Diary

tigeeeeeer

3. září 2013 v 2:18 | Hipís
Ano, jsem idiot a magor, já vím, ale já prostě musím vám sem vylíčit všechny svoje pocity hned, dokud jsou čerstvý.
Takže hezky popořádku.
Začátek byl poněkud trapný, víte, vlastně se nás sešlo o trochu víc, protože pár holek dělalo doprovod a tak nějak jsme se sešly na autobusáku v Brně, stojíme tam my jak puci naproti Albertovi a Radimovi a Radim řekne: "Kdo chce jet s Albertem, ať zvedne ruku." A nikdo ji nezvedl. Už tím jsem si uvědomila, že ty holky, co tam jsou se mnou, nejsou ty pipky, co znám z koncertů a řvou jen Albertovo jméno.
Nakonec vzal mě, El, Jitku a tu její kamarádku, co vypadá jako Lee, ale já si nemohu vzpomenout na její jméno. :D A sedíme si tak v autě, čekáme, trapné ticho. A kdybyste ho viděli, jak se prostě snažil se nás na něco ptát, aby to ticho nebylo.

(kokůtek já, přehrabující se v tašce, vedle mě Jitka, u kamery Radim a zbytek nevím, myslím, že ta blondýnka dole je Edita, ale nechci kecat, ještě si pak pamatuji Martu, Lucku, Terezu a Romču - šest lidí z jedenácti, víc než půlka #notbad)

No, nabídl nám bonbóny z IKEY, pak nám pouštěl nějaké písničky a tak se s námi bavil, ale víte co, mě prostě nejvíc fascinovalo to, že sedím v jeho autě. Víte, prostě si v tu cvhíli řeknete: "Jo, tady třeba někdy seděl Johny nebo Michal a tam co sedí El, tam třeba seděl Palo nebo Vojta!"
Časem se atmosféra trochu uvolnila a díky komu jinému, než díky Albertovi, který je prostě tak nabitý energií, že nechápu, kde k tomu chodí. Prostě jak kravil, aby nás dostal do lepší nálady, abychom před kamerou nestály jak puci, prostě byl skvělý. A Radim to samé, ta slečna, což byla nejspíš jeho přítelkyně také.
Albert nám vyprávěl nějaké jeho historky třeba z rozhovoru u Krause, nebo jak bydleli v Anglii, bylo to fakt takové jiné, než na koncertě. A večer s námi pak ještě seděl v jedné kavárně, což bylo také super.
Ale doufám, že tohle nikdy neuvidí, protože ho tu chválím až do nebes.
A zahrál nám dvě nové skladby, které byly fakt super, strašně se těším na Crush on a hooligan.
A musím říct, že jak jsem prostě měla pocit, že už to není tak kouzelné jako na mých prvních třech koncertech, dnešek byl kouzelný. Strašně moc mě překvapilo, že Albert poslouchá Foo Fighters, já nevím, proč mě to překvapilo, ale taky mě to potěšilo. A jak prostě umí naslouchat, je tak srašně milý a vůbec všechno dohromady. Víte, já hlavně dneska mluvila s těmi lidmi tak otevřeně, prostě jsem s nimi řešila věci, které jsem si myslela, že bych nikomu, koho neznám dýl jak rok, neřekla. V podstatě Alberta znám dýl než rok, ale takhle se to nepočítá. :D A já teď mluvím i o těch holkách, všechny byly takové přátelské a prostě to bylo strašně super.
Jen mě mrzí, že tam nebyl zbytek kapely. A Vojta. Na Vojtu jsem se strašně těšila, a nejen já. El taky, ale Albert říkal, že by tam prý byl zbytečně. Pche, Vojta nikde nikdy nemůže být zbytečný, je to prostě Vojta.
Jinak jsem dostala tašku, tričko a časopis ELLE spešl od Alberta z auta. Děkuji, aspoň jsem se ve vlaku domů nenudila.
Vlastně to bylo celé mnohem víc super, než tenhle článek, ale já to nechtěla psát moc dlouhé. Jsem šíleně unavená a navíc mě štve, jak pořád píšu jen slohovky. :D

jsem blbá.

2. září 2013 v 5:16 | Hipís
Jak může být někdo tak debilní jako já?
Budím se a pro jistotu koukám na hodiny, uvědomím si, že je pět a začnu nadávat sama sobě, že jsem zaspala.
Celá oblečená, umytá, ale neučesaná a bez poloviny věcí, které s sebou potřebuju, lezu do bot a chci už vybíhat ven, ale pak si uvědomím, že je TEPRVE pět. Že mě to jede až v šest dvanáct.
No zabijte mě! Mám aspoň ještě hodinu, no...

pomoc, panikařím.

1. září 2013 v 17:35 | Hipís


Brrr, zítra natáčení. Jsem vyklepaná jak ratlík. Nejsem nervózní přímo z toho. Jsem nervózní z cesty.
Ráno vstávám ve čtyři (jebu na make-up a na česání, na to bude čas v Praze), v půl páté se staví táta a jedu s ním do Prahy. Bojím se, že bych nedala přestup na vlak, protože bych na to měla jen 19 minut a já na hlaváku, to bude něco. Nenávidím vlaky, jsem z nich úplně nervózní.
S tátou jedeme na motorce, to bude něco. Navíc nemá takové ty cestovní kufry na motorku, takže si musím vzít snad krosnu, abych měla všechno, co potřebuji. A bojím se. Bojím se, že se vybouráme a já se na to natáčení nedostanu. Nebojím se, že bych mohla umřít. To už jsem se dávno odnaučila, snad hned poprvé, co jsem s ním jela. Smrt přeci nemůže být tak strašná. Ale bojím se, že bych neojela na natáčení (hahaha, jo, fakt se toho bojím víc).
Dále se bojím, že mi někdo vleze na záchod u táty v práci. Protože jim to tam na chvilku asi zablokuji, obvykle mi trvá tak hodinku se připravit, když to urychlím, zvládnu to za půl. Přeci jen se nebudu líčit, to udělám až ve vlaku, protože kdybych ještě náhodou pak někde usnula (i když si myslím, že to nehrozí, protože jsem šíleně vyklepaná a zítra to bude ještě horší), nechci mít rozmazanej xicht jak klaun.
A bojím se, že mi ten vlak ujede. Že nastoupím do blbého vagónu nebo já prostě nevím. Nesnáším cestování vlakem, proč to nemůže být tak jednoduché jako u nás. Nastoupíš do vlaku, přijde průvodčí, koupíš si lístek a konec. Ne, EC má dvě třídy, lístky si nemůžeš koupit ve vlaku (tedy aspoň podle stránek), když si rezervuješ lístek, přidělí ti přímo v jakém vagóně sedíš a bla, bla, bla.
Taky se bojím, že budu zklamaná. Těším se na to celý měsíc, prostě se toho nemůžu dočkat, co když to pak vůbec nebude tak super, jak jsem myslela. Myslím, bude nás tam deset. Deset holek, které si všechny budou chtít pokecat s klukama, všechny budou určitě strašné kočky a já pak přijedu domů a budu zase v depkách z toho, jak vypadám. Devět hezkých holek by mi dokázalo parádně shodit sebevědomí. Nemyslete si, že v noci třeba pláču do polštáře kvůli svému vzhledu, já jen mám vždycky takové období, kdy si připadám prostě úplně příšerně. A někdy mi to pak je úplně jedno. :D
Ale pořád se těším. Těším se, až uslyším znovu tu novou písničku, protože mi pořád hraje v hlavě její refrén a už si ani nepamatuju, jak začínala, ale ten refrén. Byla boží a já ji chci slyšet znovu.
"Albert se zmínil, že možná uslyšíte nějaké zatím nevydané skladby - necháme se společně překvapit," napsal včera Radim do emailu. Takže prosím. PROSÍM, ať je to ta z Hrádku.
Musela jsem se vypsat, abych se trochu uklidnila.
A teď si jdu umýt hlavu a budu čekat na Voxlíkovo překvápko v 19:00. Pak půjdu spát. I když nevím, jestli usnu.
Btw. včera jsem si pustila Sesterstvo putovních kalhot, předtím jsem četla knížku, tak jsem chtěla vidět i film a musím říct, že když jsem to dneska dokoukávala, bulila jsem jak magor. Pak už to ani nebylo kvůli tomu filmu, prostě se mi dneska strašně chce brečet, co je to sakra za náladu?

summer memories

28. srpna 2013 v 16:15 | Hipís
Tak nějak přemýšlím nad tím, jak pořád říkám, že tyhle prázdniny stály za sprosté slovo.
A vlastně an zas tak děsné nebyly.



Sčítám události:
Koncet Charlie Straight v České Lípě,
dvoudenňák na táboře,
Rock For People,
celý zbytek tábora (vážně byl ten tábor super),
spaní u Lee a koupák s Lee i přes to, že jsem měla krámy (neptejte se, jak jsem to zvládla, bylo to fakt bolestivé :D),
jakýsi letní festival s Miki v Děčíně (ona se mi 124562krát omluvila, že mě na to zatáhla, mě to přišla docela sranda),
Benátská Noc (to byl nářez! :DD),
viděla jsem Majty a Týnu v Praze (aww),
slavnosti v Rumburku (cantáre),
Mattoni Koktejl Festival (to taky bylo něco :D),
slavnosti v Hrádku nad Nisou.

Ten seznam není moc dlouhý, já vím. Ale tak nějak se usmívám, když si ho čtu. A myslím, že jsem spoustu věcí vynechala. Takové to chození ven, nakupování s mamkou (ono se to nezdá, ale jet nakupovat sama s mamkou je fakt super).
Vlastně když tak na to čumím, uvědomuju si, že jsem Charlie Straight viděla pětrkát za celé léto. To je slušné, ne? :3 I když mi připadá, že se většina mých zážitků točí hlavně kolem jejich koncertů, jako kdyby už bez těch koncertů nebyla žádná sranda.
Doufám, že až začne škola, všechno se vrátí do normálu. Doufám, že mě opustí moje depresivní náladičky a že to s Lee bude v pohodě. Tak mě napadlo, že máme učebnice do lavice a ona si chce sednout s Fífou. No, to se ještě nějak vyřeší na začátku roku. Stejně jako to sezení. Chtějí mi zasednout místo, když tam první den nebudu. Ale já si do té školy zajdu. Autobusák mám pět minut od školy, tak to snad nějak stihnu. Doufám, že to nejsou takový svině, aby mi moje místo zasedli.

Potřebovala jsem se vypsat a nemůžu najít deník (třikrát merde). A navíc mě bolí ruka. Takže přináším článek plný žvástů a teď zase rychle mizím.
Adiós amigos!
xx, váš Hipíseček. (jo, vidím, že to zní divně, ale já měla potřebu to zdrobnit :D)

10th anniversary.

26. srpna 2013 v 20:33 | Hipís
Nějak jsem přes víkend vůbec neměla náladu na blog, články jsem sice přidávala, ale to jen proto, že jsem si je předepsala. A taky jsem nebyla doma. V Hrádku nad Nisou byly slavnosti a já si je samozřejmě nenechala ujít. Hádejte kvůli čemu. :D


(potejtou stájlujeme, Albert zase modelka no, Míša zase nasraný výraz jako vždycky, no jo, asi s ním nikdy nebudu mít fotku, kde se usmívá)

Původně jsem měla jet s El a Miki. El šla do práce a Miki měla nedávno jeden průser. Takže mi máma řekla, že vlakem v noci sama zpátky nejedu, že budu spát u tety, kterou jsem naposledy viděla, když mi bylo jedenáct a nosila jsem copánky. Já mám tetu ráda, to ne, že ne, ale bylo to takové trapné, že.
Ona je tamnější komunita, co se zná s mými rodiči dost zvláštní, stejně jako moji rodiče. Pořád kalí a to jim je všem kolem padesátky, stejně jako mýmu tatínkovi. Všechno to jsou starý máničky. A možná to vypadá jako komická společnost, ale když mi bylo asi šest a my jeli na slavnosti prodávat hračky, večer nás pak táta s mámou vzali za nimi, že, protože nás nechtěli nechat samotné. Jeli jsme na nějakou křižovatku v hrádku, kde skupina lidí malovala falešný přechod a na plotu bylo na obrovském plátně napsáno: "Mrdáme sovětský svaz s koprovou omáčkou". Teď bych se tomu zasmála, ale když mi bylo šest, ten nápis mě rozbrečel tím, jak byl sprostý.
I když nakonec jsem zjistila, že teta Jiřka, i když je absolutně šílená, je fakticky super a když se opije, je s ní strašná sranda. Spala jsem u tety Věrušky, která se předchozí den slavností opila do němoty, tančila na kašně před celým Hrádkem (a že jí tam téměř každý zná), takže ta to zabalila už asi v jedenáct.
Koncert byl skvělý, jako vždycky, vedle mě stála na začátku nějaká paní, která strašně křičela a tleskala už při zvukové zkoušce. Pak na pódiu stál Albert a ona na něj řvala: "Charlieeee, Charlieee jedééém". Bylo to strašně komické, já se prostě musela pořád smát, ale ona tam moc dlouho nevydržela a asi u druhé písničky odešla. A zase se objevil ten případ, že na koncert přijdou nějací kokoti, kteří řvou, že chtějí Alberta a milují Alberta, chtějí se vyfotit jen s Albertem a chtějí podpis jen Alberta. Já tohle fakt už nemůžu vystát, mě to prostě tak strašně mrzí.
Hráli nějaký nový song a ač jsem Albertovi rozumněla tři slova z celé písničky, znělo to skvěle, těším se, až si přečtu text. A nevím, proč se mi Albert u tolika písniček furt tlemil. Hlavně když hráli Institutions, vypadalo to, že mu přijde strašně vtipné měnit slova textu té písničky a ještě se smát tomu, jak jsem přestala zpívat, protože mě to sralo. Fakt hrozná sranda, no. :D
A víte co? Za celé prázdniny jsem poprvé slyšela SWASH. Moje srdcovka a nejoblíbenější písnička. A chtělo se mi bulet, strašně moc. Jenže to zpívající pako na mě celou písničku koukalo a já se tak snažila se nerozbulet, protože by mi otekla hlava a vypadala bych jak nafouklá brambora, ale stejně jsem to nedala a ke konci písničky mi prostě uteklo pár slz. Ta holka vedle na mě civěla jako bych právě spadla z Marsu.
A pak jsem si šla pro podpis pro kamarádku, která se mnou měla jet jako náhrada, ale nemohla, předběhla jsem celou frontu a zrovna když už měla přijít na řadu ta banda, co na začátku skandovala, jak milují Alberta, otočil se, usmál se, pozdravil mě, objal a těm ve frontě mohli vypadnout oči z důlků. Haha. Ano, miluju tyhle pohledy, když se s ním objímám. Chvilku jsem si s ním i povídala a "nenápadně" se zmínila, že je to můj desátý koncert. "Faaakt? Tak to je husté, půjč mi ruku," řekl Albert a namaloval mi na ni desítku v srdíčku. A pak jsme se bavili o Brně příští týden a on místo toho, aby mi řekl, jak se na to mám těšit a bla bla, prostě udělat si trošku reklamu, řekl: "Jé, ty jsi v té desítce taky? To je super, ale to stejně nebude stát za nic, tam se akorát bude stát před plátnem a něco říkat." To je jedno, stejně se těším, i kdybych měla mít v jejich klipu třeba jen na dvě vteřiny ruku, bude to super.

(tam jak ukazuju, to je ta desítka, ale už moc nejde vidět, je to další den, takže se trochu omyla, no)

A od Vojty jsem dostala dárek! :D Všichni mi říkají, že izolepa je fakt dárek, nebo "aby se nepředal", ale vůbec nevědí. Je to od Vojty, i kdyby to byl papírový kapesník, budu za něj ráda. Chvilku jsem si s ním povídala, nechala se s ním vyfotit a zase tam vypadám jak párek, ale to nevadí, hlavní je, že mám co nalepit do své koncertní knihy.
A pak jsem tančila s tetou Jiřkou a další tetou, jejíž jméno neznám, ale víc jak třicet jí nebylo. Pak se najednou kousek od nás objevil fakticky hezký kluk (no, víc jak dvacet mu bylo určitě, takže nevím, jestli kluk), takový opálený, hezky oblečený a měl strniště (slintající smajlík). Pořád se na mě usmíval, tak jsem se na něj usmála taky, on strčil svůj kelímek s pivem kamarádovi vedle a šel mým směrem, fakticky nekecám. Několikrát jsem se otáčela, jestli civí vážně na mě a za mnou nikdo nestál (asi proto, že jsem předtím s tetou Jiřkou řešila jejího synovce úplně při kraji davu) a pak jsem si uvědomila, že na mě ta teta, co jsem neznala mluví,čapla mě za ruku, že jdeme za jakýmsi Mírou. A když jsem se otočila, kluk se na mě podíval, pokrčil rameny a odešel zpátky. Třikrát merde. Teta mě seznámila s Mírou (vysoký, blonďatý, to je vše, co vím, protože byla tma a byl vysoký, neviděla jsem mu do obličeje) a s Pavlem (malý, ale strašně hezký, učitel tance a byl fakticky dobrý tanečník). S Mírou jsem si pak zatančila na poslední song ploužák a řeknu vám, buď byl až moc starý, nebo byl přeslušně vychovaný, protože mě držel kolem pasu, říkal mi slečno a ptal se mě na takové ty trapné konverzační otázky, zatímco mě vůbec nebylo do řeči. Ale jinak byl v pohodě, no.
Ráno jsem pak posnídala s tetou Věruškou, docela dobře se s ní povídá, pak jsem běžela na vlak, kterým jsem mohla dojet na černo, protože madam průvodčí začal balit fotbalista, který seděl přes uličku vedle mě a ona si vůbec neuvědomila, že jsem si ještě nekoupila lístek. Upozornila jsem jí a ona se strašně omlouvala, mě to přišlo docela vtipné. :D
Zase jsem se trochu rozepsala, já prostě neumím psát krátký články. A těším se příští týden do Brna, i když tam bude devět dalších holek, co je zbožňuje stejně jako já a co si s nimi bude chtít pokecat, beztak to bude super. Hlavně budu v jejich klipu, chápete to? Já takovej dement? :'3

nevímjakmámfurstsakrapojmenovávatčlánky.

18. srpna 2013 v 16:11 | Hipís
Ještě tak jsem chtěla poznamenat, než odjedu do Prahy (jedu na Koktejl festival, jupí :3 :D), že jsem včera byla na slavnostech v Rumburku. (Rumburk je takový zapadákov na severu Čech. :D
Hrál tam Michal Hrůza, který má strašně pěkného bratra, který dokonce kouří. O.o (Strašně se mi líbí, když kluci kouří, je to prostě sexy. :D) Akorát jeho jméno je docela pomsta, jmenuje se Emil Hrůza. (Hahahahaha směju se tomu ještě teď.)



Pak Aleš Brichta, od kterrého znám dvě písničky, ale tak co. Já čekala na zlatý hřeb večera a to na mou dětskou lásku Evičku Farnou. A je mi jedno, co si kdo o ní myslí (jo, v Superstar se chovala jako kráva), ale ona je prostě boží. Je tak milá, krásná, má úchvatný hlas a je prostě úžasná. A není tlustá. Má skvělou postavu. :3
Nějaký kokot tam na ní začal řvát, že je tlustá, tak mu na férovku do mikrofonu odpověděla, že ona může zhubnout, ale on se té své debility už nezbaví. A hlas má nádherný. Fakticky jo. A zpívala samé staré písničky, což bylo ještě víc boží, protože já ty nové neznám. :D A když pak zpívala zapadlej krám, myslela jsem, že se rozbrečím, fakt. :'3
Splnil se mi můj dětský sen.

A co víc k večeru.
Bylo to skvělý.
V tom svým období jsem tak nějak zapomněla, jak moc miluju svoje kamarády. A jak mi chyběli. A chyběla mi Lee. Ale to tu nebudu rozebírat, protože ona už ví, že jsem se vrátila a blog a nechci, aby si to přečetla.
A Mauz taky čte můj blog. A sere jí, že jí říkám Miki. Ale já i když si píšu s holkama z internetu, tak o ní mluvím jako o Miki, takže promiň Mauzi, ale já už si na Mikinku zvykla. :D Nemělas' to sát na ask.
A ohromně jsem si to užila. S kamarádkou ze základky (to ona mě naučila poslouchat Ewu :D), s Lee a Miki (haha), s bývalým spolužákem a se spolužákem, který se mnou chodí do skupiny angličtiny a vždycky se tam smějeme úplným hovadinám (třeba tomu, že na tom obrázku je šlehačka vedle dortu a ne na něm, nepochopíte), s další kamarádkou Bee a mohla bych vyjmenovávat, stejně nikdo neví, co to melu. :D
Prostě jsem to potřebovala napsat. Jak jsou skvělí.
A teď si jdu napsat do deníčku, jak jsou skvělí.
A omluvte moje chyby, píšu jak postižená, ale to je proto, že mi odrůstají gelové nehty a já je mám strašně dlouhé, takže mi o píše i to, co nechci, nebo to co napsat chci mi to nenapíše. -.-

i had the best day with you today.

12. srpna 2013 v 21:16 | Hipís
Miluju Majty s Týnou.



Týnu už jsem viděla párkrát dřív, ale Majty.
Ach nebe, Majty je přesně ten typ člověka, kterého musí každý milovat. A je prostě úžasná, na tom jsme se s Týnou obě shodly. Úplně přesně ví, o čem mluvím a to můžu mluvit o nějaké kravině, která se stává tady v zapadákově. Prostě to, že je taky ze zapadákova, že miluje knížky, že miluje divadlo a prostě že je to Majty. Je to snad ten nejhodnější člověk, jakýho jsem kdy potkala. Už od začátku dne nám pořád s Týnou skládala komplimenty.
Samozřejmě, že Týnu taky zbožňuju, ale Týna určitě ví, jak to myslím.
S Týnou jsme se pak couraly po Palladiu. Už teď mi obě dvě chybí.
A vím, že nemáte páru, o kom to mluvím. Ale to je jedno, já jen někde potřebovala říct, jak je obě miluju. :3

i need you daddy...

10. srpna 2013 v 20:46 | Hipís
Jsem měla jít dneska do kina s tátou. A hádejte co...


"Ahoj broučku, hele, uvidíme se zítra, jo? Půjdeme někam na procházku nebo jak budeš chtít. Jo a nemůžeš jít do kina s nějakou kamarádkou?"
"Ne, to kino dává jen dneska a zítra, tati."
"No, víš, já teď nějak na kino nemám peníze."
"Jaktože nemáš peníze? Vždyť jsi dostával výplatu a říkal jsi, že už peníze mít budeš," vyčetla jsem mu. Nezajímá mě, jak na tom je. Nedává alimenty, otčímovi dluží asi dva tisíce, hlavně, že mi slibuje novej mobil k narozeninám. Jsem zvědavá, za co ho koupí.
"No, prostě nemám."
"A nemůžu jít s kamarádkou."
"Jaktože ne?"
"Miki nesmí chodit ven, Bee pracuje a s Leny jsem se pohádala a už s ní nemluvím půlku prázdnin."
Ozve se z druhé strany podivný vzdech a pak jen: "No nic broučku, musím končit, tak zítra. Pá pá."
S nabroušeným "čau" jsem třískla s telefonem. Proč nemůžu mít tátu jako ostatní? Všichni tátové z rozpadlých rodin si na svoje děcka čas udělají. Jedna holka z mojí třídy jela letos s tátou někam do Egypta, ještě dostala mobil za patnáct tisíc, pak jela s mámou do Tunisu...
A já dřepím doma. Kdybych byla tak náročná a chtěla, aby za mě utrácel tisíce, ale já chci jen do debilního kina, který bych si klidně zaplatila a na něm by byla ta stovka za jeho lístek. Naposledy jsem ho viděla 5. července, mohl by si uvědomit, jak se asi cítím, když je to můj táta. Ale jemu je to jedno...

unitatoes.

10. srpna 2013 v 3:17 | Hipís
Unitatoes jsou moje děvenky. :D

(na tohle se neptejte, ale to k tomuhle článku prostě patří :D)

back to speak now...

9. srpna 2013 v 23:59 | Hipís
Včera jsem se dívala na DVD ze Speak Now tour. A zase jsem bulela ještě před tím, než jsem vůbec viděla, jak Tay vyleze na pódium. Vždycky mě rozbulí věta: "I don't think you should wait, I think you should speak now."

Vlastně mi dost chybí kudrnatá Taylor a strašně mě štve, že jsem byla v době turné malá na to, abych na ní mohla jet.
Když dělá z rukou srdíčko při písničce Mine, zase bulím jak magor a z rukou položených v klíně ho pro jistotu udělám taky, i když jen když jsem si jistá, že mě nikdo nevidí. Připadám si jako magor, když bulím u koncertu, které vidím na DVDčku.
Strašně se modlím, aby s Red jela evropský turné. Já jí musím vidět, chci jí vidět víc, než jakýhokoliv jinýho interpreta. A chtěla bych jí i potkat, samozřejmě. Nevím, asi bych jí nic neřekla, jen bych jí objala a začala zase bulet.
Ale to je jedno, jde hlavně o to, abych mohla být na tom koncertě. Musí jet aspoň do Mnichova, když už ne do Berlína. Nebo do Vídně.


Teď jsem u Drops Of Jupiter z CDčka Speak Now World Tour. Od ní mám tu písničku mnohem radši, než originál. Líbí se mi, jak ji hraje na kytaru.
Já prostě vím, že jí jednou uvidím, je nemožný, aby se to nestalo.
 
 

Reklama