo v klubu potom neslyšel.


První překapela byla dobrá, jakože ta hudba se mi líbila. Vlastně se mi hudebně líbila i druhá předkapela, což byli A Banquet ( o kterých jsem nedávno ani nevěděla, že jsou Češi :D), ale bylo dost divný, když ten jejich zpěvák přišel doprostřed podia a švihnul tou svou zpocenou patkou dopředu. Já se sprchovala, ale díky. Navíc se mu roztejkal make up. :D Ale hudba super.
A pak konečně přišli na řadu, miláčci. Nějaké holky tam začaly skandovat, že chtějí Bertíka, když na podiu byli všichni, kromě něj. Fakt bych takové holky nejradši uškrtila. Začali s Dear Jack & Stacey, kteoru mám sice ráda, ale stejně mám nejradši, když začínají Changing Trains. :3 To je totiž jedna z mých nejoblíbenějších na S-W-A-S-H. :D I když já mám ráda vlastně všechny, až na 45 Days in Tokyo. Ale té jsem zatím jen nepřišla na chuť. Changing Trains byla hned druhá a Johny se tak začal dívat po fanouškách a při týhle písničce se podíval na mě a začal se tak nehorázně tlemit, když jsem se na něj dívala taky. Bylo to poprvý, co jsem ho viděla se takhle smát. Nevím, jestli měl nějakou dobrou náladu, ale pak koukal po těch fanynkách a celou dobu se usmíval. Občas se zasmál trochu víc, když nějaká neuměla text, no. :D
Bertík se na mě taky párkrát koukl. Párkrát říkám jen proto, že jsem skromná. :D Ale bylo boží, když se na mě podíval při S-W-A-S-H, protože tu písničku mám straaašně moc ráda a ještě k tomu to byla moje oblíbená část. :'3 Nejdřív na "She's drawing something on my hand" a pak na "once i found someone, someone with a slow heartbeat". :3 Prostě mám tyhle dvě věty ráda, neptejte se proč. :D

(Jsem tak velkorysá a nechala jsem podepsat kartu pro Rebecu. :3 U CDčka mi chybí podpis od Johnyho :'( a za ty jízdenky a lístek jsem dala necelou tisícovku. :D Vidíte, jak jsem úžasná fanynka, když absolvuju osmihodinovou cestu vlakem, jen abych se dostala na dvouhodinovej koncert. :3 Ale nestěžuju si, stálo to za to. :'])

Po koncertě jsme byly s Elounkem za všema a se všema jsme si povídaly, plus Míša pochválil El tričko a Johny si všiml, jak hezky voníme. :D (Však jsem si proto tu voňavku vzala, abych se navoněla, než za něma pujdu, protože všichni byli beztak zpocený a já a El voňavý. :3 :D) Akorát nemáme společnou fotku a ani fotku s Johnym a s Palem. :'( Protože když jsme tam s nimi mluvily, přišel Bertík s nějakou holkou, že jsou na společnou fotku. -.-
Ale stejně to byl nejlepší koncert, na kterým jsem byla. A to všeobecně a nejen od Charlie. A to jsem byla na dost koncertech, jen nevím, prostě jsem si nikdy žádný koncert takhle neužila. Ani Kabáty a že u Kabátů znám taky většinu písniček, prostě byl tenhle koncert boží. :'3

Hmm.

12. března 2013 v 19:54 | Hipís
Hmm, hmmm, jen tak přemýšlím, že bych blog trošku předělala. Jen malinko. A taky o kontrole affs, protože už spousta mých spřátelených blogů nefunguje a já je tu zase mám.
Neslibuju žádné velké změny, dneska mě dost bolí hlava a v krku, takže je možný, že jen plácám hlouposti, ale stejně. No, možná... Uvidíme... Co, z toho vznikne...
Nevšímejte si toho, že je tenhle článek o ničem, prostě jsem měla potřebu sem napsat nějakou krátkou kravinku.
Ale s tou změnou to beru v úvahu a budu nad tím přemýšlet, to zase jo...
Co já vím, třeba z toho nic nebude... :D

Akjhfijefgjhdsvfhdjvfhjvsdjfksajbdfkh!

10. března 2013 v 14:24 | Hipís
Měla jsem pro vás nachystaný ten nejdelší článek, jaký byste na mým blogu mohli kdy vidět. Vlastně jsem ho psala od jedenácti dopoledne a teď, když už jsem jen přidávala fotky, tak se mi najednou sekl prohlížeč a restartoval se sám od sebe. Takže ti děkuji milý počítači, ale já nemám náladu na to, psát to znova. -.-
Vážně se omlouvám, možná vám oskenuju zápis z deníčku, jestli to budete schopný přečíst, ještě uvidím, co s tím provedu, ale teď jsem momentálně tak vytočená, že bych nejradši ten počítač rozmlátila o zem.
není to poprvý, co se mi tohle stalo tady na notebooku, jo, zlatej počítač v pokojíku pode mnou. -.-
Snad vám zatím bude stačit tohle boží video, které jsem točila já sama a osobně (ano, jsem rebel, protože jsem natajno odjela z domova až do Pardubic :3) a informace, že jsem ŠÁHLA OBOUMA RUKAMA NA ZADEK ALBERTOVI! Akjhdsaujgfjdsghdffashdghsdjs. ♥ Článek o divadelním festivalu taky píšu, ten mám aspoň uloženej v rozepsaných. -.-



PS: Prosím, dejte Elounkovi paleček nahoru. O:]
 
 

Reklama